ECLI:CZ:US:1998:3.US.147.98
sp. zn. III. ÚS 147/98
Usnesení
III. ÚS 147/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.H., zastoupené JUDr. M.B., proti usnesení Krajského soudu v Brně, čj. 19 Co 660/96-43, ze dne 21. 7. 1997,
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatelka prostřednictvím svého právního zástupce osobně podala dne 1. 4. 1998 ústavní stížnost, která směřuje proti usnesení Krajského soudu v Brně, čj. 19 Co 660/96-43, ze dne 21. 7. 1997, jímž byl zrušen rozsudek Okresního soudu ve Vyškově, čj. 3 C 90/92-36, ze dne 24. 5. 1996, a řízení zastaveno. Zrušeným rozsudkem soudu 1. stupně byl zamítnut návrh navrhovatelky na určení povinnosti žalovaného V., vydat navrhovatelce zbývající část nemovitostí - provozních budov postavených na pozemkových parcelách 248611 a 2487. Napadeným rozhodnutím bylo podle názoru navrhovatelky porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Pro podání ústavní stížnosti stanoví zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, náležitosti, které musejí být splněny, aby řízení o ústavní stížnosti mohlo být zahájeno. Podle ust. §72 odst. 2, ve znění platném do 10. května 1998, lze ústavní
III. ÚS 147/98
stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní noci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
V předmětné věci posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva navrhovatelky ve smyslu §75 odst. 1 cit. zákona poskytoval, bylo odvolání, o němž Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozhodl výše uvedeným usnesením. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti je proto třeba podle §72 odst. 2 cit. zákona v původním znění počítat od právní noci tohoto usnesení. Ze spisu Okresního soudu ve Vyškově, sp. zn. 3 C 90/92, Ústavní soud zjistil, že usnesení Krajského soudu v Brně, čj. 19 Co 660/96-43, ze dne 21. 7. 1997, nabylo právní moci dne 12. srpna 1997 a tímto dnem také počala plynout 60tidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost sama však byla podána až dne 1. dubna 1998, tj. po lhůtě stanovené pro její podání zák. č. 182/1993 Sb.
Skutečnosti, že ústavní stížnost byla podána opožděně, si je navrhovatelka sama vědoma, protože ve svém podání ze dne 1. 4. 1998 uvádí, že z důvodu nedostatečné procesně právní kvalifikace osob, které ji původně zastupovaly byla promeškána lhůta stanovená v §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. Navrhovatelka s ohledem na svůj vysoký věk a z toho plynoucí obtíže při uplatňování svých práv žádala Ústavní soud, aby ústavní stížnost přijal a rozhodl o ní, ačkoliv již uplynula zákonná lhůta pro její podání.
Ústavní soud si je vědom obtížné situace navrhovatelky, ale vzhledem k ustanovením zákona č. 182/1993 Sb., který upravuje řízení před tímto soudem, není oprávněn postupovat způsobem, o který usiluje navrhovatelka, a takto prominout zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti. Vzhledem k této situaci nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. b) cit. zákona odmítnout, protože byl podán po lhůtě stanovené tímto zákonem pro jeho podání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. května 1998 JUDr.Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu ČR