ECLI:CZ:US:1998:3.US.103.98
sp. zn. III. ÚS 103/98
Usnesení
III. ÚS 103/98-9 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele ing. J.J., zastoupeného advokátem JUDr. V.P., o návrhu ze dne 7. března 1998, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zák. č.
182/1993 Sb., se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn.
16 Co 278/97, 16 Co 279/97, ze dne 4. listopadu 1997. Namítl, že mu postupem soudu II. stupně bylo zabráněno účastnit se odvolacího řízení, když k němu nebyl obeslán a tak byla porušena procesní zásada ústnosti občanského soudního řízení a nebylo mu umožněno, aby se řízení aktivně zúčastnil. Soud se také nevypořádal s jeho námitkou nepříslušnosti, o níž bylo rozhodnuto v rozporu s §88 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, s námitkou, vztahující se k nedostatku aktivní legitimace žalobce, a neřídil se důsledně ustanovením §6 občanského soudního řádu. Nabyl přesvědčení, že soud tak svým postupem zasáhl do práv, která jsou mu zaručena v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný či o návrh nepřípustný [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 a §43 odst. 1 písm. c) a f) zák. č.182/1993 Sb.].
III. ÚS 103/98-10
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 8 C 243/94 nebyla zjištěna opodstatněnost stížnosti, směřující proti rozhodnutí, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek soudu 1. stupně ze dne 7. listopadu 1995, č. j. 8 C 243/95-20, (ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení), jakož i usnesení ze dne 25. dubna 1995, č. j. 8 C 243/94-39, kterým soud zamítl námitku stěžovatele k místní nepříslušnosti soudu. V tomto směru odkazuje Ústavní soud na vyčerpávající odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze.
Pokud jde o stížnost, v níž navrhovatel poukazuje na postup odvolacího soudu v souvislosti s předvoláním k jednání, ta je k Ústavnímu soudu nepřípustná, když stěžovatel nevyužil možnosti podat dle §237 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu dovolání, jestliže nabyl přesvědčení, že mu byla nesprávným postupem soudu odňata možnost před soudem jednat.
S ohledem na výše uvedené byl návrh podle §43 odst. 1 písm. c) a f) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 6. května 1998
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj