ECLI:CZ:US:1998:3.US.258.98
sp. zn. III. ÚS 258/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 24. 9. 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Pavla Holländera mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti navrhovatele O.Ú., zastoupeného přednostou ing. J.B., proti obci D., zastoupené starostou obce P.M., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, označeným jako "návrh na zrušení opatření vydaného obecním zastupitelstvem obce D. v samostatné působnosti podle §62 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., zákona o obcích, ve znění pozdějších předpisů", brojí navrhovatel proti záměru jmenované obce odprodat ze svého majetku nemovitost, totiž pozemek označený jako parc. č. 114/1, a to již konkrétně vybrané osobě (B.Č.); poukazuje na to, že zmíněný záměr, přesněji rozhodnutí obecního zastupitelstva o odprodeji pozemku přijaté na jeho zasedání dne 16. března 1998, je podle pořízeného zápisu z těchto zasedání neurčité, označení dotčeného pozemku je neúplné a nadto není dostatečně zřejmé, zda má dojít ke zcizení parcely celé nebo jen její (a které) části. Pokládají rozhodnutí obce o prodeji nemovitosti za ,jiné opatření" (§62 odst. 1 zák. č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů - dále jen zákona o obcích), vytýkají mu - z důvodů naznačených vpředu - rozpor zejména s ustanoveními občanského zákoníku (§37 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a s ohledem na to, že k prodeji nemovitosti má dojít za podmínky, že kupující se zaváže trpět "případná všechna věcná břemena" (aniž by bylo zřejmé, o jaká břemena má jít), dovodil též rozpor s dalšími ustanoveními občanského zákona (§123, §574 odst. 2).
Maje posléze za to - jak již řečeno - že jím napadené rozhodnutí obecního zastupitelstva (obce D.) je opatřením ve smyslu zákona o obcích (§62 odst. 1), navrhl, aby jako rozporné se zákonem bylo nálezem Ústavního soudu zrušeno, aniž by uvedl, o který zákonný důvod svůj návrh opírá.
Podle současné právní úpravy má přednosta okresního úřadu v řízení před Ústavním soudem aktivní legitimaci k podání návrhu na zrušení právního předpisu (jednotlivého ustanovení) vydaného obcí v její samostatné působnosti (§64 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), když nepřímou novelizací zákona o obcích (č. 367/1990 Sb.) zákonem o Ústavním soudu (č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) pravomoc Ústavního soudu k posuzování jiných opatření" obecního zastupitelstva nebyla založena; a tuto pravomoc ani nejširším výkladem posléze označeného zákona nelze dovodit. Nadto - v posuzované věci - je zřejmé, že napadené rozhodnutí, přesněji záměr, obecního zastupitelstva v D., nemá charakter aktu s obecnou závazností nebo alespoň směřující proti skupině osob, neboť vyjadřuje záměr obec (v budoucnu) upravit, resp. založit individuální právní vztah mezi ní a kupujícím.
Pro nedostatek splnění zákonných podmínek nelze posuzovaný návrh přednosty okresního úřadu posoudit ani podle jiných ustanovení zákona o Ústavním soudu; je tomu tak proto, že obecní zastupitelstva (bez státního dozoru) sama rozhodují o majetkoprávních úkonech obce - mimo jiné též o nabytí a převodu nemovitých věci (§4 odst. 1, 2, §36a odst. 1 zákona o obcích), nehledě již ani k tomu, že záměr obecního zastupitelstva v D. (odprodat ze svého majetku nemovitost nebo jen její část), který navrhovatel chápe jako jiné opatření", samo o sobě nepředstavuje právní úkon, který by jako takový podléhal tomu kterému režimu občanského zákona, to dokonce nemá ani charakter smlouvy o budoucí smlouvě, ale je pouze (zásadním) rozhodnutím neomezeného vlastníka část svého majetku odprodat určitému zájemci. Teprve tehdy až dojde k vlastní realizaci předsevzatého záměru (nemovitost prodat) budou účastníci následného právního vztahu (nikoli však zastupitelstvo, ale obec - §14 odst. 1 zákona o obcích - jako prodávající) vystaveni obligatornímu režimu občanského zákona, případně (dojde-li k odprodeji jen části pozemku) dalším úkonům s ním spojených, přičemž budou-li jeho účastníci chtít dosíci platného právního úkonu, budou muset sami dbát toho, aby zákon při sjednaném převodu nemovitosti (a s ním spojené nezbytnosti vkladu do katastru nemovitostí) byl respektován.
Protože v posuzované věci jde o občanskoprávní vztah, který teprve v budoucnu mezi obcí (za souhlasu jejího zastupitelstva - §36a odst. 1 zákona o obcích) a potencionálním kupujícím má vzniknout, a protože obec sama je zcela neomezeným právním subjektem včetně z toho vyplývající odpovědnosti (§4 odst. 1, odst. 2 al. 1 zákona o obcích), nepřísluší přednostovi okresního úřadu do těchto zamýšlených právních vztahů jakkoli vstupovat; byl proto jeho návrh ze všech vpředu rozvedených důvodů shledán jako zjevně neopodstatněný a jako o takovém bylo rozhodnuto odmítavým výrokem, jak ze znělky tohoto usnesení je patrno, když zjevnost její neopodstatněnosti plyne z důvodů, jak byly vyloženy (§43 odst. 2 písm. a) zákona).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 24. září 1998
JUDr. Vladimír Jurka předseda senátu Ústavního soudu