ECLI:CZ:US:1998:2.US.342.97
sp. zn. II. ÚS 342/97
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 342/97
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti M.N., zastoupeného JUDr. P.P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 1997, sp. zn. 44 To 964/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst.1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť se jedná o podání zjevně neopodstatněné.
Stěžovatel ve svém podání tvrdí, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 8, 1997, sp. zn. To 964/97, došlo k porušení čl. 8 odst.l, odst.3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z přiloženého usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 6. 1997, sp. zn. Nt 372/97, soudce zpravodaj zjistil, že stěžovatel (obviněný) byl podle ustanovení §68 tr. ř. z důvodu uvedeného v §67 písm.c) tr. ř. vzat do vazby. Lhůta trvání vazby byla započtena ode dne a hodiny zadržení, t. j. 18. 6. 1997 v 15,30 hod.
Prvoinstanční soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že navrhovatel je stíhán pro trestný čin podílnictví podle ustanovení §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák.
II.ÚS 342/97
Stěžovateli je kladeno za vinu, že ve dvou případech zakoupil od neznámé osoby kradená motorová vozidla za podstatně nižší částku než jaká odpovídala hodnotě vozidla a v dalších dvou případech zakoupil na burze náhradních dílů motory k vozidlům značky Škoda, které patřily podle čísla motoru rovněž k dříve odcizeným vozidlům.
Důvodem, proč byl navrhovatel vzat do vazby, byla rovněž skutečnost, že v posledních dvou letech nikde legálně nepracuje a prostředky k obživě si údajně zajišťuje prodejem zbytků obnošeného šatstva a nelegálním provozováním autoopravárenských služeb. Ponecháním stěžovatele na svobodě by tak hrozila obava, že by v trestné činnosti pokračoval, neboť by si tímto způsobem i nadále opatřoval prostředky k obživě.
Městský soud jako soud druhé instance rozhodl o zamítnutí stížnosti navrhovatele jako nedůvodné.
Druhoinstanční soud konstatoval, že navrhovatel nijak nepopřel zjištění, že u něho nalezené součástky z automobilů pochází z trestné činnosti a že nešlo v tomto případě o nahodilou či příležitostnou koupi. Městský soud v Praze se rovněž ztotožnil s odůvodněním usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 i pokud se týká důvodu uvalení vazby podle ustanovení §67 písm.c) tr. ř., tj. tzv. "předstižné" vazby. Městský soud shledal za plně opodstatněné i odůvodnění soudu I. stupně, pokud tento uvedl, že obvinění z trestného činu majetkové povahy a dosavadní způsob obživy stěžovatele mohou vyvolávat důvodnou obavu z pokračování v trestné činnosti stěžovatele.
Ústavní soud vždy ve svém řízení důsledně vychází z principu ochrany ústavnosti, jejíž součástí je i ochrana ústavou zaručených základních práv a svobod, či ochrana práv zaručených mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
II.ÚS 342/97
Přezkumná pravomoc Ústavního soudu je tedy jednoznačně dána shora citovaným zákonným rámcem, v němž může Ústavní soud rozhodovat o ústavních stížnostech.
Z právní úpravy vazby obsažené v trestním řádu je zřejmé, a tento závěr potvrdil i nález Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 1/94 ze dne 26. 4. 1994, uveřejněný pod číslem 101/1994 Sb., že vazba je institutem zajišťovacím při existenci konkrétních skutečností, které v daném případě odůvodňují obavu z některých následků uvedených v ustanovení §67 tr. ř. Podmínkou vzetí do vazby určité osoby je dále fakt, že jí bylo sděleno obvinění.
Oba obecné soudy ze skutkových okolností případu dovodily existenci vazebního důvodu podle ustanovení §67 písm.c) tr. ř. za splnění zákonem stanovených podmínek. Z napadeného usnesení soudce zpravodaj dále zjistil, že ponechání stěžovatele ve vazbě na zákonem stanovenou dobu není rozhodnutím jedině možným v dané situaci, když městský soud zároveň konstatoval, že s ohledem na rozsah trestné činnosti by v případě stěžovatele přicházel v úvahu i náhradní institut poskytnutí peněžité záruky podle ustanovení §73a tr. ř. O využití této možnosti se stěžovatel zřejmě ani nepokusil.
Vzhledem k tomu, že soudce zpravodaj nezjistil z předloženého usnesení porušení ústavnosti či tvrzené porušení čl. 8 odst.2, odst.3 Listiny byl nucen podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst.1 písm.c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 6. května 1998