ECLI:CZ:US:1998:2.US.88.98
sp. zn. II. ÚS 88/98
Usnesení
II. ÚS 88/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Soudce zpravodaj Ústavního soudu České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti pana F. C., zastoupeného na základě plné moci JUDr. E. V., advokátkou a společníkem společnosti JUDr. P., proti rozhodnutím obecných soudů, a to rozsudku Okresního soudu ve Svitavách č j. 5 C 1232/93-23, ze dne 10. 2. 1994, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 17 Co 313/94-31, ze dne 13. 10. 1994, rozsudku Okresního soudu ve Svitavách č.j. 5 C 266/94-47, ze dne 22. 8. 1996, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 17 Co 78/97-65, ze dne 24. 4. 1997, rozsudku Okresního soudu ve Svitavách č.j. 7 C 432/96-47 ze dne 26. 2. 1997, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 17 Co 389/97-68, ze dne 16. 10. 1997, rozsudku Okresního soudu ve Svitavách č.j. 4 C 906/93-58, ze dne 31. 8. 1995 (v návrhu na č.l. 17 je chybně uvedeno 26. 2. 1997), ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 17 Co 897/95-78, ze dne 23. 4. 1996, jakož i proti rozhodnutím správního orgánu, a to Pozemkového úřadu Okresního úřadu Svitavy č.j. 217/92-Br., ze dne 24. 7. 1992 a Pozemkového referátu Okresního úřadu Svitavy č j. PÚ/R/950/93-Br., ze dne 20. 10. 1993, a dále o návrhu na zrušení kupní smlouvy uzavřené mezi Městským úřadem v Litomyšli a B. a M. M., ze dne 12. 1. 1972, mimo ústní jednání, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Dne 24. února 1998 došel Ústavnímu soudu návrh manželů F. a M. C., jehož obsahem byla žádost o udělení výjimky z důvodu vážné nemoci. včetně překvalifikování usnesení Ústavního soudu ze dne 6. února 1998.
Vzhledem k tomu, že předmětný návrh bulo možné posuzovat jako ústavní stížnost ve smyslu 3 72 zákona č. 182/1993 Sb.. o Ústavním soudu. v platném znění (dále jen zákon) vyrozuměl Ústavní soud oba navrhovatele o potřebě odstranit jeho vady ve smyslu §41 písm. b) zákona.
II. úS 88/98
Ve lhůtě k tomuto účelu stanovené došla dne 26. 3. 1998 Ústavnímu soudu ústavní stížnost, podaná jmenovanou advokátkou, kde jako stěžovatel vystupoval již jen F. C. S přihlédnutím ke skutečnosti, že i toto podání vykazovalo jednu vadu, byla vyzvána právní zástupkyně navrhovatele k jejímu odstranění, což včas učinila.
Dne 27. března 1998 došlo Ústavnímu soudu doplnění ústavní stížnosti.
V původně podané ústavní stížnosti dovozuje stěžovatel její oprávněnost z toho, že chybným rozhodnutím obecného soudu bylo porušeno jeho základní právo zaručené ústavním zákonem, a to právo vlastnit majetek (čl. 11 Listiny základních práv a svobod). V daném případě, jak uvádí stěžovatel, odepřel soud vlastníkovi ochranu jeho práv, když konstatoval ve svém odůvodnění, že stěžovatel není oprávněnou osobou podle §4 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, aniž k tomuto závěru měl dle názoru stěžovatele právní podklad. Tím bylo stěžovateli odepřeno i právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vzhledem k tomu stěžovatel navrhuje, aby ústavní soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 10. 1997, č.j. 17 Co 389/97-68 a rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 2. 1997, č.j. 7 C 432/96-47 svým nálezem zrušil. Ze stejných důvodů stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil i rozsudek Okresního soudu ve Svitavách č.j. 5 C 266/94-47, ze dne 22. 8. 1996, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 17 Co 78/97-65, ze dne 24. 4. 1997, jakož i rozhodnutí správního orgánu, a to Pozemkového úřadu Okresního úřadu Svitavy č.j. 217/92-Br., ze dne 24. 7. 1992 a Pozemkového referátu Okresního úřadu Svitavy č.j. PÚ/R/950/93-Br., ze dne 20. 10. 1993, a přikázal tomuto správnímu orgánu, aby se stěžovatelem jednal jako s účastníkem správního řízení ve věci uplatnění nároku podle zákona o půdě a znovu ve věci rozhodl.
V následně doplněné ústavní stížnosti navrhovatel uvádí, že s předmětem původního návrhu úzce souvisí další rozhodnutí obecných soudů, jejichž zrušení ústavním soudem proto rovněž požaduje. Jedná se o rozsudek Okresního soudu ve Svitavách č.j. 4 C 906/93-58, ze dne 31. 8. 1995 (v návrhu na č.l. 17 je chybně uvedeno 26. 2. 1997), ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 17 Co 897/95-78, ze dne 23. 4. 1996. Konečně dále požaduje zrušení kupní smlouvy uzavřené mezi Městským úřadem v Litomyšli ( správně mělo být MěNV) a B. a M. M., ze dne 12. 1. 1972.
