ECLI:CZ:US:1998:3.US.275.98
sp. zn. III. ÚS 275/98
Usnesení
III. ÚS 275/98-13 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dne 24. září 1998 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti I.V.U., zastoupeného advokátem JUDr. V.K., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 1998, sp. zn. 4 Tvo 86/98, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu 12. června 1998, se stěžovatel domáhal přezkoumání postupu Nejvyššího soudu, který zamítl jeho stížnost, směřující proti prodloužení vazby. Vyslovil přesvědčení, že Nejvyšší soud porušil jeho práva, zakotvená v čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 9 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a v čl. 90 Ústavy České republiky, když ve svém rozhodnutí vycházel z důvodů usnesení Vrchního soudu v Praze a jeho námitkami se nezabýval. Poukázal na ustanovení trestního řádu, vymezující důvody a délku vazby, a poněvadž podle jeho názoru v činností orgánů přípravného řízení existují průtahy a na jeho straně důvody pro vazbu nejsou, navrhl, aby Ústavní soud usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. dubna 1998, sp. zn. 4 Tvo 86/98, zrušil.
Nejvyšší soud České republiky ve svém vyjádření ze dne 30. června 1998 navrhl zamítnutí stížnosti. Uvedl, že formulace návrhu je pokusem o přezkoumání správnosti rozhodnutí Nejvyššího soudu, ačkoliv trestní řád proti napadenému rozhodnutí žádný opravný prostředek nepřipouští.
III. ÚS 275/98-14
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Senát, mino ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, unesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Přezkoumáním usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 4 Tvo 86/98, ze dne 16. dubna 1998, nebyl zjištěn zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává. Označený soud se vypořádal se všemi námitkami, které navrhovatel jako obviněný ve stížnosti uplatnil. Hodnocení příčin, které vedly k zamítnutí stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 1998, sp. zn. 2 Ntv 4/98, o prodloužení vazby obviněného, je ve vyčerpávajícím odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 1998 obsaženo.
Poněvadž se Ústavní soud ztotožnil se závěry Nejvyššího soudu, obsaženými ve stížností napadeném usnesení, byl návrh stěžovatele jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 1998
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu