ECLI:CZ:US:1998:2.US.75.98.1
sp. zn. II. ÚS 75/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti I. P., zastoupené JUDr. J. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.3. 1994, sp. zn. 22 Ca 113/94, takto:
Návrh na povolení obnovy řízení se o d m í t á.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 10.2. 1998 se stěžovatelka obrátila na Ústavní soud s návrhem na povolení obnovy řízení ve věcí nálezu Ústavního soudu ze dne 26.6. 1995, č.j. IV.ÚS 96/94.
Svůj návrh s odvoláním na ustanovení §63 zák.č. 182/1993 Sb. a §228 odst.1 písm.a), §230 odst.1 a odst.2 a §232 odst.1 občanského soudního řádu odůvodnila poukazem na skutečnost, že Ústavní soud změnil svůj právní názor na výklad ustanovení §6 odst.1 písm.t, zák.č. 229/1991 Sb., v platném znění, který vedl k zamítnutí její stížnosti. Dovolává se přitom nálezu Ústavního soudu ze dne 10.12. 1997, č.j. II.ÚS 267/96, který již tuto změnu obsahuje.
Ústavní soud je nucen konstatovat, že obnova řízení ve věci nálezů Ústavního soudu není možná. Odvolání stěžovatelky na ustanovení §63 zák.č. 182/1993 Sb. neznamená, že je možno do rozhodovací činnosti Ústavního soudu přenášet jednotlivé instituty občanského soudního řádu. Citovaný paragraf připouští pouze přiměřené použití soudních řádů. I kdyby tomu tak nebylo, nejsou dány obecné podmínky obnovy řízení, neboť se jedná pouze o změnu právního názoru. Také procesně není obnova řízení možná, neboť o ní má rozhodovat soud, který rozhodoval v prvním stupni.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu připouští obnovu řízení pouze podle oddílu pátého, tj. řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky pro spáchání velezrady. Pokud by bylo úmyslem zákonodárce připustit možnost obnovy řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., i v jiných případech, jistě by tak výslovně učinil.
Ústavní soud byl proto nucen návrh zamítnout podle ustanovení §43 odst.1 písm.f) zák.č. 182/1993 Sb. jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. 3. 1998