ECLI:CZ:US:1998:2.US.462.97
sp. zn. II. ÚS 462/97
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 462/97
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti M., zastoupené JUDr. K.P., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 7. 1997, č. j. 4 Cmo 986/96-791, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst.1 písm.c) zák. č. 182/1993 Sb. jako návrh zjevně neopodstatněný.
Stěžovatel zaslal dne 8.12.1997 k Ústavnímu soudu stížnost proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.7.1997, č.j. 4 Cmo 986/96-791, který nabyl právní moci dne 9. 10.1997 ve spojení s rozsudkem Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 23.5.1996, č. j. 02 Cm 760/93, a domáhá se jejich zrušení.
Napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci v právní věci ing. J.T. proti M. o zaplacení částky 5.877.059.45 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu stěžovatele o zaplacení částky 4.084.821.50 Kč, k odvolání
II.ÚS 462/97
stěžovatele vůči uvedeným rozsudkům bylo rozhodnuto, že rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně v napadené části v odstavcích 1 a 3 se potvrzuje a v další napadené části, odstavcích 5 a 6, týkajících se nákladů řízení se mění a ve zbytku, pokud jde o 13,9% úrok z částky 17. 374 Kč od 19. 8.1997 do zaplacení a z částky 467. 317. 50 Kč od 1.7.1993 do zaplacení, se vzájemný návrh odpůrce zamítá.
Stěžovatel tvrdí, že těmito rozsudky bylo porušeno jeho základní právo zaručené ústavním zákonem, a to jeho právo na soudní ochranu uvedenou v článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a kdy mu nebylo umožněno domáhat se svého práva u soudu. Tato ochrana mu nebyla poskytnuta ze strany Vrchního soudu v Olomouci a Krajského obchodního soudu v Brně. Dále bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 2 Listiny v tom, že nikdo nesmí být nucen činit co zákon neukládá a ani to k čemu se nezavázal. Dovozuje dále, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona (či. 4 Listiny). Protože stěžovatel již vyčerpal všechny právní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, podává tuto ústavní stížnost.
Z publikovaných judikátů Ústavního soudu vyplývá, že Ústavní soud není odvolací instancí v soustavě soudů obecných a jeho ingerence do rozhodnutí těchto soudů nastává pouze v případech porušení ústavnosti.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Krajským obchodním soudem v Brně, stejně tak i soudem odvolacím, jak vyplývá z výše uvedených rozsudků, bylo rozhodnuto o platební povinnosti stěžovatele, který se domnívá, že požadavek navrhovatele v soudním sporu na doplatek víceprací je neoprávněný a nemá oporu v zákoně. Stěžovatel splnění takové povinnosti k úhradě více prací nepřevzal, přestože mu splnění povinností k úhradě víceprací ukládá krajský obchodní soud a
odvolací vrchní soud.
I I. Ú S 462/97
Krajský obchodní soud se velice podrobně zabýval hodnocením důkazů navržených a předložených oběma účastníky. Dále pro posouzení rozporu v otázce skutečné výše víceprací a vícenákladů ustanovil, aby důkazy byly posouzeny znaleckými posudky v oboru písmoznalectví a odbornou firmou stavebně-expertizní.
V předmětném sporu mezi navrhovatelem - jako zhotovitelem a odpůrcem - jako objednatelem byla uzavřena smlouva o dílo s dodatky k této smlouvě.
Podle ustanovení §536, odst.1, obch.zákoníku smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení, která dle odst. 3 cit. paragrafu musí být ve smlouvě dohodnuta nebo musí být uveden způsob jejího určení, ledaže strany ve smlouvě projeví vůli uzavřít smlouvu i bez tohoto určení. Podle ustanovení §546 obchodního zákoníku je objednatel povinen zhotoviteli zaplatit cenu dohodnutou ve smlouvě nebo určenou způsobem, který byl stanoven ve smlouvě. Objednatel je povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době, která byla sjednána ve smlouvě, pokud z této smlouvy nevplývá něco jiného. Zhotoviteli nárok na zaplacení ceny vzniká tedy provedením díla.
Bylo prokázáno, že na základě předmětné smlouvy došlo k přechodu vlastnického práva k celému dílu dnem podpisu předávacích listin na odpůrce. Tímto se stal vlastníkem díla neukončeného i s vadami na které mohl uplatnit práva z titulu odpovědnosti za vady. Nároky nabyvatele jsou různé podle toho, zda dodáním vadného díla byla smlouva porušena podstatným způsobem, avšak musí být uplatněna včas, a to odstoupením od smlouvy nebo možností požadovat po zhotoviteli díla odstranění vad, pokud je to možné.
Právo z odpovědnosti za vady je bud' právo odstoupit od smlouvy, nebo právo směřující věcně k reparaci stavu neodpovídajícímu stavu, který podle smlouvy nastat
II.ÚS 462/97
měl, a to bud' náhradní reparací spočívající například v opravě nebo peněžním vyrovnáním - poskytnutím přiměřené slevy z kupní ceny. Z obecného hlediska je vadné plnění důvodem nikoli ke vzniku nového odpovědnostního závazku po vadném splnění závazku původního, ale zásadně vede ke změně původního závazku, a to takovým způsobem, který odpovídá dřívějším nárokům věřitele vzniklým z vadného plnění. Závazek zaniká až uspokojením těchto odpovědnostních nároků. Odpovědnost za vady je dle platné právní úpravy založena na principu smluvní záruky. Dílo má vady, jestliže jeho provedení neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě a zhotovitel za ně odpovídá má-li je dílo v době jeho předání.
Při posouzení ústavní stížnosti ústavní soud dospěl k názoru, že stěžovatel neuplatnil nárok z titulu vady díla ve smyslu ustanovení §436 , odst. 1 obch.zák. vůči zhotoviteli díla.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná, neboť nedošlo k porušení ústavnosti a v řízení před obecným i odvolacím soudem byly dodrženy principy řádného procesu. Nedošlo rovněž k porušení citovaných čl. 2 a čl. 4 Listiny.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem rozhodl proto Ústavní soud tak, jak ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 7. května 1998