ECLI:CZ:US:1998:2.US.406.98
sp. zn. II. ÚS 406/98
Usnesení
II. ÚS 406/98 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojtěcha Cepla v právní věci navrhovatele W.B., zastoupeného advokátem JUDr. T.Š., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 7. 1998, sp. zn. 11 Nt 161/98, o vzetí do předběžné vazby, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se ve své ústavní stížnosti s odvoláním na porušení čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení. V odůvodnění návrhu uvedl, že dle protokolu o zajištění byl na
II. ÚS 406/98
hraničním přechodu v H. zajištěn dne 21. 7. 1998 v 11.10 hod., avšak jeho osobní svoboda byla omezena již v 9.30 hod., když mu byl zamezen výjezd do P. Návrh na vzetí do předběžné vazby byl krajským státním zástupcem podán u soudu až 22. 7. 1998 v 11.00 hod. a dne 23. 7. 1998 v 10.30 hod. byl napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové vzat do předběžné vazby. Vzhledem k tomu, že návrh na vzetí do vazby byl krajskému soudu doručen až v 11.00 hod., byla tak překročena 24 hodinová lhůta, čímž došlo k porušení jeho práva, aby byl předán soudu do 24 hodin dle čl. 8 Listiny.
Krajský soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 10. 10. 1998 uvedl, že předseda senátu na základě předběžných důkazů rozhodl o vzetí stěžovatele do předběžné vazby, jejíž počátek byl stanoven na 21. 7. 1998 v 11.10 hod. Soud neměl důvod pochybovat o správnosti údajů orgánů Policie, když záznam o zajištění na čl. 5 spisu jednoznačně uvádí údaj 21. 7. 1998 v 11.10 hod. V závěru je poukazováno na pokus jmenovaného o útěk při předvedení dle zákona o Policii. Tento záznam stěžovatel osobně podepsal. Časový údaj koresponduje i s faxem I. (čl. 9 spisu). Pokud by k zajištění došlo již v 9.30 hod., nepochybně by časové údaje byly odlišné. Stěžovatel okamžik omezení osobní svobody nezpochybňoval ani při výslechu před předsedou senátu. Toto nevyplývá ani z dodatečně soudu předloženého úředního záznamu na čl. 10 c spisu.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 11 Nt 161/98, a dospěl k závěru, že není důvodná.
II. ÚS 406/98
Z připojeného spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 11 Nt 161/98, - záznamu o zajištění, nacházejícím se na čl. 5, sepsaného Policií ČR, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl dne 21. 7. 1998 v 11.10 hod. zajištěn na žádost místního soudu v H. prostřednictvím I., č. spisu CZ-68342/97-SH (3567a). Záznam o zajištění, ve kterém je uveden pro okamžik zajištění časový údaj 11.10 hod., stěžovatel podepsal. Rovněž z úředního záznamu na čl. 10c spisu vyplývá, že stěžovatel byl dne 21. 7. 1998 na hraničním přechodu v H. vylustrován jako osoba celostátně hledaná a vzhledem k tomu, že se v souvislosti se žádostí o podání vysvětlení pokusil o útěk do P., byl v 11.10 hod. zajištěn dle §14 odst. 1 písm. b) zák. č. 283/1991 Sb., o Policii ČR. Dále Ústavní soud zjistil, že dne 22. 7. 1998 v 11.00 hod. byl Krajskému soudu v Hradci Králové předán KSZ návrh na vydání rozhodnutí o vzetí do předběžné vazby dle čl. 16 odst. 1, 2, 3 Evropské úmluvy o vydávání, publikované pod č. 549/1992 Sb. V protokolu, sepsaném u Krajského soudu v Hradci Králové dne 23. 7. 1998, se pak mimo vylíčení okolností, které byly důvodem vzetí do předběžné vazby, uvádí, že vazba počíná dnem 21. 7. 1998 v 11.10 hod. Protokol byl podepsán stěžovatelem, jeho obhájcem, tlumočnicí, s výslovným konstatováním stěžovatele, že nemá výhrad.
Po posouzení výše uvedených skutečností Ústavní dospěl k závěru, že obsah spisu nepotvrzuje údaje, které stěžovatel uvádí v ústavní stížnosti, neboť ve spise se nenachází nic, co by alespoň částečně nasvědčovalo správnosti jeho tvrzení o tom, že stěžovatel byl omezen na osobní svobodě již v 9.30 hod. Naopak veškeré údaje, týkající se okamžiku jeho zajištění, se shodují v tom, že k omezení jeho osobní svobody došlo v 11.10 hod. Navíc stěžovatel ani jeho obhájce během řízení okamžik
II. ÚS 406/98
zajištění nijak nezpochybnili. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že vlastní kontrolu všech osob, tedy i stěžovatele, pro účely zjištění, zda se nejedná o osoby hledané, nelze a priori kvalifikovat jako omezení osobní svobody.
Z důvodů shora uvedených Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka
V Brně dne 1. 12. 1998 předseda senátu Ústavního soudu