ECLI:CZ:US:1998:2.US.52.98
sp. zn. II. ÚS 52/98
Usnesení
II. ÚS 52/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci návrhů O., zast. advokátem JUDr. M.V., proti obcím L., Š., V.B., V.N., P., Ž., T., L., R., M., Š., B., M.N.V. a Č.H. a městům H., B., O., V.P. a T. na zrušení obecně závazných vyhlášek o místních poplatcích za provozované výherní hrací přístroje a proti Parlamentu České republiky na zrušení čl. IV. zákona č. 305/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a kterým se mění zákon ČNR č. 551/1991 Sb., o V. ČR, ve znění pozdějších předpisů, a zákon ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a ve věci návrhů C., zast. advokátem JUDr. M.V. proti městům B. a V. na zrušení obecně závazných vyhlášek o místních poplatcích za provozované výherní hrací přístroje a proti Parlamentu České republiky na zrušení čl. IV. zákona č. 305/1997 Sb., takto:
Návrhy se odmítají.
Odůvodnění:
a
Navrhovatelé podali v období od 4. do 25. února 1998 jednak návrhy nadepsané "Ústavní stížnost proti Vyhlášce....", jednak návrhy nadepsané "Návrh-,-na-zrušení Článku IV. zákona č. 305/1997 Sb.- Změna a doplnění zákona ČNR č. 565/1990 'Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů". Navrhli, aby uvedeným obcím, a městům bylo nejprve předběžným opatřením uloženo zdržet se vybírání místního poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj a potom aby byly obecně závazné vyhlášky zrušeny,
II.ÚS 52/98
neboť jejich přijetím a zavedením nového místního poplatku v neúměrné výši obecní a městská zastupitelstva porušila jednak zákon ČNŘ č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), jednak články 4, 11 a 26 Listiny základních práv a svobod a článek 1 Dodatkového protokolu k úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedli, že nebudou-li tyto vyhlášky zrušeny, bude to mít za následek úplnou likvidaci jejich podnikatelské činnosti na území uvedených obcí a měst a později zánik tohoto druhu podnikání v celé České republice. Současně navrhli zrušení poslední novely zákona o místních poplatcích, která zavedla nový druh místního poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj, a to v takové výši, která je v rozporu s Ústavou a mezinárodními smlouvami podle článku 10 Ústavy.
Pokud jde o návrhy na zrušení obecně závazných vyhlášek, navrhovatelé je sice nazvali ústavními stížnostmi, podle jejich obsahu (§41 odst. 2 občanského soudního řádu přiměřeně použitý podle §63 zákona č. 18211993 Sb., o Ústavním soudu však o ústavní stížnosti podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. nejde.
Ústavní stížnost podle uvedených ustanovení Ústavy a zákona o Ústavním soudu totiž může fyzická nebo právnická osoba podat pouze proti individuálnímu aktu aplikace práva, který zasahuje přímo v konkrétním případě do základních práv a svobod stěžovatele. V daných případech však návrhy směřují proti obecně závazným normativním aktům, které se nevztahují, jak lze zjistit z jejich textů, konkrétně na navrhovatele, nýbrž na blíže nespecifikovaný okruh provozovatelů výherních hracích přístrojů. Nejde tedy o rozhodnutí nebo opatření v konkrétních věcech, která by se týkala přesně určených fyzických nebo právnických osob. Stěžovatelé z uvedených důvodů nemají aktivní legitimaci k podání návrhů na zrušení obecně závazných vyhlášek podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy a §64 odst. 2 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb.
Stejná situace je i u návrhů na zrušení ustanovení zákona, jen s tím rozdílem, že zde Ústavní soud poukazuje na ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy a §64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb.
Jak vyplývá z předchozí části odůvodnění tohoto usnesení, navrhovatelé nepodali návrhy na zrušení obecně závazných vyhlášek a zákona spolu s ústavními stížnostmi, jak jim umožňuje §74 zákona č. 182/1993 Sb., nýbrž podali přímo návrhy na zrušení jiných právních předpisů (podzákonných právních norem, kterými jsou i obecně závazné vyhlášky obcí a měst) a zákona, ačkoliv návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení [článek 87 odst. 1 písm. b) Ústavy] podle §64 odst. 2 písm. a) až e) a odst. 3 a 5 zákona č. 182/1993 Sb. mohou podat jen vláda, skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 tohoto zákona; zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku a přednosta okresního úřadu, posledně jmenovaný subjekt však jen za předpokladu, že jde o obecně závaznou vyhlášku i vydanou obcí v její samostatné působnosti a plénum Ústavního soudu, jsou-li dány důvody podle §78 odst. 2 a návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení [článek 87 odst. 1 písm. a) Ústavy] podle §64 odst. 1 písm. a) až d), odst. 4 a odst. 5 zákona č. 182/1993 Sb., mohou podat pouze prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §17 tohoto zákona, soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy a plénum Ústavního soudu, jsou-li dány důvody podle §78 odst. 2.
II.ÚS 52/98
Ani jeden návrh nebyl podán žádným z těchto aktivně legitimovaných subjektů. Roli navrhovatelů na sebe vzaly právnické osoby, aniž své návrhy podaly spolu s ústavními stížnostmi.
Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrhy odmítl podle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., neboť byly podány osobami zjevně neoprávněnými.
Vzhledem k výsledku řízení se Ústavní soud nezabýval návrhem na vydání předběžného opatření podle §80 zákona č. 182/1993 Sb. Z týchž důvodů nerozhodoval také o vedlejším účastenství firem M., L. a B.
Poučení: Proti usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. března 1998
JUDr. Miloš Holeček soudce