ECLI:CZ:US:1998:3.US.132.98
sp. zn. III. ÚS 132/98
Usnesení
III.ÚS 132/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Jurky a členů JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka o ústavní stížnosti navrhovatelky M.K., zastoupené advokátkou JUDr. K.Š., proti rozsudku Krajského soudu Brno, sp. zn. 30 Ca 403/95, ze dne 9. ledna 1998, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka podala dne 24. března 1998 ústavní stížnost, v níž požadovala zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 1998, sp. zn. 30 Ca 403/95 a související rozhodnutí O.Ú., ze dne 6. 9. 1995, čj. 111-2766/95-Du/1, protože jimi měla být porušena její základní práva.
Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Brně, sp.zn. 30 Ca 403/95 a z něj zjistil, že O.Ú., (dále jen "pozemkový úřad"), vydal dne 6.9.1995 správní rozhodnutí, čj.111-2766/95-Du/1, kterým nepřiznal navrhovatelce vlastnictví k nemovitostem v k.ú. K., neboť neuplatnila v zákonné lhůtě nárok na přiznání vlastnictví. Jednalo se o řadu pozemků (cca 37 parcel) v užívání ZD V., L., (dále jen "předmětné nemovitosti"). Podle názoru pozemkového úřadu navrhovatelka nesplnila požadavek stanovený §9 odst. 1 a §13 odst. 1 zákona
l
III. ÚS 132/98
č. 229/1991 Sb., ve znění z roku 1995, neboť nárok řádně neuplatnila (nedoručila nikdy příslušnou žádost pozemkovému úřadu). Pro zahájení správního řízení je přitom rozhodující doručení uplatnění nároku pozemkovému úřadu.
Proti tomuto rozhodnutí podala navrhovatelka opravný prostředek, v němž namítala, že dne 15. 7. 1985 uzavřela darovací smlouvu s čs. státem, zastoupeným finančním odborem ONV, podle níž přešly předmětné nemovitosti do vlastnictví státu. K podpisu této smlouvy došlo na tehdejším státním notářství v T., kde navrhovatelka současně uzavírala kupní smlouvu na dům čp. 4 na parcele pč. 15/1 a zahradu pč. 1/3 (jež byly součástí předmětných nemovitostí). Sepsání zmíněné kupní smlouvy vázal notář na darování uvedené půdy státu. Stejnopis darovací smlouvy navrhovatelka neobdržela. Protože byla stále zapsána na LV č. 95 pro k.ú. K., jako vlastnice pozemků, domnívala se, že z pohledu současné právní úpravy je považována takto sepsaná darovací smlouva za neplatnou a že tedy je stále vlastnicí uvedených pozemků. Protože současně věděla, že pozemky užívá zemědělská organizace, odeslala dne 15. ledna 1992 pozemkovému úřadu v T. žádost, kterou nazvala "uplatnění vlastnických vztahů k půdě" a žádala o vrácení pozemků. Žádost odeslala na adresu T., (k tomu soudu předložila doklad o odeslání dopisu pozemkovému úřadu). Na uvedenou žádost pozemkový úřad nijak nereagoval. Teprve když navrhovatelka obdržela dne 16. 8. 1994 od Katastrálního úřadu v T. dopis, z něhož vyplývalo, že není vlastnicí předmětných nemovitostí, uplatnila prostřednictvím právní zástupkyně dne 18. 10. 1994 nárok opakovaně. Navrhovatelka má za to, že svůj nárok uplatnila včas.
Krajský soud v Brně dne 9. ledna 1998 rozsudkem, čj. 30 Ca 403/95-30, rozhodnutí pozemkového úřadu potvrdil. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že podle ust. §13 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v tehdy platném znění, mohla právo na vydání nemovitostí podle §6 oprávněná osoba uplatnit nejpozději do 31. ledna 1993. Neuplatněním ve lhůtě právo zaniklo. Podle ust. §9 citovaného zákona nárok uplatní oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitostí. Z toho vyplývá, že hmotně právní nárok oprávněné osoby musel být uplatněn u pozemkového úřadu ve lhůtě uvedené v §13 odst. 1 citovaného zákona. Lhůta stanovená citovaným ustanovením zákona je tedy také lhůtou hmotně právní, nejen lhůtou procesní. Z toho vyplývá, že nepostačí prokázat, že uplatnění nároku bylo
III. ÚS 132/98
předáno poště k přepravě, ale musí být též jednoznačně prokázáno, že uplatnění nároku bylo pozemkovému úřadu doručeno. Navrhovatelce se nepodařilo prokázat, že uplatnění nároku ze dne 15. ledna 1992, které bylo předáno poště B., dne 16. ledna 1992, bylo pozemkovému úřadu také doručeno. Navrhovatelka se ocitla v důkazní nouzi a pozemkovému úřadu nezbylo, než učinit závěr, že svůj nárok neuplatnila včas.
