ECLI:CZ:US:1998:2.US.34.97
sp. zn. II. ÚS 34/97
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA I I. úS 34/97
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti S. - P., zastoupené JUDr. J.B., proti rozhodnutí Ministerstva financí ČR, č.j. 393/24667/1996, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel zaslal dne 30.1. 1997 k Ústavnímu soudu stížnost proti rozhodnutí odpůrce z 28.11. 1996 Ministerstva financí ČR, č.j. 393/24667/1996.
Napadeným rozhodnutím nebylo vyhověno žádosti o prominutí daně darovací, vyměřené Finančním úřadem ve Z. v celkové částce 7 701 794 Kč z uzavřených kupních smluv.
Stěžovatel se domnívá, že jeho oprávněnost k podání ústavní stížnosti je nepochybná, neboť rozhodnutím Ministerstva financí ČR byla porušena ústavní práva stěžovatele jako právnické osoby, zejména z hlediska čl.2 odst.2 Listiny základních práv a svobod, která stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví a v souvislosti s čl. 11 odst.1 Listiny základních práv a svobod, která zaručuje právo vlastnit majetek občanům a právnickým osobám.
II.ÚS 34197
Převody nemovitostí, ke kterým došlo po 1.1. 1993, podléhají dani podle zák.č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona č. 18/1993 Sb. Daň z převodu nemovitostí a daň darovací jsou svou povahou majetkové dávky a jejich smyslem je postihnout nabytí majetku. Předmětem daně z převodu nemovitostí je převod vlastnického práva k nemovitosti a daní je zatížen ten, kdo získal úplatu. Předmětem daně darovací je bezúplatné nabytí majetku a daní je zatížen ten, který majetek bezúplatně získal.
Úzce spolu proto souvisí ustanovení §7 a 10 zákona č. 357/1992 Sb., ve znění zák.č. 18/1993 Sb. V případech, kdy nemovitost je fakticky převedena za cenu nižší, než je celková cena zjištěná, považuje se převod nemovitosti za částečně úplatný a částečně bezúplatný.
Základem daně darovací je v takovém případě dle ustanovení §7 cena zjištěná, snížená o úplatu v případě, kdy majetek je nabýván jen zčásti bezúplatně. Poplatníkem daně darovací je nabyvatel, který bezúplatně získává tu alikvotní část nemovitosti, jejíž hodnota odpovídá rozdílu ceny zjištěné a ceny smluvní. Smlouva nemusí mít nutně formu smlouvy darovací, neboť předmětem daně darovací je bezúplatné nabytí majetku bez ohledu na formu tohoto nabytí.
Základem daně z převodu nemovitostí je pak dle ustanovení §10 " ...část ceny zjištěné připadající na zčásti úplatný převod", to je alikvotní díl nemovitosti, odpovídající této ceně. Poplatníkem této daně je převodce.
Souhrn základů obou daní bude odpovídat celkově zjištěné ceně příslušné nemovitosti. Daní bude zatížen také ten, kdo získal část nemovitosti bezúplatně.
Dle výslovného znění zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zák.č. 18/1993 Sb., je předmětem daně darovací " nabytí majetku na základě právního úkonu , a to jinak než smrtí zůstavitele, pokud
II.ÚS 34/97
k němu dochází zcela nebo zčásti bezúplatně". Přitom za majetek jsou považovány nemovitosti a movité věci a jiný majetkový prospěch.
Zákon nestanoví jako podmínku pro zpoplatnění daně darovací úmysl, právní úkon není nijak blíže specifikován. Dani darovací proto podléhá jakékoli bezúplatné nabytí majetku s výjimkou dědictví a s výjimkou majetku, jehož nabytí je dle tohoto zákona od daně darovací osvobozeno.
Zákon nespojoval nabytí majetku podléhající dani darovací pouze s úmyslem dárce bezplatně něco přenechat obdarovanému. I když v oddíle II, části 1, zákona č. 357/1992 Sb., se hovoří o dani darovací, je z ustanovení §6, odst. 1 tohoto zákona, ve znění platném do 31.12. 1993 zřejmé, že se tato úprava nevztahovala pouze na darování, ale na všechny případy, kdy došlo k nabytí majetku na základě právního úkonu, a to jinak než smrtí zůstavitele, pokud k němu docházelo zcela nebo zčásti bezúplatně. Tedy i na případy, kdy na základě kupní smlouvy byla prodávaná nemovitost za cenu nižší než sjednanou.
