ECLI:CZ:US:1998:3.US.1.98
sp. zn. III. ÚS 1/98
Usnesení
III. ÚS 1/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.S., a PhDr. I.K., zastoupených JUDr. T.S., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé podali prostřednictvím telefaxového podání dne 2. 1. 1998 ústavní stížnost, která byla doplněna písemným podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 5. 1. 1998. Ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, čj. 18 Co 425/96-113, ze dne 15. 10. 1997, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Náchodě, čj. 8 C 85/92-96, ze dne 7. 5. 1996. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě byla zamítnuta žaloba navrhovatelů na vydání v rozhodnutí specifikované nemovitosti. Podle názoru navrhovatelů byla uvedeným rozsudkem, krajského soudu porušena základní práva navrhovatelů zakotvená v čl. 4 odst. 3 a 4, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Podmínky pro zahájení řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem jsou upraveny zák. č. 182/1993 Sb., a jednou z nich je i tzv. přípustnost konkrétního
III. ÚS 1/98
návrhu. Podle ust. §75 odst. 1 cit. zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Lhůta pro podání ústavní stížnosti pak počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Za procesní prostředek k ochraně práva se nepovažuje pouze návrh na povolení obnovy řízení. Vzhledem k tomu, že zák. č. 182/1993 Sb. nerozlišuje mezi řádnými či mimořádnými opravnými prostředky, je nutno mezi procesní prostředky poskytnuté k ochraně práva řadit i dovolání.
Dovoláním však lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu jen tehdy, jestliže to zákon připouští. V §238 a 238a občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") jsou podmínky přípustnosti dovolání formulovány takovým způsobem, že přípustnost nebo nepřípustnost dovolání je nesporná, a proto z hlediska přípustnosti ústavní stížnosti je posledním procesním prostředkem k ochraně práva užití tohoto dovolání. Stejná situace je v případě, kdy odvolací soud podle §239 odst. 1 o.s.ř. ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. I v tomto případě z hlediska přípustnosti ústavní stížnosti je posledním procesním prostředkem k ochraně práva, který musí být vyčerpán, než je ústavní stížnost podána, opět dovolání. Naproti tomu dovolání pro vady uvedené v §237 odst. 1 o.s.ř. je přípustné jen tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu je takovou vadou skutečně postiženo. V tomto případě, pokud dovolací soud zjistí, že odvolání nebylo postiženo namítanou vadou, dovolání odmítne, což znamená, že ve svém důsledku dovolání nebylo přípustné a z hlediska podané ústavní stížnosti posledním procesním prostředkem k ochraně práva bylo odvolání. Obdobná situace nastává v případě, kdy odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání nevyhověl, ale účastník přesto dovolání podal. Pak ve smyslu ust. §239 odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Jestliže však dovolací soud dospěje k opačnému závěru a dovolání odmítne, pak dovolání přípustné nebylo a z hlediska podání ústavní stížnosti bylo posledním procesním prostředkem k ochraně práva již podané odvolání.
V předmětné věci Krajský soud v Hradci Králové ve výroku rozsudku, čj. 18 Co 425/96-113, ze dne 15. 10. 1997, výslovně uvedl, že proti rozsudku je přípustné dovolání. Ve smyslu výše uvedených právních závěrů je proto posledním procesním
III. ÚS 1/98
prostředkem, který je v daném případě navrhovatelům poskytnut k ochraně jejich práv, dovolání. Ze sdělení Okresního soudu v Náchodě ze dne 13. 2. 1998 Ústavní soud zjistil, že ve věci bylo dovolání podáno, avšak dovolací řízení nebylo zatím pravomocně skončeno. Vzhledem k této skutečnosti nebyly v předmětné věci splněny podmínky pro zahájení řízení a ústavní stížnost je podle §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. nepřípustná, protože navrhovatelé ještě nevyčerpaly všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení podle §43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout pro jeho nepřípustnost.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 1998
JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu ČR