ECLI:CZ:US:1998:2.US.205.98
sp. zn. II. ÚS 205/98
Usnesení
II. ÚS 205/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivy Brožové a soudců Vojtěcha Cepla a Antonína Procházky v právní věci navrhovatelky D.V., zastoupené advokátem JUDr. P.T., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 20. 2. 1998, čj. 214/2-94/98, a návrhu na zrušení §15 odst. 4 zák. č. 50/1975 Sb., takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se s odvoláním na porušení čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 9 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte domáhala zrušení rozhodnutí MPSV ze dne 20. 2. 1998, čj. 214/2-94/98, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí O.Ú. P., ze dne 18. 12. 1997, čj. Om 172/94, kterým referát sociálních věcí a zdravotnictví rozhodl, že nezletilá dcera stěžovatelky - A., se dočasně svěřuje s účinností od 18. 12. 1997 do dočasné péče
II. ÚS 205/98
manželům R. a L.U., kteří mají zájem stát se pěstouny a splňují stanovené podmínky. Rozhodnutí o dočasném svěření dítěte do péče pozbývá účinnosti uplynutím lhůty 3 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí, pokud v této době nebude zahájeno řízení u soudu o svěření dítěte do pěstounské péče.
Stěžovatelka je přesvědčena, že postupem orgánů veřejné moci byla v daném případě překročena pravomoc správních orgánů a současně celý postup pokládá za věcně nedůvodný. Rovněž upozorňuje na to, že citovaná ustanovení Listiny a úmluvy o právech dítěte mají ve smyslu platného ústavního zákona přednost před zákonem a tedy i před ustanovením §15 odst. 4 zák. č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, v pozdějším znění. Stěžovatelka dále zdůrazňuje, že dcera byla do výchovného zařízení umístěna rozhodnutím soudu, správní orgán toto rozhodnutí nerespektoval a předal dítě do výchovy manželům U.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným rozhodnutím O.Ú. P., ze dne 18. 12.1997, čj. Om 172/94, a rozhodnutím MPSV ČR ze dne 20. 2. 1998, čj. 214/2-94/98, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Podstatou ústavní stížnosti je polemika se závěry, ke kterým správní orgány dospěly při rozhodování ohledně dočasného předpěstounského svěření dítěte do péče do doby než bude o této záležitosti s konečnou platností rozhodnuto soudem, neboť o svěření dítěte do péče požádali vedle manželů U. i rodiče stěžovatelky. Správní orgán pak po posouzení případu dospěl k závěru, že z hlediska zájmu dítěte je vhodnější,
II. ÚS 205/98
aby do doby než rozhodne soud o svěření dítěte do pěstounské péče, dítě namísto v dětském domově pobývalo v rodinném prostředí, na něž je zvyklé. Navíc je zřejmé, že uvedenými rozhodnutími přitom nedošlo k namítanému odejmutí dcery stěžovatelce, neboť jak je uvedeno v ústavní stížnosti, dítě již bylo rozhodnutím Okresního soudu v Pelhřimově na základě předběžného opatření svěřeno do ústavní výchovy.
Stěžovatelka tak zcela přehlíží, nejen že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a že mu nepřísluší přezkumné pravomoci, ale také, a to zejména, že ústavní stížnost je krajním prostředkem ochrany práv, což jinými slovy znamená, že pojmově řízení před Ústavním soudem nepřichází v úvahu tam, kde je napadeno rozhodnutí charakteristické svou zatímní, předběžnou a dočasnou povahou (srov. judikaturu Ústavního soudu též ve věci IV. ÚS 43/94, II. ÚS 370/97). Uvedené skutečnosti jsou natolik zřejmé, že Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění zák. č. 77/1998 Sb., odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Návrhem na zrušení §15 odst. 4 zák. č. 50/1975 Sb., jehož se stěžovatelka spolu s ústavní stížností domáhala, se Ústavní soud nezabýval, neboť takový postup by byl možný pouze pokud by Ústavní soud ústavní stížnost přijal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 19. 5. 1998 předsedkyně senátu Ústavního soudu