Rozdíl mezi cenou sjednanou a cenou zjištěnou bylo třeba považovat za nabytí majetku na základě právního úkonu zčásti bezúplatně, tedy za předmět daně darovací.
Jiná situace nastala od 1. ledna 1994, kdy nabyl účinnosti zákon č. 322/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 357/1992 Sb., ve znění zák.č. 18/1993 Sb., kde bylo v ustanovení §10, písmene a) stanoveno, že základem daně z převodu nemovitostí je cena zjištěná podle zvláštního předpisu platná v den nabytí nemovitosti, a to i v případě, je-li cena nemovitosti sjednaná dohodou nižší než cena zjištěná, rozdíl cen nepodléhá dani darovací.
II.ÚS 34/97
Touto změnou zákona byla daňová povinnost v případě převodu nemovitostí za sjednanou cenu nižší než byla cena zjištěná, mimo taxativně uvedené případy, zcela přenesena na převodce (prodávajícího).
Podle právní úpravy platné do 31.12. 1993 však byla základem daně z převodu nemovitostí cena nemovitostí zjištěná podle zvláštního předpisu platného v den nabytí nemovitosti, popřípadě část ceny zjištěné podle zvláštního předpisu, připadající na zčásti úplatný převod (§10 písm.a) zák.č. 357/1992 Sb.) v případě, kdy byla nemovitost převedena za cenu nižší než byla cena zjištěná, považoval se takový převod za částečně úplatný a částečně bezúplatný.
Vzhledem k tomu, že ustanovení §10 neobsahovalo žádné ustanovení , že v případě sjednání ceny nemovitosti nižší částkou než byla cena zjištěná, rozdíl cen nepodléhá dani darovací, dopadala na takový případ plně ustanovení o dani darovací, neboť kupující nabyl majetek na základě právního úkonu zčásti bezúplatně.
Základem daně z převodu nemovitostí, jejímž poplatníkem byl převodce (prodávající), pak byla v tomto případě část ceny zjištěné, připadající na zčásti úplatný převod, to je cena sjednaná dohodou nižší než cena zjištěná.
Souhrn nákladů obou daní tak odpovídal zjištěné ceně nemovitostí, daní však byl zatížen jak ten, kdo získal úplatu, tak ten kdo získal část nemovitosti bezúplatně.
Pokud se týká právní úpravy účinné od 1. ledna 1994, k této nemohlo být finančním úřadem přihlédnuto, neboť podle čl. II odst.1 zák. č. 322/1993 Sb., nastala před účinností tohoto zákona skutečnost, která byla předmětem daně podle zák.č. 357/1992 Sb., ve znění zák.č. 18/1993 Sb., postupuje se podle těchto předpisů i po nabytí účinnosti tohoto zákona. Finanční úřad tedy nepochybil, jestliže zamítl odvolání proti platebním výměrům o vyměření daně darovací.
II.ÚS 34/97
Ze shora uvedených důvodů je zřejmé, že napadené platební výměry Finančního úřadu ve Z. byly vydány v souladu s právními předpisy a rovněž nebylo shledáno porušení ústavnosti, a to čl. 2 odst.2 a čl. 11 odst.1 Listiny základních práv a svobod.
Citovaný §55a v odst.1 zák.č. 337/1992 Sb. v platném znění dává pouze ministerstvu možnost zcela nebo zčásti vyměřenou daň prominout, a to z důvodů nesrovnalostí vyplývajících z uplatňovaných daňových zákonů. Takové nesrovnalosti zjištěny nebyly. Odstranění tvrdosti podle cit. paragrafu může ministerstvo učinit u příslušenství daně.
Je-li dána zákonem pouze možnost a nikoli kogentnost jednání, nemůže Ústavní soud do těchto vztahů vstupovat a regulovat je.
Proto byl nucen Ústavní soud stížnost odmítnout podle §43 odst.1 písm.c) jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 2.2. 1998