ECLI:CZ:US:1998:2.US.286.96
sp. zn. II. ÚS 286/96
Usnesení
II. ÚS 286/96
.
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl o ústavní stížnosti P.H., zastoupeného advokátem JUDr. O.P., proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 4.9.1996, č.j. 31 C 171/95-12, kterým bylo podle §104 odst. 1 o.s.ř. zastaveno řízení o opravném prostředku, podaném žalobcem P.H. do usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 7.8.1996, č.j. 31 C 171/95-12, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 21.10.1996, který navrhovatel označil jako ústavní stížnost, se navrhovatel domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 4.9.1996, č.j. 31 C 171/95-12.
Ústavní stížnost byla podána včas a navrhovatel byl zastoupen v souladu s požadavky zákona o Ústavním soudu. Proto byly přezkoumány další podmínky pro řízení ve věci samé, zejména otázka, zda byla splněna podmínka přípustnosti ústavní stížnosti podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších změn a doplnění, tedy zda byly navrhovatelem vyčerpány všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Ze spisového materiálu ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením bylo podle §104 odst.1 o.s.ř. zastaveno řízení o opravném prostředku, který žalobce P.H. podal do usnesení Okresního soudu v Ostravě, č.j. 31 C 171/95, ze dne 7.8.1996, kterým bylo ve smyslu §250d odst. 3 o.s.ř. zastaveno řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal vůči "žalovanému" - Policii České republiky, D., zrušení rozhodnutí č.j. PSM 247/DS 95 z 70 40 1995 a vrácení žalovanému k dalšímu řízení.
II. ÚS 286/96
Z vyžádaného spisového materiálu Okresního soudu v Ostravě je patrné, že důvod pro zastavení řízení shledal okresní soud ve skutečnosti, že žalobce až do dne jednání okresního soudu dne 7.8.1996 k usnesení - výzvě okresního soudu ze dne 8.2.1996, doručené právnímu zástupci žalobce dne 19.2.1996, neopravil a nedoplnil své podání podle v cit. usnesení specifikovaných požadavků okresního soudu opírajících se o ust. §250 odst.4 o.s.ř., a to ve smyslu přesného označení žalovaného, aby bylo zřejmé, proti komu žaloba přesně směřuje, i když byl v souladu s ust. §43 odst.2 o.s.ř. poučen o možných následcích neodstranění vad svého podání.
Proti uvedenému usnesení okresního soudu ze dne 7.8.1996 podal žalobce P.H. dne 28.8.1996 odvolání, ve kterém uvádí, že okruh účastníků byl označen správně, a dále že okruh účastníků je dán přímo z o.s.ř. podle ust. §250 odst.4, kde se stanoví, že: "U rozhodnutí správního orgánu vydaného ve správním řízení je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni", a dále uvádí námitky proti poučení, kterým nebyla připuštěna možnost podat odvolání.
K odvolání žalobce P.H. bylo okresním soudem dne 4.9.1996 vydáno usnesení, které je napadáno ústavní stížností. Tímto rozhodnutím okresní soud, vycházeje z ust. §104 odst. 1 o.s.ř., řízení o opravném prostředku zastavil s odůvodněním, že není dána pravomoc soudu rozhodovat o opravném prostředku, podaném proti rozhodnutí soudu ve věci náležící do správního soudnictví, přičemž k zastavení řízení o opravném prostředku je zásadně příslušný soud, který vydal rozhodnutí ve věci samé, pokud mu došel i takový opravný prostředek. Dále se v usnesení uvádí, že v daném případě je zřejmé, že řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví nespadá do pravomoci soudů a současně je zřejmé, že nespadá ani do pravomoci žádného jiného správního orgánu.
Proti tomuto usnesení podal žalobce P.H. dne 26.9.1996 odvolání, ve kterém se mj. dožaduje předložení spisu k rozhodnutí o obou svých odvoláních krajskému soudu.
Okresní soud následně věc postoupil Krajskému soudu v Ostravě, který vydal dne 22.10.1996 usnesení, č.j. 8 Co 1164/96-20, a č.j. 8 Co 1286/96, jímž zastavil jak řízení o odvolání proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 7.8.1996, tak řízení o opravném prostředku proti usnesení téhož soudu ze dne 4.9.1996, přičemž se ztotožnil s právní argumentací okresního soudu uvedenou v obou jeho napadených usneseních.
Dne 21.10.1996, tedy přede dnem rozhodnutí krajského soudu, resp. právní mocí tohoto rozhodnutí, však již navrhovatel podal ústavní stížnost, doručenou Ústavnímu soudu dne 22.10.1996, kterou napadá výše citované usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 4.9.1996, aniž by v této ústavní stížnosti byla zmíněna skutečnost, že v této věci bylo podáno dne 26.9.1996 k Okresnímu soudu v Ostravě odvolání, popř. byly uvedeny další údaje o postupu jednání v této věci. Uvedený postup navrhovatele vzbuzuje pochybnosti rovněž z toho důvodu, že navrhovatel je si vědom, jak sám uvádí v ústavní stížnosti, že podle §209 o.s.ř. předseda senátu soudu prvního stupně předloží věc odvolacímu soudu i tehdy, má-li za to, že odvolání není přípustné, a že tedy v této jeho věci bude probíhat další řízení u krajského soudu.
Teprve k výzvě Ústavního soudu ze dne 19.11.1996 na doložení nabytí právní moci napadených usnesení Okresního soudu v Ostravě navrhovatel sdělil, že do
II. ÚS 286/96
věci dalším usnesením "začal opět rozhodovat krajský soud", a dne 14.1.1997 zaslal Ústavnímu soudu výše citovaná usnesení okresního soudu a usnesení krajského soudu, s doložkou nabytí právní moci usnesení krajského soudu ke dni 4.12.1996.
Ústavní soud, vycházeje ve svém dalším postupu zejména z výše cit. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn a doplnění, který označuje ústavní stížnost za nepřípustnou, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení, dospěl k závěru, že zákonem takto předvídaná situace v daném případě v době podání ústavní stížnosti nepochybně nastala, neboť ke dni podání ústavní stížnosti dne 21.10.1996 byl navrhovatelem u okresního soudu podán opravný prostředek ze dne 26.9.1996, o tomto opravném prostředku probíhalo řízení a bylo teprve následně v souladu s příslušnými ustanoveními o.s.ř. Krajským soudem v Ostravě ukončeno usnesením dne 22.10.1996, které nabylo právní moci dne 13.2.1996. Nebyly tedy v době podání ústavní stížnosti vyčerpány všechny procesní prostředky, které navrhovateli zákon k ochraně jeho práva poskytoval.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než podanou ústavní stížnost kvalifikovat jako nepřípustnou a podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., rozhodnout usnesením o jejím odmítnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné .
V Brně dne 14. července 1998 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu