ECLI:CZ:US:1998:2.US.295.98
sp. zn. II. ÚS 295/98
Usnesení
II. ÚS 295/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci ústavní stížnosti A.S., zastoupené advokátem JUDr. M.K., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, čj. 30 Co 42/98-24, ze dne 20. 3. 1998, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se s odvoláním na porušení ústavního práva na soudní ochranu domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo usnesení soudu prvého stupně o nařízení výkonu rozhodnutí změněno tak, že se návrh na výkon rozhodnutí zamítá a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, s odůvodněním, že soud prvého stupně v nalézacím řízení ohledně nároku na zaplacení dlužné částky před ustanovením opatrovníka žalovanému neprovedl patřičná šetření ve smyslu §29 odst. 2 o.s.ř., čímž žalovaného zbavil možnosti jednat před
1
II. ÚS 295/98
soudem, a dovodil, že rozsudek okresního soudu dosud nebyl žalovanému doručen a tím mu nepočala běžet odvolací lhůta k podání odvolání.
Dle názoru stěžovatelky nemůže krajský soud, byť nepřímo, zrušit pravomocné rozhodnutí soudu jiného, nejedná-li se o obnovu řízení. Ve svých důsledcích pak zakládá toto rozhodnutí právní nejistotu, neboť pokud se občan nemůže opřít o pravomocné rozhodnutí soudu, ztrácí důvěru ke státu samotnému, který navíc fakticky neposkytuje ochranu věřiteli, ale podporuje dlužníky.
Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém vyjádření k ústavní stížnosti poukázal na to, že stěžovatelka nevyčerpala všechny prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje, neboť proti napadenému usnesení bylo dle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. přípustné dovolání.
Ústavní soud po přezkoumání návrhu spolu s připojeným spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. E 1781/96, dospěl k závěru, že proti rozhodnutí Krajského soudu ze dne 20. 3. 1998, čj. 30 Co 42/98-24, je přípustné dovolání dle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť usnesením odvolacího soudu bylo změněno usnesení soudu prvého stupně a nejedná se o žádný z případů uvedených ve větě druhé za středníkem.
Dle ustanovení §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
II. ÚS 295/98
S ohledem na citovaná ustanovení má Ústavní soud za to, že v dané věci je dovolání jako mimořádný opravný prostředek procesním prostředkem, který zákon k ochraně práva stěžovatelce poskytuje a který musí být vyčerpán, aby byla splněna podmínka přípustnosti ústavní stížnosti dle §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., odmítnout jako návrh nepřípustný, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 1. 12. 1998 soudkyně Ústavního soudu