ECLI:CZ:US:1998:2.US.50.98
sp. zn. II. ÚS 50/98
Usnesení
II. ÚS 50/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele M.G., právně zastoupeného advokátkou JUDr. V.B., o ústavní stížnosti proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR, ze dne 17. 11. 1997, ČVS: KVV-55/10-97 a KSZ ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 1 Kzv 18/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud zjistil svým šetřením, že vyšetřovatelem K.ú.v. je pod ČVS: KVV 55/10-97 vedeno trestní stíhání proti obviněnému M.G. pro trestný čin kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, neboť zjištěné skutečnosti svědčí pro podezření, že společně s obviněnými D.N., V.I., A.K., B.Z. a Z.G. v přesně nezjištěné době od počátku roku 1997 do poloviny měsíce března 1997 obviněný D.N. společně s obviněnými K. a I. zajišťovali dodání žen ukrajinské národnosti do nočního klubu "L." v Ch., provozovaného v té době obviněnými B.Z., Z.G. a M.G., kde byly poskytovány erotické služby za úplatu, přičemž byli dohodnuti na způsobu umístění žen v nočním klubu, způsobu vybírání peněz za poskytované erotické služby od zákazníků nočního klubu, rozdělování peněz získaných z provozování prostituce těchto žen, a to tak, že 25 % výdělku každé jedné ženy dostával obviněný D.N., vystupující a známý v té době jako I., 50 % zůstávalo provozovatelům nočního klubu a zbylých 25 % zůstalo jako odměna za práci ženě provozující prostituci.
Vyšetřovatelem O.ú.v. bylo dne 5. 11. 1997 pod ČVS: KVV 1389/97 zahájeno proti obviněnému M.G. další trestní stíhání pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, neboť zjištěné skutečnosti svědčí pro podezření, že v CH., v nočním klubu "L" dne 28.10.1997 v odpoledních hodinách postupně vyhrožoval fyzickou likvidací M.Z., Z.V. a G.F., pokud mu nedají každá částku 50 DEM, když poškozené v obavách z
II. ÚS 50/98
uskutečnění výhrůžek, mu každá odevzdala po 50 DEM a následně ve dnech 29. 10. 1997, 30. 10. 1997 a 31. 10. 1997, rovněž pod vlivem pronesených výhrůžek, mu odevzdávaly každá částku 50 DEM, čímž získal celkovou částku ve výši 600 DEM.
Usnesením ze dne 17. 11. 1997 ČVS: KVV 55/10-97 rozhodl vyšetřovatel K.ú.v., o spojení obou výše uvedených trestních věcí ke konání společného řízení.
Proti tomuto usnesení podal včasnou stížnost obviněný M.G., který v ní vyslovil nesouhlas s postupem a rozhodnutím vyšetřovatele s tím, že pro konání společného trestního řízení v jeho trestní věci nejsou dány zákonné podmínky, přičemž poukazoval na základní zásady trestního řízení a rovněž tak i na ustanovení čl. 8 odst. 5 Listiny lidských práv a svobod, s nimiž má být postup a rozhodnutí vyšetřovatele v rozporu.
KSZ ve smyslu ust. §147 odst. 1 tr. řádu přezkoumalo na základě podané stížnosti obviněným napadené usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž porušení obviněným citovaných zákonných předpisů a ustanovení neshledalo.
Podle §20 odst. 1 tr. řádu o všech trestných činech téhož obviněného a proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, koná se společné řízení.
V předmětné trestní věci Ústavní soud neshledal, že by vyšetřovatel postupoval v rozporu s platným právním předpisem.
