ECLI:CZ:US:1998:2.US.363.97
sp. zn. II. ÚS 363/97
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 363/97
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti K.K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 1996, č. j. 5 A 733/96-13, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst.1 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť navrhovatel neodstranil vady podání ve lhůtě jemu k tomu určené.
Stěžovatel podal ústavní stížnost označenou jako "odvolání" proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 1996 č.j. 5 A 733/96-13. Stěžovatel uvádí, že jako syn po zemřelém K.K. uplatnil nárok na poskytnutí jednorázového finančního odškodnění ve smyslu zák. č. 217/1994 Sb. u České správy sociálního zabezpečení v J.H., neboť jeho otec zemřel v pevnosti T. dne 12. 5. 1945. Žádost navrhovatele byla nejprve zamítnuta rozhodnutím správního orgánu ze dne 9. 11. 1995, č. j. 280 819 092/DO, a to z toho důvodu, že otec stěžovatele v době svého úmrtí nesplňoval podmínku uvedenou v ustanovení §2 odst.1 bodu 5 zák. č. 255/1946 Sb., který obsahuje pojmové vymezení čs. politického vězně. Podle shora uvedeného ustanovení citovaného zákona lze tak označit osobu,
II.ÚS 363/97
která zemřela nejpozději dne 4. 5. 1945 (5.5.1945) za podmínek uvedených v ustanovení §3 zák. č. 217/1994 Sb., ve znění zák. č. 77/1995 Sb.
O opravném prostředku proti správnímu rozhodnutí rozhodoval Vrchní soud v Praze. Ten ve svém potvrzujícím rozsudku a jeho odůvodnění konstatoval, že z úmrtního listu otce stěžovatele je doloženo, že tento zemřel dne 12. 5. 1945 v T. pevnosti na následky skvrnitého tyfu, kterým se nakazil ještě před osvobozením koncentračního tábora v květnu 1945. Vrchní soud v Praze uvedl jako listinný důkaz osvědčení vystavené Ministerstvem národní obrany ze dne 8. 11. 1948. č. j. 67064-K1-576-1948, evid. číslo 36280, které dokládá, že otec stěžovatele byl účastníkem národního boje za osvobození ve smyslu §1 odst.1 písm.g) zák. č. 255/1946 Sb. a započítává se mu tedy doba od 23. 1. 1945 do 5. 5. 1945 jako čs. politickému vězni.
Vrchní soud se při výkladu ustanovení §3 odst.1 písm.d) zák. č. 217/1994 Sb. ve znění zák. č. 77/1995 Sb. zabýval výkladem tohoto ustanovení a dovodil, že datum 4. 5. 1945 (resp. 5. 5. 1945) jako nejpozdější termín pro splnění podmínek statutu politického vězně s účinky předpokládanými v příslušném ustanovení zák. č. 217/1994 Sb., nelze vztáhnout na definici čs. politického vězně vymezenou v zák. č. 255/1946 Sb. V dané věci je nerozhodné, zda dotčená osoba zemřela do tohoto termínu nebo v termínu pozdějším, neboť z žádného ustanovení zák. č. 217/1994 Sb. nelze dovodit, že by postižený občan musel zemřít nejpozději ve shora uvedeném termínu, aby jeho pozůstalým vznikl nárok na odškodnění.
V projednávaném případě, jak konstatoval Vrchní soud v Praze, však nebyla splněna podmínka pro vznik nároku stěžovatele na odškodnění, protože ke smrti postiženého občana došlo v době, kdy již nebyl vězněm nacistického koncentračního tábora, a to proto, že v době úmrtí otce stěžovatele nebylo již vězení pod nacistickou správou.
II.ÚS 363/97
Nerozhodná je v tomto případě i skutečnost, že k úmrtí postiženého občana došlo na území bývalého koncentračního (integračního) tábora, který" otec stěžovatele již neopustil a k úmrtí otce stěžovatele došlo v přímé souvislosti s epidemií tyfu v tomto táboře, evidované již před jeho osvobozením.
Tento integrační tábor tedy dne 12. 5. 1945 již nebyl táborem nuceně omezujícím osobní svobodu zde zadržovaných osob z důvodu nacistické perzekuce. Zde zadržované osoby byly nuceny zůstat na území integračního tábora z důvodů zdravotních (vysoce nakažlivé epidemie tyfu).
Tento výklad Vrchního soudu v Praze je obsahově shodný s nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 5. 1997, sp. zn. PI. ÚS 23/96, publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 12/1997 Sb.
Vzhledem k tomu, že k ústavní stížnosti nebyla přiložena plná moc advokáta ve smyslu §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. a podání vykazovalo i jiné vady ve smyslu zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyzval soudce zpravodaj stěžovatele, aby ve lhůtě do 15 dnů od obdržené písemné výzvy s poučením odstranil vady podání a doplnil jej.
Písemnou výzvu, včetně poučení, převzal stěžovatel dne 24. 4. 1998, do doby vydání tohoto usnesení však vady návrhu neodstranil, takže soudci zpravodaji nezbylo než podanou ústavní stížnost ve smyslu ustanovení §43 dost.1 písma) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 19. května 1998