ECLI:CZ:US:1998:2.US.198.97
sp. zn. II. ÚS 198/97
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 198/97
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Ing. J.V., zastoupeného JUDr. Z.K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 4. 1997, sp. zn. 11 To 107/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22.10. 1996, sp. zn. 1 T 29/96, podle kterého byl uznán vinným pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst.1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře sedmi měsíců, s podmíněným odkladem na zkušební dobu osmnácti měsíců a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 4. 1997, sp. zn. 11 To 107/97, který odvolání stěžovatele do rozsudku I. stupně zamítl.
Stěžovatel vytýká oběma rozhodnutím porušení čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to tím, že v řízení obou soudů došlo k porušení §2 odst. 5 a 6 a §33 odst.1 tr. ř. Na citacích v odůvodnění obou soudů dovozuje nedostatečné zjištění skutkového stavu a z nich vadné vyvození právních závěrů.
II.ÚS 198/97
Ze zaslaných rozhodnutí obou soudů a z vyžádaného spisu Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 1 T 29/96, který obsahoval i vyšetřovací spis Policie ČRokresního úřadu vyšetřování v H.K. čís.: ČVS : OVV-884/95 Ústavní soud zjistil, že v blíže neurčený den v měsíci listopadu nebo prosinci r. 1994 měl stěžovatel bez vědomí majitele bytu v K. prodat v bytu se nacházející pianino zn. Petrof, které mu bylo svěřeno do přechodného užívání.
Nesprávné hodnocení důkazů a porušení zásady in dubio pro reo stěžovatel spatřuje v tom, že vůbec nebylo spolehlivě prokázáno, že by se dopustil trestné činnosti, která je mu kladena za vinu.
Ústavní soud po řádném prostudování spisu i předložených rozsudků dospěl k závěru, že podaný návrh ústavní stížnosti je zjevně neopodstatněný.
Vytýkané porušení ústavnosti se má vztahovat na porušení základních zásad trestního řízení, jak to i vyplývá z citovaných usnesení trestního řádu. Ústavní soud neshledal, že by v tomto řízení došlo k vadám, které by mohly mít vliv na objasnění věci nebo na porušení práv stěžovatele při uplatnění jeho obhajoby.
Naopak Ústavní soud zjistil, že byly provedeny všechny důkazy pro zjištění skutkového stavu věci, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst.5 tr. ř. a důkazy byly hodnoceny v souladu s ustanovením §2 odst.6 tr. ř. Stěžovatel měl možnost vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladly za vinu a k důkazům o nich. Soud řádně provedl veškeré důkazy navržené stěžovatelem. Již při výslechu mu byla dána možnost, aby se k obvinění řádně vyjádřil a zejména, aby souvisle vylíčil skutečnosti, které byly předmětem obvinění. Prokázaná diametrální rozpornost v jeho výpovědi před vyšetřovacím orgánem a v řízení před soudem musela sehrát svou úlohu při konečném hodnocení důkazů.
Ústavní soud již několikrát výslovně upozornil, že není dalším stupněm v řízení obecných soudů a že mu přísluší ingerence pouze v případech, pokud zjistí porušení
II.ÚS 198/97
ústavnosti. Hodnocení důkazů v jejich jednotlivostech a ve vzájemných souvislostech přísluší do pravomoci obecných soudů.
Stěžovatelem uváděný čl. 90 Ústavy uvádí, že soudy jsou povolány především k tomu, aby stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. O vině a trestu rozhodl soud, soudy bylo stěžovateli poskytnuto právo na ochranu jeho práva podle trestního řádu. K porušení tohoto článku ze strany soudů nemohlo dojít a také nedošlo.
Stěžovatelem citovaný čl. 36 odst.1 Listiny stanoví, že každý se může domáhat stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. K porušení tohoto článku naprosto zjevně ze strany soudů rovněž nedošlo.
Proto byl nucen Ústavní soud stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst.1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnuti Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 7. dubna 1998