ECLI:CZ:US:1998:2.US.274.98
sp. zn. II. ÚS 274/98
Usnesení
II. ÚS 274/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivy Brožové a soudců Vojtěcha Cepla a Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L., zastoupeného advokátem JUDr. M.J., takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se svým návrhem, označeným jako ústavní stížnost, domáhal vydání rozhodnutí "že postupem MZ, které nerespektovalo výzvu FNM ze dne 11. 2. 1998, o předání majetku lázní, a následným usnesením Vlády ČR ze dne 29. 4. 1998, kterým vláda uložila FNM zrušit výsledek posledního kola veřejné soutěže a ministru financí změnit rozhodnutí o privatizaci lázní z formy veřejné soutěže na formu bezúplatného převodu, a schválila bezúplatný převod majetku lázní na město T., byla porušena základní práva garantovaná Listinou základních práv a svobod v čl. 2 a 11.
II. ÚS 274/98
Z tohoto důvodu se vyslovuje, že na základě tohoto usnesení uložené povinnosti FNM a MF jsou právně neúčinné. MZ se ukládá předat privatizovaný majetek státního podniku SL v souladu s výzvou ze dne 11. 2. 1998 FNM ČR a FNM ČR se ukládá uzavřít se stěžovatelem smlouvu podle čl. XIII odst. 3 podmínek obchodní soutěže. Na odůvodnění svého návrhu stěžovatel uvedl, že mu jako vítězi ve veřejné soutěži o prodej státního podniku SL vzniklo právo uzavřít do 60 dnů s FNM smlouvu o prodeji uvedených lázní. V této lhůtě však FNM smlouvu neuzavřel a rovněž tak MZ nevyhovělo žádosti o předání majetku, ale naopak, ministryně zdravotnictví předložila vládě návrh, aby lázně byly bezúplatně převedeny na město T. Následně FNM dopisem ze dne 22. 5. 1998 sdělil, že v souladu s usnesením Vlády ČR ze dne 29. 4. 1998, č. 300, bod II.1, zrušil vítězství stěžovatele v předmětné veřejné soutěži. Tímto usnesením, uvádí dále stěžovatel, bylo nejenom FNM uloženo zrušit výsledek veřejné soutěže, ale současně též schválen bezúplatný převod lázní na město T. Za okolnost bránící FNM uzavřít smlouvu se stěžovatelem jako vítězem veřejné soutěže označil stěžovatel jiné usnesení vlády, a to usnesení ze dne 18. 2. 1998, č. 98, jímž bylo uloženo MF a předsedovi prezídia FNM učinit taková opatření, aby při privatizaci lázní nebyly činěny nevratné úkony. Dále v této souvislosti stěžovatel dovodil, že i kdyby byl FNM zavázán obecnými soudy k povinnosti smlouvu uzavřít, nemohl by tuto smlouvu splnit, neboť by předmětný majetek neměl k dispozici.
II. ÚS 274/98
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele spolu s napadeným usnesením Vlády ČR č. 300 ze dne 29. 4. 1998, včetně příloh, předložených stěžovatelem, tj. podmínek obchodní veřejné soutěže; oznámení FNM ze dne 28. 11. 1997, o přijetí vybraného návrhu adresovaného L., dopisu FNM ze dne 11. 2. 1998, adresovaného ministryni zdravotnictví; přípisu FNM ze dne 11. 2. 1998, adresovaného MZ, ve věci předání privatizovaného majetku nabyvateli L., oznámení FNM ze dne 22. 5. 1998 o zrušení vítězství ve veřejné soutěži, adresovaného L., a dospěl stran ústavní stížnosti, směřující proti usnesení vlády, k závěru, že vládní usnesení sledují cíl, směr, tendenci vývoje ve společnosti a jsou dále aplikovány akty ústředních orgánů a že teprve tyto akty svou povahou mohou případně naplňovat skutkovou podstatu zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu §72 a násl. zák. č. 182/1993 Sb., a proto byla ústavní stížnost v této části odmítnuta dle §43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Stran napadeného postupu MZ, které nerespektovalo výzvu FNM ze dne 11. 2. 1998, má Ústavní soud za to, že za situace, kdy ve věci finálně v neprospěch stěžovatele konal FNM, neboť výsledek veřejné soutěže zrušil, musí být v prvé řadě napadeno právě toto zrušení vítězství ve veřejné soutěži, neboť smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod (čl . 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, §82 odst. 2 písm. a) odst. 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) . K této nápravě nemůže však dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato toto konečné opatření. Rozhodnutí o ústavní stížnosti, směřující jen proti postupu MZ, by totiž vedlo k tomu, že rozhodnutím Ústavního soudu by již existující zrušení vítězství stěžovatele ve veřejné soutěži
II. ÚS 274/98
zůstalo nedotčeno, což by bylo nepochybně v rozporu s principem právní jistoty. Tyto skutečnosti jsou natolik evidentní a pro rozhodnutí o ústavní stížnosti relevantní, že Ústavnímu soudu nezbylo než v této části ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Pokud jde o poslední část návrhu stěžovatele, v níž se tento domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že na základě napadeného vládního usnesení jsou uložené povinnosti FNM a MF právně neúčinné a dále, aby Ústavní soud uložil MZ předat privatizovaný majetek a FNM uzavřít se stěžovatelem smlouvu podle čl. XIII. odst. 3 podmínek obchodní soutěže, nezbývá než konstatovat, že nejde o návrh, který by odpovídal ustanovení §82 zák. č. 182/1993 Sb., a který by také Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti mohl vydat, to vše s tím důsledkem, že v této části jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a proto byl i v této části dle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) uvedeného zákona odmítnut.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 16. 7. 1998 předseda senátu Ústavního soudu