K námitce vznesené obviněným v tom směru, že spojení obou trestních věcí mělo ovlivnit rychlost trestního stíhání vedeného pro jednání posuzovaného po právní stránce jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona. KSZ, jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti konstatovalo, že z vyšetřovacího spisu vyplývá, že vyšetřovatel bezprostředně po zahájení trestního stíhání sdělením obvinění proti M.G. provedl také výslechy poškozených v postavení svědků. Dne 6. 11. 1997 bylo Okresnímu soudu v Chebu doručeno podání obhájkyně obviněného M.G. JUDr. V.B., jehož přílohou byly fotokopie čestných prohlášení slečny G.F. a pana J.G. Tato čestná prohlášení byla sepsána v AK JUDr. B., kam se oba jmenovaní měli dostavit poté, co M.G. byl vyšetřovatelem zadržen, a jejich obsahem je v podstatě zpochybnění svědeckých výpovědí obou jmenovaných. Obdobné prohlášení pak obhájkyně JUDr. V.B. sepsala s paní Z.G., manželkou obviněného M.G. V dozorovém spisu KSZ, sp. zn. 1 Kzv 18/97, je dále založen úřední záznam sepsaný státní zástupkyní OSZ JUDr. V.B., z kterého vyplývá, že na okresní státní zastupitelství se dostavila žena, která bez prokázání totožnosti tvrdila, že se jmenuje F. a uváděla, že chce "vzít zpět" své trestní oznámení učiněné proti M.G. s tím, že státní zastupitelství kontaktuje doporučení obhájkyně JUDr. V.B. Tyto skutečnosti vedly k jednoznačnému závěru, že je nezbytné všechny až dosud vyslechnuté svědky znovu vyslechnout, aby jim byla dána řádná a zákonná možnost vyjádřit se ke skutečnostem, které vyplývaly z citovaných písemností.
Vyšetřovatel bezprostředně po spojení obou trestních věcí se snažil zajistit přítomnost svědků k výslechům, aby bylo zajištěno, že na svědky vystupující v trestní věci obviněného
II. ÚS 50/98
M.G. mělo být působeno i jiným způsobem, a to ze strany rodinných příslušníků obviněného.
K tomu KSZ ve svém vyjádření k ústavní stížnosti dále uvádí, že vyšetřovatelem O.ú.v. bylo dne 19. 1. 1998 pod ČVS: OVV 1434/10-97 sděleno obvinění proti J.G., (otec obviněného M.G.) a L.G., (sestra obviněného) pro trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zákona, jehož se měli mimo jiné dopustit i tím, že dne 6. 11. 1997 napadli M.Z. a Z.V. nutili je, aby změnily výpovědi ve věci jejich syna a bratra, v níž vypovídaly jako svědci a J.G. se je navíc snažil uplatit, aby výpovědi změnily.
V souvislosti s tímto jednáním se pak svědci přestali zdržovat v jejich bydlištích a jejich pobyt se vyšetřovateli podařilo zjistit prakticky až závěrem měsíce února 1998.
Podle názoru KSZ vyvstává tedy otázka, zda k prodlevám v trestním stíhání obviněného, který se nachází ve vazbě, skutečně došlo jen v důsledku spojení dvou trestních věcí vedených proti témuž obviněnému, nebo i poněkud netradičním jednáním dalších osob vystupujících v trestním řízení.
Ústavnímu soudu v daných souvislostech nezbývá, než konstatovat, že jeho příslušnost je upravena čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Dle tohoto ustanovení je Ústavní soud příslušný rozhodnout o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Stěžovatel má zato, že postupem vyšetřovatele Policie ČR, k.ú.v. a KZ byl porušen čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Dle tohoto článku nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudů.
Ústavní soud po přezkoumání důvodů ústavní stížnosti stěžovatele konstatuje:
1. Důvody pro vzetí do vazby stěžovatele nebyly stěžovatelem v ústavní stížnosti zpochybněny a Ústavní soud se jimi dále jako nepříslušný v této věci nezabýval.
2. Zákonem stanovená doba vazby překročena nebyla. Posouzení doby vazby je v daném případě vázáno na zhodnocení vazebních důvodů.
Po přešetření Ústavní soud zjistil, že stěžovatel M.G. byl vzat do vazby na základě zákonně podloženého rozhodnutí, z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.
Ústavní soud ČR není třetí instancí, které by příslušelo přezkoumávat vazební důvody a dobu vazby, pokud jsou v souladu se zákonem.
Dle čl. 87 odst. d) Ústavy ČR rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. V daném případě Ústavní soud konstatuje, že takové porušení ústavně zaručených práv a svobod neshledal.
II. ÚS 50/98
Dle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 6. května 1998