ECLI:CZ:US:1998:3.US.389.97
sp. zn. III. ÚS 389/97
Usnesení
III. ÚS 389/97 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J.O., zastoupené advokátkou Mgr. I.D., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 18 Co 167/97, a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. 2.1997, sp. zn. 12 C 28/97, mimo ústní jednání dne 5. 5. 1998 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala k Ústavnímu soudu ústavní stížnost proti shora označeným usnesením obecných soudů s tvrzením, že těmito došlo k závažnému porušení jejich ústavně
zaručených základních práv, a to tím, že soudcem Okresního soudu v Karlových Varech jí
bylo odňato právo jednat před soudem, neboť usnesení o vydání předběžného opatření ze dne 3. 2. 1997 jí nikdy nebylo doručeno a přes tuto skutečnost "Okresní soud Karlovy Vary ji vyznačil doložkou vykonatelnosti a tak zkrátil stěžovatelku na jejich právech účastnit se řízení a způsobil jí tak škodu značného rozsahu". V další části ústavní stížnosti pak stěžovatelka své důvody ústavní stížnosti blíže rozvádí a tvrdí, že byla poškozena na svých základních právech, neboť okresní soud nepostupoval správně v případě vyznačení doložky
III. ÚS 389/97
vykonatelnosti v usnesení o předběžném opatření a svůj závěr opírá o zjištění provedené kontrolou doručenky s vyznačenými údaji poštovní doručovatelkou; ve zbytku pak stěžovatelka vede právní polemiku s odůvodněním usnesení obecného soudu a tvrdí, že výrok tohoto usnesení je zásahem do jejího vlastnického práva chráněného ústavou a tento zásah považuje za jdoucí již "nad rámec účelu předběžného opatření"; z těchto důvodů navrhla zrušení usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. února 1997 (sp. zn. 12 C 28/97) spolu s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 3. 1997 (sp. zn. 18 Co 167/97).
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a tato lhůta počíná dnem nabytí právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje a není-li takovéhoto prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.). Z odůvodnění ústavní stížnosti vyplývá, že tato směřuje proti usnesení obecného soudu, jímž bylo vydáno předběžné opatření zakazující stěžovatelce dispozici s nemovitostmi v tomto rozhodnutí označenými, a to až do doby právní moci vlastního rozhodnutí o určení práva vlastnického k předmětným nemovitostem. Těžiště ústavní stížnosti spočívá v tvrzení, že předmětné rozhodnutí nebylo stěžovatelce řádně doručeno, a přesto je pokládáno za vykonatelné.
Ústavní soud z předložených listin, které k ústavní stížnosti stěžovatelka přiložila, zjistil, že Krajský soud v Plzni rozhodoval o odvolání stěžovatelky a jejího manžela dne 19. 3. 1997 (pod sp. zn. 18 Co 167/97), tedy obou žalovaných v původním řízení proti citovanému rozhodnutí okresního soudu a napadené rozhodnutí tak nabylo právní moci u stěžovatelky dne 14. 4. 1997. Tímto dnem počala běžet 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti a uplynula nejpozději dne 12. 6. 1997. Ústavní stížnost však byla doručena Ústavnímu soudu teprve dne 16. 10. 1997, když podle poštovního podacího razítka k poštovní přepravě byla podána dne 15. 10. 1997, tedy po uplynutí lhůty zákonem stanovené. Navíc, jak již bylo konstatováno, má Ústavní soud za to, že odvolací soud se zabýval odvoláním rovněž stěžovatelky proti napadenému rozhodnutí, když sama stěžovatelka si odvolání proti rozhodnutí okresního soudu o předběžném opatření podala, jak je patrno ze spisu Okresního soudu v Karlových Varech (č. 1. 13, 27). Samotné rozhodnutí krajského soudu bylo doručeno stěžovatelce postupem dle ust. §47 o. s. ř. a rozhodnutí, proti němuž ústavní stížnost směřuje tak nabylo právní moci dne 14. 4. 1997.
III. ÚS 389/97
Podání stěžovatelky bylo Ústavnímu soudu doručeno po lhůtě stanovené k podání ústavní stížnosti, a proto nezbylo, než o posuzované ústavní stížnosti rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [§43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 5. 5. 1998
JUDr. Vlastimil Ševčík
soudce Ústavního soudu