ECLI:CZ:US:1998:3.US.299.97
sp. zn. III. ÚS 299/97
Nález
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, proti Ministerstvu vnitra České republiky, v kompetenčním sporu mezi státními orgány navzájem, o určení státního orgánu příslušného rozhodnout o odvolání ve věci V. K. proti rozhodnutí referátu vnitřních věcí Okresního úřadu v Mostě ze dne 14. 4. 1997, čj. Vnitř/132/96, takto:
Orgánem příslušným vydat rozhodnutí o odvolání V. K. proti
rozhodnutí referátu vnitřních věcí Okresního úřadu v Mostě ze dne
14. 4. 1997, čj. Vnitř/132/96, je Ministerstvo vnitra České
republiky.
Odůvodnění:
Návrhem podaným ve smyslu ustanovení §120 zákona o Ústavním
soudu (č. 182/1993 Sb.) domáhá se navrhovatel (Ministerstvo
školství, mládeže a tělovýchovy České republiky) v kompetenčním
sporu s Ministerstvem vnitra České republiky rozhodnutí o tom, že
orgánem příslušným rozhodnout o odvolání V. K. proti rozhodnutí
referátu vnitřních věci Okresního úřadu v Mostě, čj.
Vnitř./132/96 ze dne 14. 4. 1997, je Ministerstvo vnitra České
republiky; v odůvodnění svého návrhu navrhovatel uvedl, že
rozhodnutí správního orgánu I. stupně (Okresního úřadu v Mostě
- referátu vnitřních věcí), jímž byl přestupce V. K. uznán vinným
přestupkem spáchaným proti pořádku ve veřejné správě [§21 odst.
1 písm. d) zák. ČNR č. 200/1990 Sb., v platném znění] tím, že
neoprávněně užíval akademický titul (doktora práv), napadl
přestupce odvoláním, které Ministerstvo vnitra České republiky
postoupilo k rozhodnutí navrhovateli s odůvodněním, že se necítí
být orgánem příslušným o odvolání přestupce rozhodnout; toto
stanovisko Ministerstvo vnitra České republiky zaujalo přesto, že
v průběhu správního řízení samo rozhodlo o prodloužení lhůty
k rozhodnutí správního orgánu I. stupně a učinilo tak úkon
příslušející výhradně odvolacímu správnímu orgánu, tedy orgánu,
který je prvoinstančnímu orgánu bezprostředně nadřízen; podle
navrhovatele je příslušnost Ministerstva vnitra České republiky
dána zákonem o přestupcích, neboť tím, že přestupkové řízení bylo
vedeno o přestupku, jehož se přestupce dopustil jako absolvent
vysoké školy, není bez dalšího založena příslušnost navrhovatele
jako odvolacího orgánu; jde totiž o případ, kdy orgán státní
správy příslušný pro odvolací řízení (jako Ústřední orgán státní
správy ve věcech přestupků) nelze spolehlivě určit, a proto
v takových případech je orgánem příslušným k rozhodnutí o opravném
prostředku Ministerstvo vnitra České republiky, neboť jde o věc,
k jejímuž projednání jsou příslušné obce nebo okresní úřady (§89
zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Ústavní soud si vyžádal stanovisko Ministerstva vnitra České
republiky (§42 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.), které v dopise ze
dne 3. 11. 1997 (sp. zn. II/s-OKS/2-5599/97-152), setrvalo na
názoru, že není ústředním orgánem státní správy příslušným
k projednání odvolání přestupce. Své stanovisko odůvodnilo
Ministerstvo vnitra České republiky v podstatě tím, že ke spáchání
přestupku došlo porušením zákona o vysokých školách (č. 19/1966
Sb.), za jehož účinnosti obviněný ukončil studium Právnické
fakulty Univerzity Karlovy, a proto věc spadá do pravomoci
navrhovatele. U ústního jednání zástupce Ministerstva vnitra
poukázal na nález Ústavního soudu ve věci I. ÚS 27/95 a dále na
ustanovení §7 zák. č. 2/1969 Sb. (zákona o zřízení ministerstev
a jiných orgánů státní správy ČR) a z nich co do posuzované věci
odvodil nepříslušnost ministerstva, jehož jménem před Ústavním
soudem jedná.
Podle obsahu správního spisu (Okresního úřadu v Mostě - ref.
vnitřních věcí, zn. Vnitř/132/96), který byl Ústavnímu soudu
předložen, měl být inkriminovaný přestupek spáchán tím, že V. K.
od přesně nezjištěné doby, naposledy v listopadu 1996, opakovaně
a při různých příležitostech, ačkoli nesplnil zákonem stanovené
podmínky (složení rigorózních zkoušek), užíval titul doktora práv;
dosud nepravomocné rozhodnutí správního orgánu I. stupně, co do
skutkové stránky věci, zjišťuje, že akademického titulu doktor
práv užil přestupce v přihlášce k registraci pro volby do Senátu
Parlamentu ČR, v žádosti o vydání osvědčení státního občanství ČR,
v žádosti o vydání občanského průkazu a v občanském průkazu apod.
S přihlédnutím k těmto okolnostem a k ustanovením zákona
o přestupcích, Ústavní soud neshledal v právních závěrech
Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky
(navrhovatele) tak, jak byly v jeho návrhu rozvedeny pochybení,
s jeho stanoviskem se ztotožnil a rozhodl, že státním orgánem
příslušným k rozhodnutí o odvolání přestupce je Ministerstvo
vnitra České republiky; pokud pak jde o přednes zástupce
Ministerstva vnitra ČR u ústního jednání, sluší dodat, že jím
citovaný nález Ústavního soudu se obsahově vztahuje na zcela jinou
materii (kompetence při založení nadace, příp. její registrace
apod.), takže pro posouzení této věci je zcela irelevantní.
Obdobně je tomu i stran poukazu na ustanovení §7 zák. č. 2/1969
Sb., jehož obsahem je nikoli agenda přestupková, ale zásadní
úprava kompetence Ministerstva školství v oblasti školských
zařízení.
Přestupce byl uznán prvoinstančním orgánem vinným přestupkem
dle ustanovení §21 odst. 1 písm. d) zák. č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích, v platném znění, tedy přestupkem proti pořádku ve
státní správě. Samotný vysokoškolský zákon, za jehož účinnosti
obviněný ukončil vysokoškolská studia, ani nyní platný
vysokoškolský zákon neobsahují sankce za neoprávněné užívání
akademického titulu, skutečnost, že se jej dopustil přestupce
s vysokoškolským vzděláním je náhodná a zcela nerozhodná
(inkriminovaného přestupku se může dopustit kdokoli), a proto
nezbylo, než vycházet z dikce zákona č. 200/1990 Sb., a protože
speciálním zákonem není určen orgán příslušný k rozhodnutí
o sankci za uvažovaný přestupek, nelze než aplikovat ustanovení
§89 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a rozhodnout jak ve
výroku tohoto nálezu se stalo (§124 odst. 1 zák. č. 182/1993
Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§54 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 29. 1. 1998