ECLI:CZ:US:1998:2.US.241.98
sp. zn. II. ÚS 241/98
Usnesení
II. ÚS 241/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivy Brožové a soudců Vojtěcha Cepla a Antonína Procházky v právní věci stěžovatele společnosti I., zastoupené advokátem JUDr. O.B., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 1997, čj. Nc 40/97, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci, a návrhu na zrušení ustanovení §75 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., a na odložení vykonatelnosti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 1998, čj. 4 Cmo 1305/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
II. ÚS 241/98
Stěžovatel se s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") dovolával zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, zrušení ustanovení §75 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., a odložení vykonatelnosti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 1998, čj. 4 Cmo 1305/97. Citovanými rozhodnutími byl zamítnut jeho návrh na nařízení předběžného opatření vůči společnosti J., spočívajícího v zákazu nakládání se 764 ks akcií společnosti Ž. Jako důvod zamítnutí soud uvedl, že stěžovatel nedoložil, že žalovaná společnost je vlastníkem a držitelem předmětných akcií, stěžovatel tak dle soudu nepostupoval v souladu s ustanovení §79 odst. 2 a §120 odst. 1 o.s.ř. Stěžovatel poukazuje na to, že soud opomenul ustanovení §120 odst. 3, dle kterého může provést i jiné než účastníky navržené důkazy, pokud jejich potřeba vyšla najevo. Stěžovatel nemohl vyhovět soudu v žádosti o doložení vlastnictví akcií, neboť společnost Ž., má akcie listinné, které nejsou veřejně obchodovatelné, a není proto možné požádat v souladu s §87c zákona o cenných papírech Střediska cenných papírů o sdělení majitelů akcií nad 10% a seznam akcionářů, které je společnost povinna vést dle §156 obchodního zákoníku, společnost nevede. Stěžovatel tak měl možnost doložit svá tvrzení jen zápisy z jednání představenstva, kde jednatel žalované společnosti jednoznačně prohlásil, že jeho společnost je držitelem předmětných akcií. Neprovedením výslechu účastníků řízení ve věci tak došlo k porušení jeho základních práv a svobod, zejména mu bylo odepřeno právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ze stejného důvodu považuje ustanovení §75 odst. 3 o.s.ř. za ustanovení, které je v rozporu s Listinou, přičemž pojmem "stanovený postup" se rozumí možnost osobního přístupu účastníka k soudu, jeho výslechu a projednání věci v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
II. ÚS 241/98
Ústavní soud přezkoumal stížnost spolu s připojenými napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že není důvodná.
Ústavní soud již v řadě předchozích rozhodnutí konstatoval, že není třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a není oprávněn do jejich činnosti zasahovat, pokud tyto postupují v
souladu s obsahem hlavy páté Listiny. Z ústavního principu nezávislosti soudu (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá také zásada volného hodnocení důkazů. Jestliže tedy obecný soud respektuje podmínky dané zákonnými ustanoveními (§132 o.s.ř.), jak tomu také bylo v dané věci, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení a rozsah provedených důkazů, a to ani tehdy, pokud by se závěry obecných soudů neztotožňoval, neboť by tím zasahoval do zmíněného ústavního principu. Podstatou ústavní stížnosti je však právě nesouhlas s rozsahem provedeného dokazování ohledně návrhu na nařízení předběžného opatření a polemika se závěry obecných soudů v této věci. Mimo uvedené platí, že ústavní stížnost je krajním prostředkem ochrany práv, což jinými slovy znamená, že pojmově řízení před Ústavním soudem nepřichází v úvahu tam, kde je napadeno rozhodnutí charakteristické svou zatímní, předběžnou a dočasnou povahou, které ještě nevylučuje, že ochrana právům stěžovatele bude v souvislosti s rozhodnutím ve věci neplatnosti realizovaného převodu poskytnuta. Uvedené skutečnosti jsou natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění zák. č. 77/1998 Sb., odmítnout jako zjevně neopodstatněný.
II. ÚS 241/98
Návrhem na zrušení napadeného ustanovení o.s.ř. se Ústavní soud nezabýval, neboť takový postup by byl možný, jen kdyby ústavní stížnost přijal. Ze stejného důvodu se nezabýval návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 30. 7. 1998 předsedkyně senátu Ústavního soudu