ECLI:CZ:US:1998:3.US.115.98
sp. zn. III. ÚS 115/98
Usnesení
III. ÚS 115/98-14
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelek 1) K.Š. a 2) M.P., zastoupených advokátkou JUDr. H.P., o návrhu ze dne 10. března 1998, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu 12. března 1998, se stěžovatelky domáhaly zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. listopadu 1997, č. j. 21 Co 73/97-120. Uvedly, že podle jejich přesvědčení označený soud pochybil při rozhodování o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a tím svévolně zasáhl do jejich práv, zaručených v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. K pochybení došlo při hodnocení tvrzení stěžovatelek a svědeckých výpovědí, přičemž k výpovědi svědků, navržených žalovaným, přes věcnou i časovou nesprávnost soud přihlížel jako ke správným.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.]. Jak bylo opakovaně konstatováno v rozhodnutích Ústavního soudu - ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95, III. ÚS 5/98 a v dalších, Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy (čl. 81 a 90 Ústavy). Proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 Ústavy). Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů,
III. ÚS 115/98-15
obsažená v §132 občanského soudního řádu. Proto, pokud obecné soudy respektují kautely, dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.
Po zjištění obsahu stížnosti a spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 6 C 71/92 je třeba uvést, že výše uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Obecné soudy se při provádění a hodnocení důkazů nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu a tím ani do rozporu s čl. 36 či čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jak je ve stížnosti tvrzeno. Krajský soud v Hradci Králové se poté, co soud I. stupně po zrušení jeho rozsudku ze dne 10. května 1994 dokazování obsáhle doplnil, vypořádal se všemi odvolacími námitkami stěžovatelek, jak vyplývá i z jeho přiléhavého a vyčerpávajícího odůvodnění rozsudku č. j. 21 Co 73/97-120. Hodnocení důkazů o existenci či nedostatku tísně, v níž se měla právní předchůdkyně stěžovatelek nacházet v době darování podílu na předmětné nemovitosti státu, jako předpokladu pro úspěšnost uplatněného nároku ve smyslu §6 odst. 1 písm. d) zák. č. 87/1991 Sb., bylo soudy učiněno v souladu s §132 občanského soudního řádu.
S ohledem na výše uvedené byl návrh, jako zjevně neopodstatněný, podle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 6. května 1998
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj