Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15.01.1998, sp. zn. III. ÚS 118/97 [ nález / HOLLÄNDER / výz-3 ], paralelní citace: N 5/10 SbNU 45 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:3.US.118.97

sp. zn. III. ÚS 118/97 Nález Ústavní soud rozhodl po ústním jednání dne 15. ledna 1998 ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky J. V. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. února 1997, sp. zn. 19 Co 56/97, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 26. listopadu 1996, sp. zn. 8 C 959/92, o zastavení řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. února 1997, sp. zn. 19 Co 56/97, a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 26. listopadu 1996, sp. zn. 8 C 959/92, se z r u š u j í . Odůvodnění: I. Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 3. dubna 1997, tj. ve lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. února 1997, sp. zn.19 Co 56/97, a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 26. listopadu 1996, sp. zn. 8 C 959/92, jimiž bylo rozhodnuto o zastavení řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví. Uvedenými rozhodnutími se cítí být dotčena ve svých základních právech a svobodách vyplývajících z čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Z obsahu spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 8 C 959/92, jež si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno následující: Bývalý manžel stěžovatelky se žalobou, doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí dne 25. června 1992, domáhal vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví. Dne 10. července 1992 podala návrh ve stejné věci Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí i stěžovatelka. Řízení v této věci bylo z důvodu litispendence zastaveno (§83 a §104 odst. 1 o. s. ř.). Okresní soud v Ústí nad Orlicí v předmětné věci nařídil na den 2. února 1993 jednání. Podáním ze dne 15. ledna 1993 právní zástupce navrhovatele v řízení před obecným soudem požádal o odročení jednání z důvodu nemožnosti zajistit za sebe substituci a zároveň navrhl, aby řízení bylo přerušeno podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a to s ohledem na probíhající dovolací řízení před Nejvyšším soudem (sp. zn. 9 C 281/89), v němž je řešena otázka, zda nemovitost je součástí BSM rozvedených manželů nebo je výlučným vlastnictvím navrhovatele. Z protokolu o jednání dne 2. února 1993 (č. l. 7) vyplývá, že jednat se začalo v 8.30 hod., jednání bylo ukončeno v 8.50 hod. Na straně navrhovatele nebyl přítomen nikdo, přičemž navrhovatel i právní zástupce svou neúčast omluvili. Na straně odpůrce byla přítomna jak odpůrkyně (takto stěžovatelka v řízení před Ústavním soudem), tak její právní zástupce. Předseda senátu poučil účastníky o možnosti namítat nepříslušnost soudu, vyloučení soudců, vznášet námitky proti protokolaci, označit všechny důkazní prostředky a vyjadřovat se k nim a o povinnosti dbát všech pokynů soudu. Dále byl čten již zmíněný návrh navrhovatele na přerušení řízení, se kterým odpůrkyně vyslovila souhlas. Soud následně vyhlásil usnesení, jímž se řízení dle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušuje. Podáním, doručeným Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí dne 21. listopadu 1996, vzal navrhovatel svoji žalobu zpět a navrhl, aby řízení bylo zastaveno, protože ve věci dosud nebylo jednáno. V písemném vyjádření k uvedenému návrhu odpůrkyně vyjadřuje svoje přesvědčení, že v dané věci již jednáno bylo a namítá neudržitelnost toho, aby nesla důsledky uplynutí tříleté lhůty k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví stanovené obč. zák., které nemohla ovlivnit. Po ústním jednání Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 26. listopadu 1996, sp. zn. 8 C 959/92, řízení zastavil. Rozhodnutí odůvodnil poukazem na ustanovení §96 odst. 3 o. s. ř. s tím, že při jednání dne 2. února 1993 nedošlo k přednesu návrhu a tedy ani k zahájení řízení. V odvolání do uvedeného rozhodnutí stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že ze žádného ustanovení o. s. ř. nevyplývá, že by jednání začínalo až přednesením návrhu na zahájení řízení. Domnívá se, že z §118 odst. 1 o. s. ř. je naopak zřejmé, že účastníci své návrhy, nikoli jen na zahájení řízení, ale třeba i na přerušení řízení, jak se stalo v uvedené věci, přednášejí až po zahájení jednání předsedou senátu. Poukazuje dále na skutečnost, že zákon sám přímo nedefinuje, čím je jednání zahájeno, resp. čím začíná, stěžovatelka za rozhodné považuje v této souvislosti sdělení předsedy senátu o jaké věci bude jednáno a zjištění přítomnosti účastníků včetně jejich procesního poučení. Svoji argumentaci opírá i o ustanovení §105 odst. 1 o. s. ř., ve kterém se poukazuje na začátek jednání ve věci samé, upozorňuje tedy na rozdílnost pojmů začátku jednání a začátku jednání ve věci samé. V závěru svého odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně stěžovatelka vyjadřuje stanovisko, dle něhož by jiný výklad uvedených ustanovení občanského soudního řádu umožnil spekulativní chování navrhovatele v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví se záměrem zbavit odpůrce možnosti domoci se svých nároků. Navrhovatel se v řízení před obecnými soudy ve svém vyjádření k odvolání odpůrkyně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Ve svém zamítavém usnesení Krajský soud v Hradci Králové konstatoval, že ani v případě jednání dne 2. února 1993 ani v případě jednání dne 26. listopadu 1996 nelze vycházet z toho, že tato byla zahájena ve smyslu §118 odst. 1 o. s. ř., v důsledku čehož rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Do uvedeného rozhodnutí stěžovatelka dne 4. března 1997 podala dovolání, a to s poukazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. f) a §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. Jelikož Nejvyšší soud v předmětné věci neshledal existenci dovolacích důvodů, usnesením ze dne 20. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 553/97, dovolání stěžovatelky odmítl pro nepřípustnost dle ustanovení §243bodst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V ústavní stížnosti stěžovatelka nad rámec argumentace obsažené v odvolání do rozhodnutí soudu prvního stupně poukazuje i na souvislosti další. Uvádí, že, v případě akceptování postupu obecných soudů, použití §83 o. s. ř. znemožňuje odpůrci v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví po uplynutí tříleté lhůty, stanovené v §149 odst. 4 obč. zák., v případě zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, a domáhat se svých nároků. Jelikož se stěžovatelka postupem obecných soudů cítí být dotčena ve svých základních právech a svobodách, plynoucích z čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny, domáhá se jednak zrušení napadených rozhodnutí a jednak předkládá Ústavnímu soudu podnět na přerušení řízení dle §78 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. a na zrušení ustanovení §96 odst. 3 o. s. ř., vyjádřeného slovy "dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo". Na základě výzvy Ústavního soudu podle §42 odst. 3 a §76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., podal dne 16. prosince 1997 Krajský soud v Hradci Králové vyjádření, v němž se odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Je v něm dále obsaženo přesvědčení, že napadenými rozhodnutími nedošlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, pročež je Ústavnímu soudu navrhováno ústavní stížnost zamítnout. II. Hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod se skládá z několika komponentů (III. ÚS 102/94, III. ÚS 114/94, III. ÚS 84/94, III. ÚS 205/97). Prvním je posouzení ústavnosti aplikovaného ustanovení právního předpisu (což vyplývá z §68 odst. 2 zákona č.182/1993 Sb.). Dalšími komponenty jsou hodnocení dodržení ústavních procesních práv, a konečně posouzení ústavně konformní interpretace a aplikace hmotného práva. V předmětné věci Ústavní soud neshledal důvod k posuzování ústavnosti aplikovaného procesního práva (§96 odst. 3 o. s. ř.). Při posuzování ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů se Ústavní soud dále zabýval otázkou ústavně konformní interpretace dotčených ustanovení občanského soudního řádu. Podle §96 odst. 3 o. s. ř. nesouhlas odpůrce se zpětvzetím návrhu není účinný, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Smyslem ustanovení §96 odst. 3 o. s. ř. je uplatnění dispozičního principu v občanském soudním řízení při zachování, resp. respektování, práv všech účastníků řízení. Dle ustanovení §118 odst. 1 o. s. ř. účastníci přednesou své návrhy nebo je doplní po zahájení jednání. Dle doktríny zjišťování přítomnosti předvolaných osob a podle okolností případu poučení účastníků o jejich procesních právech následuje po zahájení jednání (J. Bureš, L. Drápal, M. Mazanec, Občanský soudní řád. Komentář. 2. vydání, Praha 1996, s. 250-251). Dle §105 odst. 1 o. s. ř. soud zkoumá místní příslušnost předtím, než začne "jednat ve věci samé", přičemž dle doktríny soud začne jednat ve věci samé "přednesením, resp. přečtením žaloby (návrhu na zahájení řízení)", přičemž časový úsek, ve kterém je soud oprávněn zkoumat svou místní příslušnost "je v kontextu ustanovení §115 odst. 1 a §118 odst. 1 ukončen zpravidla výzvou předsedy senátu, aby žalobce přednesl žalobu, resp. přečtením žaloby předsedou senátu". (J. Bureš, L. Drápal, M. Mazanec, Občanský soudní řád. Komentář. 2. vydání, Praha 1996, s. 220, 221). Jak vyplývá ze srovnání uvedených ustanovení o. s. ř., začátek jednání (což nutno považovat za synonymum s termínem zahájení jednání) je dán sdělením předmětu projednávané věci soudem, na což pak navazuje prezentace přítomných a procesní poučení. Odlišná interpretace §96 odst. 3 a §118 odst. 1 o. s. ř. je nejen v rozporu s jazykovým výkladem těchto ustanovení, nýbrž také omezuje právo odpůrce uplatňovat svůj nárok (ve spojení s litispendencí a s tříletou propadnou lhůtou dle §149 odst. 4 obč. zák., uplynulou bez jeho zavinění), a nutno ji proto považovat za dotčení v právu domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V posuzované věci bylo ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, sp. zn. 8 C 959/92 prokázáno, že dne 2. února 1993 Okresní soud v Ústí nad Orlicí ve věci návrhu bývalého manžela stěžovatelky na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů jednal ve smyslu §115 a násl. o. s. ř., když předsedkyně senátu sdělila předmět projednávané věci, provedla prezentaci přítomných, procesní poučení účastníkům řízení, přednesla návrh navrhovatele na přerušení řízení, vyzvala odpůrkyni k vyjádření se k němu a vyhlásila usnesení o přerušení řízení. V důsledku uvedeného nebyly naplněny podmínky zpětvzetí návrhu dle §96 odst. 3 o. s. ř. Zastavením řízení dle §96 odst. 1 a 3 o. s. ř., jehož podmínky nebyly dodrženy, došlo tudíž k dotčení stěžovatelky v právu domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pročež Ústavní soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. února 1997, sp. zn. 19 Co 56/97, a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 26. listopadu 1996, sp. zn. 8 C 959/92, zrušil. Poučení: Proti tomuto nálezu se nelze odvolat. V Brně 15. ledna 1998