ECLI:CZ:US:1998:2.US.238.97
sp. zn. II. ÚS 238/97
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátě v právní věci stěžovatelky B. K. zastoupené JUDr. J. K., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 1997, čj. 38 Ca 123/96-44, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Pozemkového fondu České republiky, územní pracoviště Mělník, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 123/96,
ze dne 22. 4. 1997, se zrušuje.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svým návrhem domáhala zrušení shora
uvedeného rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního
úřadu Mělník, pozemkového úřadu ze dne 21. 2. 1996, čj. PÚ
568/96-1726, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatelka není vlastnicí
nemovitosti, p. č. část 93 dle KN 93/2, nacházející se
v katastrálním územní Lhotka, a to přesto, že směnná smlouva, na
základě které vlastnictví pozbyla, byla uzavřena jenom proto, že
došlo k vyslovení neplatnosti kupní smlouvy na nemovitosti, rovněž
v jejím vlastnictví, ale nacházející se v obci Sázavka, a to
z důvodu, že prodávající po prodeji emigrovali a stěžovatelka se
rozhodla je znovu koupit, přičemž vzhledem k tehdy platné právní
úpravě, pokud jde o pozemky, přicházelo v úvahu jen osobní užívání
a nebo vlastnictví, ale jedině formou směnné smlouvy, v důsledku
které také přišla o předmětný pozemek, p. č. část 93, dle KN 93/2
k.ú. Lhotka, a znovu se stala vlastnicí pozemku v obci Sázavka.
Městský soud jako účastník řízení ve svém vyjádření
uvedl, že směnná smlouva není samostatným restitučním titulem a že
nebylo prokázáno, že by její uzavření naplňovalo restituční titul
dle §6 odst. 1 písm. r) zák. č. 229/1991 Sb., s tím, že navíc
předmětem řízení ani nebylo zjištění, jakým způsobem došlo
k pozbytí domku se zahradou v kat. ú. Sázavka. Zcela na závěr
městský soud zdůraznil, že napadeným rozsudkem nebylo dotčeno
vlastnické právo stěžovatelky, neboť jí dosud ani nevzniklo.
Okresní pozemkový úřad se dle §28 odst. 2 zák. č.
182/1993 Sb. vzdal svého práva být vedlejším účastníkem řízení
před Ústavním soudem.
Obec Lhotka se dle ustanovení §28 odst. 2 zák. č.
182/1993 Sb. rovněž vzdala svého práva být vedlejším účastníkem
řízení před Ústavním soudem.
Pozemkový fond České republiky, územní pracoviště
Mělník, ve svém vyjádření vyslovil, že souhlasí s rozhodnutím, dle
něhož stěžovatelka není vlastnicí předmětných nemovitostí v k. ú.
Lhotka.
Vzhledem ke stěžovatelkou tvrzenému porušení základních
práv a svobod, tak jak předpokládá §72 zák. č. 182/1993 Sb.,
Ústavní soud jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83
Ústavy ČR) přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojenými spisy
Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 123/96; Okresního úřadu
- pozemkového úřadu v Mělníku, čj. PÚ/568/96-1726, a Okresního
soudu v Havlíčkově Brodě, sp. zn. C 3/82, z nichž zjistil, že
stěžovatelka spolu se svým manželem zakoupili nemovitosti, a to
rekreační chatu čp. 108 v Sázavce se stavebním pozemkem, parc. č.
938/1, zahradou, parc. č. 937 v kat. území Sázavka na základě
smlouvy ze dne 28. 8. 1979, registrové Státním notářstvím dne 14.
9. 1979, a stali se takto jejich vlastníky. Následně na základě
žaloby, projednané u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp.
zn. C 3/82, byla tato smlouva soudním rozhodnutím ze dne 21. 4.
1982 prohlášena za neplatnou z důvodu tr. činu opuštění republiky
prodávajícím a stěžovatelka spolu se svým manželem byli zavázáni
k povinnosti vydat předmětné nemovitosti Čsl. státu - ONV
v Havlíčkově Brodě. Dle další smlouvy, a to směnné, ze dne 20.
