ECLI:CZ:US:1998:3.US.281.98
sp. zn. III. ÚS 281/98
Usnesení
III. ÚS 281/98-13
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dne 24. září 1998 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti N.H.S., zastoupeného advokátem JUDr. L.D., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 1998, sp. zn. 10 To 20/98, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhal přezkoumání rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jakož i řízení, které mu předcházelo, ve věci vedené proti jeho osobě. Setrval na tom, že se trestné činnosti, pro kterou byl uznán vinným a odsouzen, nedopustil. Přesto, že v průběhu přípravného řízení i v řízení před soudem upozorňoval na porušování jeho práv, že měl vážné výhrady zejména k činnosti tlumočníka B.N., ani vrchní soud k nim nepřihlédl a nevypořádal se s rozpory ve skutkovém zjištění, na něž poukazoval. Navrhl, aby Ústavní soud usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 10 To 20/98, ze dne 22. dubna 1998, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. ledna 1998, sp. zn. 1 T 21/97, zrušil a vyslovil, že usnesením Vrchního soudu v Praze, jakož předcházejícím řízením, byla porušena jeho práva, zaručená v čl. 90 Ústavy, v čl. 25 odst. 2, 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
III. ÚS 281/98-14
Z obsahu spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 1 T 21/97, který si Ústavní soud vyžádal, nebyl shledán zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává. Pokud jde o jeho námitky k přípravnému řízení, s nimi se v plném rozsahu vypořádal Krajský soud v Českých Budějovicích v odůvodnění rozsudku č. j. 1 T 21/97-363, ze dne 21. ledna 1998, a jak vyplývá z usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 10 To 20/98, ze dne 22. dubna 1998, i tento soud, který rozsudek soudu I. stupně a jeho postup v odvolacím řízení přezkoumal. K obsahu stížnosti, týkajícímu se hodnocení důkazů, je třeba uvést, že orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§2 odst. 6 tr. řádu). Tato zásada vyplývá z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) a pokud soudy ve své činnosti postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a dalších).
Ústavní soud se ztotožňuje se závěry Vrchního soudu v Praze a odkazuje na vyčerpávající a přiléhavé odůvodnění jeho usnesení ze dne 22. dubna 1998. Proto byla stížnost, jako zjevně neopodstatněná, dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 1998
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu