ECLI:CZ:US:1998:3.US.31.98
sp. zn. III. ÚS 31/98
Usnesení
III. ÚS 31/98-14
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele V.R., zastoupeného advokátem JUDr. J.K., o návrhu ze dne 19. ledna 1998, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stížností, podanou k Ústavnímu soudu dne 21. ledna 1998, se navrhovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 2 Cdon 78/97, ze dne 20. listopadu 1997, případně navazujících rozhodnutí soudů. Uvedl, že podle jeho přesvědčení Okresní soud v Příbrami a Krajský soud v Praze postupovaly v řízení o odškodnění pracovního úrazu v rozporu s občanským soudním řádem a s Listinou základních práv a svobod. Dále se vyjádřil k prováděným důkazům, zejména ke znaleckým posudkům a jejich hodnocení, přičemž celý soudní proces označil za nespravedlivý. Pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, uvedl, že je považuje spíše za "ilustraci hoře z rozumu," než za doklad spravedlivého rozhodnutí.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti (§72 odst. 2 zák. o Ústavním soudu). Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítne, je-li podán po lhůtě zákonem stanovené nebo jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§43 odst. I písm. b) a c) zák. č. 182/1993 Sb.].
III. ÚS 31/98-15
Z usnesení Nejvyššího soudu ČR č. j. 2 Cdon 78/97-340 a rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 15 Co 630/95-273 bylo zjištěno, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. ledna 1996 nabyl právní moci dnem 15. února 1996, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. listopadu 1997, jímž bylo dovolání stěžovatele jako nepřípustné odmítnuto, dnem 15. prosince 1997.
Jak vyplývá z obsahu stížnosti, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. listopadu 1997, sp. zn. 2 Cdon 78/97, stěžovatel jmenovanému soudu nic konkrétního nevytkl, neuvedl, v čem spatřuje takovou nesprávnost, která způsobila dotčení na jeho právech a svobodách. Proto byl návrh, jako zjevně neopodstatněný, v souladu s §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut. Návrh na zrušení navazujících rozhodnutí soudů (jak jej stěžovatel formuloval) je návrhem, podaným po lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zák. o Ústavním soudu. Výrok soudu I. stupně o zamítnutí žaloby, potvrzený rozsudkem Krajského soudu v Praze, stejně jako výrok o připuštění zpětvzetí žaloby do částky 56.203,-Kč s přísl., o zrušení rozsudku soudu I. stupně v této části a výrok o zastavení řízení nabyl právní moci 15. února 1996, navrhovatel stížnost podal dne 21. ledna 1998, tj. po uplynutí lhůty [§43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 25. března 1998
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj