ECLI:CZ:US:1998:3.US.102.98
sp. zn. III. ÚS 102/98
Usnesení
III. ÚS 102 / 98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, o ústavní stížnosti navrhovatele B., zastoupeného advokátem JUDr. R.F., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. prosince 1997, sp. zn. 31 Ca 90/97 a navazujícímu rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 2. dubna 1997, čj. PÚ 947!97-3651 SR (21100112), takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 4. března 1998 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. 3. 1998. Ve stížnosti se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 1997, čj. 31 Ca 90/97-23 a navazujícího rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 2. 4. 1997, čj. PÚ 947197-3651 SR (21/00/12), s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva. Zároveň navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové.
III. ÚS 102/98
Ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 31 Ca 90/97 a spisu O.Ú., okresního pozemkového úřadu, čj. PÚ 947/97-3651 SR, které si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím O.Ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 2. 4. 1997, čj. PÚ 947/97-3651 SR, bylo určeno, že pan V.B. je vlastníkem dílny s přístřeškem na stavební parcele č. 276, skladu P na stav. parcele č. 299 a panelové vozovky na parcele č. 1779 v k.ú. B. (dále jen "předmětné nemovitosti"). Pozemkový úřad odůvodnil své rozhodnutí tím, že oprávněná osoba uplatnila žádost o restituci v souladu s ustanovením §9 a 13 zákona č. 229/991 Sb. Protože nedošlo k dohodě o vydání nemovitostí - pozemků v k.ú. B., rozhodl o jejich vlastnictví okresní pozemkový úřad rozhodnutím, čj. PÚ 5029/94-1828 SR. V souladu s ustanovením §11 odst. 7 a §13 zákona č. 195/993 Sb., požádala oprávněná osoba následně rovněž o vydání předmětných nemovitostí v držení povinné osoby, která zajišťuje zemědělskou výrobu. Okresní pozemkový úřad dospěl k závěru, že oprávněné osobě lze vydat v souladu s ust. §7 zákona o půdě i stavby ve vlastnictví povinné osoby. V citovaném ustanovení je vydání staveb podmíněno existencí nevypořádaných nároků oprávněné osoby vůči povinné osobě ve výši nejméně 50 % ceny vydávaných staveb. Cena vydávaných staveb je podle znaleckého posudku 2.065.952,54 Kč. Polovina z této částky je 1.032.796,27 Kč. Celková částka nevypořádaných pohledávek činila 1.281.270,47 Kč, to jest 62,03 % ceny staveb.
Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel, jako povinná osoba, odvolání, v němž namítal, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon. K jeho porušení mělo dojít tím, že v odůvodnění rozhodnutí pozemkový úřad neuvedl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a na základě čeho rozhodl o vydání staveb ve vlastnictví navrhovatele. Navíc budova dílen, jejíž vydání oprávněná osoba také požaduje, je jediným technickým zázemím družstva, které je potřebné k údržbě a opravám používané zemědělské techniky.
Krajský soud v Hradci Králové dne 19. 12. 1997 rozsudkem, čj. 31 Ca 90/97-23, rozhodnutí pozemkového úřadu potvrdil. V odůvodnění stručně uvedl, že pozemkový úřad vycházel z náležitě zjištěného skutkového stavu a při rozhodování přihlížel ke všem námitkám povinné osoby. Rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právem, je logicky a přesvědčivě odůvodněné.
III. ÚS 102/98
Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel včas ústavní stížnost, v níž namítal, že rozsudkem krajského soudu bylo porušeno jeho ústavní právo dané čl. 11 odst. 1 až 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhovatel namítal, že pozemkový úřad i soud nesprávně aplikovaly ust. §11 odst. 7 zákona č. 229/1991 Sb., z něhož vyplývá, že je-li na pozemku stavba ve vlastnictví povinné osoby, která zajišťuje zemědělskou výrobu, nebo stavba ve vlastnictví státu a má-li oprávněná osoba vůči povinné osobě nebo státu nevypořádané nároky na poskytnutí náhrad nebo na vydání majetkového podílu dle zákona č. 42/1992 Sb., ve výši nejméně 50 % ceny stavby, může rozhodnout pozemkový úřad na návrh oprávněné osoby o vydání pozemku i se stavbou. Při výkladu citovaného zákona však nelze, podle navrhovatele, pominout čl. 11 odst. 1 Listiny. Povinná osoba B., nabyla předmětné nemovitosti do svého vlastnictví právně relevantním způsobem a neměla s křivdami, které se oprávněné osobě staly, nikdy nic společného. Důvodem restitucí je ale výlučně protiprávnost a znamená obnovení původního právního stavu. Při vydání předmětných nemovitosti však o obnovení původního právního stavu nejde. Soud se s touto skutečností nevypořádal. Dále navrhovatel namítal, že pozemkový úřad nesprávně zhodnotil provedené důkazy, neboť oprávněná osoba nedoložila v zákonné lhůtě výši svých nevypořádaných nároků, čímž její právo na vydání staveb zaniklo. Výklad zákona, provedený soudem, pak vytváří v rámci odstraňování starých křivd křivdy nové. Navrhovatel zároveň žádal, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření, kterým by pozastavil výkon napadeného rozhodnutí.
Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření ze dne 9. 4. 1998 uvedl, že při svém rozhodování respektoval nález Ústavního soudu č. 131/1994 Sb. V ostatním odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku.
Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Pokud jde o jednotlivá namítaná porušení základních práv a svobod, Ústavní soud konstatoval, že čl. 11 odst. 1 až 4 Listiny poskytuje ochranu vlastnictví, avšak
III. ÚS 102/98
pouze vlastnictví skutečnému, nikoliv jen tvrzenému nebo domnělému. V napadeném řízení nebylo zpochybněno právo navrhovatele vlastnit majetek, ani nebyl jeho vlastnickému právu dán jiný obsah. Ustanovení odst. 2 citovaného článku zmocňuje zákon k určení, který majetek může být výhradně ve vlastnictví státu či určených právnických osob a je v daných souvislostech nepoužitelné. Odst. 3 citovaného článku stanoví, že vlastnictví nesmí být zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. V daném případě nebylo předmětem sporu nějaké zneužívání vlastnictví, ale určení vlastníka předmětných nemovitostí. Ve vztahu k odst. 4 citovaného článku, který se dotýká vyvlastnění nebo nuceného omezení vlastnického práva, pak odkazuje Ústavní soud na svůj nález č. 131/1994 Sb., ve kterém zmíněnou otázku vyřešil.
Čl. 36 odst. 1 Listiny určuje, že každý se může stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Ani toto základní právo navrhovatele nebylo porušeno. Navrhovateli bylo umožněno, aby se obrátil se svou žalobou na obecný soud, který celou věc projednal ve veřejném zasedání a podle práva ve věci rozhodl.
Namítané porušení čl. 37 odst. 1 Listiny rovněž Ústavní soud nezjistil. Z ústavní stížnosti není ani zřejmé, jak by mohlo být tam uvedené právo postupem soudu porušeno, neboť se týká odepření výpovědi v souvislosti s možným trestním stíháním.
Nutno tedy konstatovat, že v daném případě v řízení před obecným soudem nedošlo k porušení základních práv či svobod, zaručených ústavními zákony nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout. S ohledem na to, že návrhu nebylo vyhověno meritorně, nevydal Ústavní soud ani požadované předběžné opatření.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Pavel Holländer předseda senátu Ústavního soudu
V Brně dne 21. července 1998