ECLI:CZ:US:1998:2.US.22.98
sp. zn. II. ÚS 22/98
Usnesení
II. ÚS 22/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele M.Š., zastoupeného advokátem JUDr. O.K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 10. 1997, sp. zn. 9 Co 529/97, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 4. 6. 1997, sp. zn. 10 C 210/94, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se svým návrhem domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, kterými byl zavázán k zaplacení 450,- Kč s příslušenstvím. Uvedená částka představuje náhradu za bolestné (oceněné dle lékařského posudku 15 body) za zranění hlavy, které měl dne 2. 3. 1994 způsobit poškozenému. Stěžovatel tvrdí, že poškozeného nikdy fyzicky nenapadl, nesouhlasí se závěry soudu, ke kterým přišel na základě svědeckých výpovědi, zejména odmítá tvrzení policisty o tom, že daný případ policie řešila jako přestupek a uložila mu blokovou pokutu 200,- Kč, kterou údajně zaplatil, a zdůrazňuje, že policie s ním žádný protokol nesepsala a věc
II. ÚS 22/98
nebyla šetřena jako oznámení podezření z trestného činu ublížení na zdraví dle §221 tr. zákona. Oba soudy se jeho námitkami ohledně nesprávného postupu policie nezabývaly a vzaly za fakt, že se přestupku dopustil. Porušily tak svým postupem pravidla důkazního řízení a oba rozsudky jsou proto v rozporu s čl. 1 a čl. 4 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojenými rozsudky Okresního soudu v Teplicích ze dne 4. 6. 1997, čj. 10 C 210/94-51, a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 10. 1997, čj. 9 Co 529/97-71, a dospěl k závěru, že není důvodná.
Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutí konstatoval, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jakožto orgán ústavnosti je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny. Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v jednotlivých ustanoveních o.s.ř. Pokud obecné soudy postupují v souladu s ustanovením o.s.ř., zejména §132 a 157 o.s.ř., Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů provedené obecnými soudy.
Podstatou ústavní stížnosti však je právě nesouhlas s právními závěry soudů, ke kterým dospěly na základě provedeného dokazování, a nesouhlas s hodnocením provedených důkazů.
II. ÚS 22/98
Z připojených rozsudků je zřejmé, že obecné soudy provedly poměrně rozsáhlé dokazování (zejména výslechem svědků a lékařských záznamů) ve věci s tím, že svědectví policisty, který stěžovateli uložil pokutu, i záznam o uložení a zaplacení pokuty vzaly za jeden z důkazů, který je třeba hodnotit v souvislosti s ostatními důkazy.
V odůvodnění rozsudku pak v souladu s ustanovením §132, §157 o.s.ř. uvedly, o které důkazy opřely svá skutková zjištění, jakými zásadami se řídily při hodnocení důkazů a podle jakých ustanovení právních předpisů posoudily zjištěný skutkový stav a dospěly k závěru, že odpůrce, nyní stěžovatel, odpovídá navrhovateli za škodu způsobenou fyzickým napadením, a zavázaly ho k její úhradě ve výši 450,- Kč s příslušenstvím.
Z důvodů shora uvedených a vzhledem ke skutečnosti, že nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo porušení principů obsažených v hlavě páté Listiny, nezbylo Ústavnímu soudu než aby jako orgán ochrany ústavnosti stížnost dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 24. 3. 1998 soudkyně Ústavního soudu