12. 1984, postoupila stěžovatelka na stát pozemky o výměře
3.668,- m2 ve Lhotce včetně předmětného pozemku, p. č. část 93,
dle KN 93/2, a spolu s manželem získala znovu zpět pozemky kat. č.
938/1 a č. 937 kat. ú. Sázavka. Dále Ústavní soud zjistil, že
rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 1997, čj. 38 Ca
123/96-44, potvrzujícím rozhodnutí Okresního úřadu Mělník
- pozemkového úřadu, bylo rozhodnuto tak, že stěžovatelka není
vlastnicí nemovitosti, p. část 93, dle KN 93/2 v kat. ú. Lhotka,
protože v dané věci nedošlo k přechodu vlastnictví na stát
některým ze způsobů, uvedených v §6 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb.,
s tím, že není naplněn ani předpoklad uvedený v §6 odst. 1 písm.
r) uvedeného zákona, totiž politická perzekuce nebo postupy
porušující obecně uznávaná lidská práva a svobody, když
pochybnosti o respektování lidských práv by bylo možno vznést
pouze ve vztahu k pozemkům v katastrálním území Sázavka, které ale
nejsou předmětem řízení, navíc ve vztahu k předmětnému pozemku
v k. ú. ve Lhotce odvolací soud zdůraznil, že iniciativa ke směnné
smlouvě vyšla ze samotné navrhovatelky, dnes stěžovatelky. Ústavní
soud má pak za to, že nelze abstrahovat od situace, za níž
stěžovatelka směnnou smlouvu, týkající se rovněž předmětného
pozemku, p. č. část 93, dle KN 93/2 v kat. ú. Lhotka, uzavřela
a že pokud zákonodárce formuloval jako samostatný restituční titul
v §6 odst. 1 písm. j) soudní rozhodnutí, kterým byla prohlášena
za neplatnou smlouva o převodu majetku, kterou občan před odchodem
do ciziny převedl věc na jiného, bylo-li důvodem neplatnosti
opuštění republiky, popř. uznání takové smlouvy účastníky za
neplatnou; je třeba mít za to, že předmětná směnná smlouva je
smlouvou představující postupy porušující obecně uznávaná lidská
práva a svobody, a to právě proto, že příčinou jejího uzavření
byla snaha stěžovatelky získat znovu zpět pozemky, o které by ve
skutečně právním státě nikdy nepřišla, jak o tom svědčí právě
existence restitučního titulu pod písm. j). Na uvedeném nic
nemění, že stěžovatelka směnnou smlouvu iniciovala, tak jako je
v restitučním titulu pod písm. j) pamatováno i na ty, kteří sami
dobrovolně smlouvu uzavřenou s občanem, který později republiku
opustil, uznali za neplatnou, neboť uvedené jednání nemohlo nijak
učinit legitimní stav, v němž občané byli nuceni znovu uhradit,
resp. znovu získávat pozemky již jednou jim vlastnicky náležející,
a to jenom proto, že se jich stát zmocnil způsobem, který došel
výrazu v samostatném restitučním titulu, upraveném v §6 odst. 1
písm. j). Stručně řečeno, protože ve skutečně právním státě by
dnes stěžovatelka nepochybně byla jak vlastnicí pozemku v kat. ú.
Sázavka, tak předmětného pozemku v kat. ú. Lhotka, nelze než
uzavřít, že směnná smlouva za daných okolností naplňuje skutkovou
podstatu postupů porušujících obecně uznávaná lidská práva
a svobody, upravenou pod samostatným restitučním titulem dle §6
odst. 1 písm. r) zák. č. 229/1991 Sb.
Protože se oba orgány věcí z tohoto pohledu
nezabývaly a neprovedly v tomto směru ani dokazování, nezbývá než
uzavřít, že v řízeních před nimi, jejichž výsledkem je ústavní
stížností napadené rozhodnutí, nebyla právům stěžovatelky
poskytnuta dostatečná ochrana, čímž došlo k porušení čl. 36 odst.
1 Listiny a čl. 90 Ústavy. Z těchto důvodů Ústavní soud zrušil dle
ustanovení §82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
napadené rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 21. 10. 1998