ECLI:CZ:US:1998:3.US.369.97
sp. zn. III. ÚS 369/97
Usnesení
III. ÚS 369/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka o ústavní stížnosti navrhovatele ing. V.M., zastoupeného advokátkou JUDr. V.Š., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 1997, sp.zn. 20 Co 291/96, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 2. 1996, sp.zn. 35 C 154/94, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 3. 10. 1997 podal navrhovatel Ústavnímu soudu stížnost, v níž se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8.7.1997, sp. zn. 20 Co 291/96 a souvisejícího rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29.2.1996, sp.zn. 35 C 154194. Zároveň požadoval, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí krajského soudu.
Ústavní soud si vyžádal spis Městského soudu v Brně, sp.zn. 35 C 154/94 a z něj zjistil, že dne 14. 12. 1992 podalo SBD,
111. ÚS 369/97
Městskému soudu v Brně žalobu, v níž požadovalo, aby soud
vydal platební rozkaz, pudle kterého měl být žalovaný zavázán k úhradě dlužného
nájemného ve výši 6 662,- Kčs s příslušenstvím. Proti platebnímu rozkazu podal
žalovaný včas odpor. Soud následně ve věci jednal a dne 29.2.1996, pod
čj. 35 C 154/94-49, vydal rozsudek, v němž žalobě vyhověl. V odůvodnění uvedl, že
navrhovatel platil původně zálohovou úhradu za užívání bytu ve výši 441,- Kčs a SBD určilo usnesením ze dne 4. 6. 1991 čj. 39/3/91 novou výši zálohové úhrady za
užívání bytu podle čl. 78 odst. 2 stanov SBD, ve výši 827,- Kčs. Rozpis uvedené úhrady byl k nahlédnutí u předsedy samosprávy domu. Rozhodnutí dále obsahovalo poučení o možnosti podat proti němu stížnost ke shromáždění delegátů družstva do 15 dnů ode dne jeho doručení. Stížnost neměla odkladný účinek v placení. Žalovaný proti rozhodnutí stížnost nepodal a nadále platil nájemné v původní výši 441,- Kč a tím inu vznikl vůči SBD dluh ve výši 6 622.- Kčs. Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel odvolání, v němž namítal, že soud neúplně zjistil skutkový stav a nesprávně hodnotil provedené důkazy. Dále namítal, že SBD mu dluží řadu přeplatků na nájemném z dřívější doby, přiznaných rozsudky soudu z roku 1988, 1989 a 1991. Výše nájemného je podle navrhovatele předmětem dohody mezi SBD a členem, nikoliv otázkou jednostranného určení. Protože k žádné dohodě nedošlo, platil úhradu v původní výši. O odvolání jednal Krajský soud v Brně, který rozhodnutí soudu prvého stupně svým rozsudkem ze dne 8. 7. 1997, čj. 20 Co 291/96-70, potvrdil. V odůvodnění konstatoval, že soud prvého stupně řádně zjistil skutkový stav a vyvodil z něj správné právní závěry. Zálohová úhrada za užívání bytu byla žalovanému určena rozhodnutím představenstva SBD ve výši 451,- Kčs v období od 1. 1. 1991 do 30. 6. 1991 a 827,- Kč v období od 1. 7. 1991 do 30. 11. 1992. Písemné rozhodnutí představenstva SBD bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou a převzetí bylo řádně podepsáno. Žalovaný proti rozhodnutí představenstva nepodal ve stanovené lhůtě stížnost, jak mu to umožňuje čl. 20 Jednacího řádu bytových družstev, platného v době vydání rozhodnutí. Soud přitom není oprávněn přezkoumávat správnost rozhodnutí o stanovení zálohové úhradu za užívání bytu, neboť toto právo přísluší jen shromáždění delegátů příslušného SBD. Soud se proto mohl zabývat pouze tím, zda žalovaný plnil svou povinnost vyplývající z rozhodnutí představenstva či nikoliv, což také učinil.
111. ÚS 369/97
Navrhovatel podal proti rozsudku dovolání. Protože však přes výzvu soudu nezaplatil dovolací poplatek. Městský soud v Brně svým usnesením ze dne 25. března 1998, čj. 35 C 154/94-87, dovolací řízení zastavil.
Proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně, čj. 20 Co 291/96-70, podal navrhovatel včas ústavní stížnost, v níž namítal, že postupem Městského soudu v Brně i Krajského soudu v Brně byla porušena jeho základní práva, daná mu čl. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K porušení zmíněných práv mělo dojít podle navrhovatele tím, že soudy rozhodovaly o něčem, co v době rozhodování již nebylo předmětem řízení. Městský soud totiž připustil usnesením dne
12. 12. 1994 změnu návrhu tak, že žalobce žaluje úhradu nájemného za období od ledna do prosince 1991 a ledna až září 1992. Změněný návrh však již neobsahuje přesné určení požadované dlužné částky. Dále navrhovatel namítal, že soud rozhodoval o zálohových úhradách, které se platí za určité uzavřené období a vlají se vyúčtovat ve lhůtách stanovených v právních předpisech. Soud o zálohách rozhodoval s odstupem několika let a pouze jako o zálohách. S námitkou navrhovatele, že žalobce již několik let neplní svou povinnost vyúčtovat zálohy na nájemné a proto není navrhovatel schopen zjistit a kontrolovat, zda záloha byla správně stanovena, se soud nevypořádal. Postupem krajského soudu byla podle navrhovatele porušena zásada rovnosti stran před soudem, když Krajský soud pochybil svým právním závěrem, že soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí představenstva SBD, čímž porušil závažným způsobem zásadu rovnosti stran před soudem. Podle navrhovatele Vzorový jednací řád SBD, na jehož základě byla stanovena zálohová úhrada, není právním předpisem a soud měl proto zkoumat věcnou správnost rozhodnutí představenstva SBD o určení zálohového plnění. Soudy se údajně nezabývaly některými jeho námitkami, čímž porušily §120, 132, 157 odst. 2 a 3 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."). Způsob výpočtu poplatků z prodlení, použitý SBD považoval navrhovatel za nesprávný a jeho přiznání soudem za neoprávněné. Rozhodnutím soudu bylo proto porušeno právo stěžovatele dané mu č1.4 Listiny. Soud dále podle navrhovatele porušil nestrannost tím, že odmítal zaprotokoloval podstatné námitky navrhovatele. Zmatečná protokolace je podle navrhovatele účelová s cílem poškodit navrhovatele a i když byl účasten jednání soudu, tímto způsobem mu nebyla dána soudem možnost účinně se bránit.
111. ÚS 369/97
Krajský soud v Brně ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 13. května 1998, odkázal v plném rozsahu na odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 8. července 1997,
sp.zn. 20 Co 291/96.
Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Čl. 4 Listiny stanoví, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a dále stanoví pravidla, za nichž molovu být omezena základní práva. Ústavní soud je přesvědčen. že v posuzovaném případě nedošlo k porušení uvedeného základního práva. Oprávnění SBD stanovit zálohou úhradu za užívání družstevních bytů bylo vždy založeno zákonem, a to nejdříve zákonem č. 94/1988 Sb., o bytovém, spotřebním a výrobním družstevnictví, od 1. června 1990 pak zákonem č. 176/1990 Sb., o bytovém, spotřebním, výrobním a jiném družstevnictví. V současnosti vyplývá možnost družstva upravit výše zmíněné otázky ve stanovách z st. §226 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Výše záloh byla stanovena v souladu se stanovami SBD. které z uvedených zákonů vycházely. Je tedy zřejmé, že uvedené povinnosti člena SBD byly ukládány na základě zákona.
Právo na soudní ochranu, stanovené čl. 36 Listiny a kterého se navrhovatel ve stížnosti rovněž dovolává, taktéž porušeno nebylo. Navrhovateli nebylo bráněno v tom, aby se domáhal stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Soudy věc řádně projednaly za jeho přítomnosti, provedly navrhované důkazy a své rozhodnutí řádně zdůvodnily. Pokud navrhovatel uvádí, že některé jeho námitky soudy údajně nevzaly v úvahu, je třeba konstatovat, že tyto námitky byly soudy hodnoceny v rámci hodnocení důkazů, které není ústavní soud oprávněn posuzovat, ledaže by vybočilo z rámce ust. §132 o.s.ř. Podle přesvědčení Ústavního soudu se tak nestalo. Pokud navrhovatel namítal, že SBD rovněž neplní některé své povinnosti, měl možnost domáhal se nápravy této věci způsobem, který předvídají stanovy SBD, v rámci bytového družstevnictví. event. podat samostatnou žalobu v této věci. Soud v souladu s příslušnými ustanoveními o.s.ř. rovněž usnesením řádně připustil změnu
111. ÚS 369/97
návrhu žalobce a o návrhu řádně rozhodl. Ústavní soud neshledal, že by v řízení, které bylo předmětem ústavní stížnosti, byla porušena zásada rovnosti stran před soudem.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle ust. §43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout. Ústavní soud v této souvislosti také nevyhověl, z výše uvedených důvodů, návrhu na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. července 1998
JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu