ECLI:CZ:US:1998:2.US.239.96
sp. zn. II. ÚS 239/96
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 239/96
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci navrhovatele V.V., zastoupeného JUDr. B.G., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.4. 1996, č.j. 7 Cmo 56/96-27, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst.1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Stěžovatel ve svém podání napadá usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.4. 1996, č.j. 7 Cmo 56/96-27 a uvádí, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28.8. 1995, č.j. Firm A 34570/95-12, byl zamítnut jeho návrh na zápis stěžovatele jako fyzické osoby do obchodního rejstříku s tím, že přes výzvu soudu neodstranil vady návrhu.
Proti tomuto usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání. Za podané odvolání bylo usnesením téhož prvostupňového soudu uloženo stěžovateli zaplatit soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Rovněž proti tomuto usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3.10. 1995, č.j. SPZ A 34570/95-21, podal stěžovatel odvolání s odůvodněním, že soudní poplatek ve stejné výši již uhradil za podaný návrh na
II.ÚS 239/96
zápis do obchodního rejstříku. V odůvodnění pak uvedl, že mu nemůže být vyměřen poplatek za řízení, když návrh na zápis do obchodního rejstříku je zpoplatněn pouze za uvedený úkon.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30.4. 1996, č.j. 7 Cmo 215/96-30, bylo zrušeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na zápis do obchodního rejstříku, když odvolací soud pro zamítnutí návrhu neshledal důvod. Zároveň však odvolací soud usnesením ze dne 30.4. 1996, č.j. 7 Cmo 56/96-27, potvrdil usnesení prvostupňového soudu o uložení povinnosti stěžovateli zaplatit soudní poplatek v částce 3 000 Kč za podané odvolání.
Stěžovatel se domnívá, že napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu, zakotvené v čl. 36 odst.1 a došlo i k porušení č1.11 odst.5 Listiny základních práv a svobod, podle kterého daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.
Z usnesení Vrchního soudu v Praze napadeného ústavní stížností soudce zpravodaj zjistil, že odvolací soud konstatoval skutečnost, že zahájení řízení na návrh ( podle §1 zák.č. 549/1991 Sb.) je vždy spojeno s povinností zaplatit soudní poplatek, přičemž zákon nerozlišuje řízení, které je možno zahájit bud' na návrh, anebo bez návrhu, od řízení výhradně zahajovaného na návrh z hlediska poplatkové povinnosti stěžovatele.
Zároveň zdůrazňuje, že taxativně vymezené případy osvobození od soudního poplatku jsou uvedeny v ustanovení §11 odst.1 zák.č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích.
Soudce zpravodaj se ztotožňuje s odůvodněním odvolacího soudu, který ve svém odůvodnění správně odkazuje na příslušná ustanovení zákona o soudních poplatcích, s nimiž je spojena poplatková povinnost v případě podaného odvolání.
II.ÚS 239/96
Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.4. 1996, č.j. 7 Cmo 215/96-30, pak vyplývá, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1,.č.j. Firm A 34570/95-12, bylo zrušeno a věc byla vrácena Krajskému obchodnímu soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému k dalšímu řízení. Je tedy zřejmé, že o zaplaceném poplatku na zápis do obchodníku rejstříku stěžovatele nebylo ještě s konečnou platností rozhodnuto.
Úvahy navrhovatele o nepřiměřené výši soudního poplatku, vzhledem k nenáročnosti úkonu, považuje soudce zpravodaj za zcela nepodstatné a nehodlá se jimi proto zabývat.
Závěrem lze zdůraznit, že Vrchní soud v Praze se v napadeném rozhodnutí důsledně řídil dikcí zák.č. 549/1991 Sb. a svým usnesením neporušil citované články Listiny základních práv a svobod.
Jak tedy z výše uvedeného vyplývá, soudce zpravodaj odmítl podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 9.2. 1998