Citovanými soudními rozhodnutími bylo podle názoru stěžovatele porušeno jeho základní právo zaručené ústavním zákonem, a to právo vlastnit majetek zaručené čl. 11 Listiny základních práv a svobod. V daném případě soud odepřel vlastníkovi ochranu jeho práv, když konstatoval ve svém odůvodnění, že stěžovatel neunesl důkazní břemeno, aniž měl dle názoru stěžovatele pro to právní podklad. Tím bylo stěžovateli odepřeno i právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je podle §72 odst. 1 písm. a) zákona oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Tuto stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž její běh počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který' zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 2 zákona). Ve smyslu ust. §75 odst. 1 zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Poté, co ústavní soud posoudil z uvedených hledisek napadená rozhodnutí, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
li. V S 88/98
1. Rozsudek Okresního soudu ve Svitavách č:j. 5 C 1232/93-23, ze dne 10. 2. 1994, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 17 Co 313/94-31, ze dne 13. 10. 1994, nabyl právní moci dne 23. 11. 1994. Případné dovolání v této věci podle ust. §236 až §239 o. s. ř. přípustné nebylo. Příslušná šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti proto započala svůj běh již dnem 23. 11. 1994. Je zřejmé, že marně uplynula v měsíci lednu 1995, zatímco ústavní stížnost byla podána poště a adresována ústavnímu soudu dne 23. 2. 1998. Ústavní soud zde vychází z data podání návrhu poště, a to návrhu ještě neperfektního, který' došel jmenovanému soudu dne 24. 2. 1998. V daném případě šlo tedy o návrh podaný po stanovené lhůtě.
2. V případě rozsudku Okresního soudu ve Svitavách č.j. 5 C 266/94-47, ze dne 22. 8. 1996, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č j. 17 Co 78/97-65, ze dne 24. 4. 1997, jímž bylo odvolací řízení zastaveno, bylo možno se domáhat ochrany práv stěžovatele cestou dovolání (§238a odst. 1 písm. f) o. s. ř.). Z ústavní stížnosti samotné, jakož ani z jejích příloh se nepodává, že by se tak stalo. Zmíněné dovolání je v této věci procesním prostředkem ve smyslu §75 odst. 1 zákona, který' ovšem stěžovatel nevyčerpal. Zároveň nebyly zjištěny předpoklady požadované v §75 odst. 2 zákona, umožňující konat řízení ve věci, i když navrhovatel příslušné procesní prostředky nevyčerpal. Jedná se tedy o návrh nepřípustný.
3. Naprosto shodná procesní situace nastala i ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 10. 1997, č.j. 17 Co 389/97-68 a rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 2. 1997, č.j. 7 C 432/96-47. Platí tu tedy stejný závěr.
4. Rozsudek Okresního soudu ve Svitavách č.j. 4 C 906/93-58, ze dne 31. 8. 1995, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č j. 17 Co 897/95-78, ze dne 23. 4. 1996, nabyl právní moci dne 22. 5. 1996. Případné dovolání v této věci podle ust. §236 až §239 o. s. ř. přípustné nebylo. Příslušná šedesátidenní lhůta proto započala svůj běh již dnem 22. 5. 1996. Je zřejmé, že marně uplynula v měsíci červenci 1996, zatímco ústavní stížnost byla podána poště a adresována ústavnímu soudu dne 23. 2. 1998. Ústavní soud i zde vychází z data podání návrhu poště, a to návrhu ještě neperfektního, který' došel jmenovanému soudu dne 24. 2. 1998. Také v tomto případě šlo o návrh podaný po stanovené lhůtě.
5. Rozhodnutí Pozemkového úřadu Okresního úřadu Svitavy č. j. 217/92-Br, ze dne 24. 7. 1992, se stalo pravomocným dne 21. 8. 1992. Shodná situace tu je i ve vztahu k rozhodnutí Pozemkového referátu Okresního úřadu Svitavy č. j. PÚ/R/950/93-Br, ze dne 20. 10. 1993, které se stalo pravomocným dne 24. 11. 1993.
Pokud se stěžovatel považoval za účastníka správního řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, měl přinejmenším možnost je napadnout jako pravomocné správní žalobou ve smyslu §250 odst. 2 o. s. ř. Jelikož tak neučinil, nevyčerpal v duchu §75 odst. 1 zákona procesní prostředek k ochraně jeho práva. Zároveň nebyly zjištěny předpoklady požadované v §75 odst. 2 zákona, umožňující konat řízení ve věci, i když navrhovatel příslušné procesní prostředky nevyčerpal. Jedná se tedy o návrh nepřípustný.
6. Pokud jde konečně o stěžovatelův návrh na zrušení kupní smlouvy uzavřené mezi Městským úřadem v Litomyšli a B. a M. M. ze dne 12. 1. 1972, nezbývá než konstatovat, že takovéto pravomoci Ústavní soud nemá (čl. 87 Ústavy ČR), takže není k projednání podané ústavní stížnosti příslušný.
II. ÚS 88/98
S přihlédnutím k výše uvedeným zjištěním proto Ústavnímu soudu nezbylo, než rozhodnout, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení, tj. návrh odmítnout, a sice v bodě 1. a 4. podle §43 odst. 1 písm. b) zákona, v bodě, 2, 3 a 5 podle §43 odst. 1 písm. f) zákona a v bodě 6. podle §43 odst. 1 písm. e) zákona.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. (§43 odst. 2 zákona)
V Brně dne 7. 5. 1998
JUDr. Ivana Janů soudce zpravodaj