Proti tomuto rozhodnutí podala navrhovatelka včas ústavní stížnost, v níž opakovala své tvrzení o uplatnění nároku na vydání nemovitostí prostřednictvím pošty. Dovolávala se i procesně právního charakteru lhůty uvedené v ust. §13 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., a toho, že na ni měl být aplikován §27 odst. 3 správního řádu. Podle navrhovatelky bylo rozhodnutím soudu porušeno její základní právo dané čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Krajský soud v Brně ve svém vyjádření ze dne 6. května 1998 uvedl, že je nadále toho názoru, že lhůta uvedená v ust. §13 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., je lhůtou nejen procesně právní, ale i hmotně právní. Tato skutečnost je zřejmá rovněž z ust. §13 odst. 4 citovaného zákona, z něhož vyplývá, že neuplatněním ve lhůtě právo zaniklo. Jedná se tedy o lhůtu prekluzívní a tedy hmotně právní (procesní lhůty prekluzi neznají). Uplatnění nároku u pozemkového úřadu je uplatněním nároku hmotně právního a na uvedenou lhůtu proto nelze aplikovat ust. §27 odst. 3 správního řádu. Vzhledem k tomu, že se jedná o lhůtu prekluzívní, je lhostejné, z jakého důvodu nebyl nárok u odpůrce včas uplatněn.
O.Ú., ve svém vyjádření ze dne 22. dubna 1998 uvedl, že z uvedených tvrzení navrhovatelky nevyplývá, že by se pokusila před dnem 16. srpna 1994 uplatnit nárok na přiznání vlastnictví a její tvrzení se jeví jako účelové.
Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
III. ÚS 132/98
K namítaným porušením čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny je třeba uvést, že uvedená ustanovení Listiny postupem soudu ani pozemkového úřadu porušena nebyla. Navrhovatelce nebylo bráněno v tom, aby se domáhala stanovenými postupem svého práva u nezávislého soudu. Soud přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí orgánu veřejné správy (pozemkového úřadu), ve věci za přítomnosti právní zástupkyně navrhovatelky jednal a vydal rozhodnutí, které řádně odůvodnil.
Skutečnost, že návrhu nebylo vyhověno nelze samu o sobě považovat za porušení základního práva. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu i ust. §250i odst. 1 o.s.ř., podle kterého při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu je pro soud rozhodující skutkový stav, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí; dokazování se neprovádí. Ze spisového materiálu sice vyplývá, že navrhovatelka zaslala dne 16. I. 1992 nějaký dopis "Okresnímu pozemkovému úřadu, T.,", avšak důkaz o tom (kopii podacího lístku pošty) předložila až krajskému soudu, nikoliv pozemkovému úřadu. K dříve neuplatněným novotám, vneseným do řízení až před soudem, soud proto nemohl přihlížet. Navíc na uvedené adrese pozemkový úřad nikdy nesídlil.
Proti úvahám krajského soudu o hmotně právním charakteru lhůty, stanovené
§13 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., rovněž nelze nic namítat. Jedná se o lhůtu prekluzívní, jejímž marným uplynutím právo zaniká. Je přitom nepodstatné, z jakého důvodu nebyl nárok včas uplatněn, tj. i to, zda se tak případně stalo bez zavinění
oprávněné osoby.
Ústavní soud neshledal v postupu krajského soudu protiústavnost. V daném případě postupem soudu nebyla porušena navrhovatelčina základní práva a svobody, zaručená jí zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neoprávněný, odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 1998
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu