ECLI:CZ:US:1998:2.US.224.96
sp. zn. II. ÚS 224/96
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
I I . Ú S 224/96
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti A.Š., zastoupené JUDr. M.R., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11.6. 1996, č.j. 10 Ca 181/96-19, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst.1 písm. f) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť podaný návrh je nepřípustný.
Ve včas podané ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11.6. 1996, č.j. 10 Ca 181/96-19, který nabyl právní moci dne 18.6. 1996 a tvrdí, že napadeným rozsudkem krajského soudu bylo porušeno její právo zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a rovněž k porušení č1.90 a č1.95 odst.1 Ústavy. K porušení citovaných článků pak došlo podle názoru stěžovatelky tím, že krajský soud nerespektoval znění ustanovení §11 odst.4 zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů a jeho gramatickým extenzivním výkladem dovodil zcela opačný právní závěr, než citované ustanovení zákona zakotvuje. V tomto směru navrhovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 13.6. 1994, sp. zn. III.ÚS 13/94.
Z rozsudku krajského soudu vyplývá, že tento soud rozhodl o opravném prostředku proti rozhodnutí O.ú., pozemkového úřadu v T. ze dne 11.3. 1996, č.j. PÚPr/1164/96-Ri tak, že toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení citovanému pozemkovému úřadu.
Podle ustanovení §72 odst.2 zák.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů může stěžovatel podat v zákonné 60 denní lhůtě stížnost za podmínek daných ustanovením §72 odst.1 písm.a) zák.č. 182/1993 Sb. Tato procesní lhůta však počíná běžet až dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
K ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí uvedeného v ustanovení §72 odst.4 zák.č. 182/1993 Sb. V návaznosti na citované ustanovení zákona o Ústavním soudu je pak zřejmé, že v případě, kdy napadené rozhodnutí není konečné, tj. stěžovatel nevyčerpal všechny opravné prostředky, je podaná ústavní stížnost ve smyslu ustanovení §75 odst.1 zák.č. 182/1993 Sb., nepřípustná.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodoval v právní věci stěžovatelky podle ustanovení §9 odst.4 zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů tak, že rozhodnutí O.ú.-pozemkového úřadu v T., zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že pozemkovému úřadu uložil doplnění dokazování, jehož účelem je dostatečně a úplně zjistit skutkový stav v dosud pravomocně neskončeném restitučním řízení.
Za této situace, kdy správní orgán je povinen podle pokynů obecného soudu doplnit dokazování a znovu ve věci rozhodnout, nemůže soudce zpravodaj předjímat výsledek dosud neskončeného řízení, neboť by tento neoprávněný zásah znamenal porušení č1.36 odst.2, č1.38 odst.1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy.
II.ÚS 224/96
Na základě shora uvedených skutečností byl proto soudce zpravodaj nucen podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 26.1. 1998