ECLI:CZ:US:1998:3.US.392.98
sp. zn. III. ÚS 392/98
Usnesení
III. US 392/98-18
Česká Republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 3. prosince 1998 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Hollandera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů l) Ing. J.K., 2) V.K. a 3) J.K., zastoupených JUDr. R.D., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8. sp. zn. 8 C 138/91, ze dne 16. září 1997, Městského soudu v Praze sp. zn. 18 Co 582/96 a 18 Co 583/96, ze dne 16. května 1997, a 35 Co 660/97, ze dne 19. května 1998, takto:
1) Řízení o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 18 Co 582/96 a sp. zn. 18 Co 583/96, ze dne 16. května 1997, se zastavuje.
2) Návrh, směrující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 8 C 138/91, ze dne 16. září 1997, a rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 35 Co 660/97, ze dne 19. května 1998, se od m í t á .
Odůvodnění:
Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 8. září 1998, se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. září 1997, sp. zn. 8 C 138/91, a Městského soudu v Praze ze dne 16. května 1997, sp. zn. 18 Co 582/96 a 18 Co 583/96. Uvedli, že označenými rozhodnutími se cítí dotčeni na právech, zaručených čl. 11 věta první a druhá Listiny základních práv a svobod. Po výzvě ze dne 11. listopadu 1998 k odstranění vad návrhu - k předložení označených soudních rozhodnutí Městského soudu v Praze, stěžovatelé, prostřednictvím svého zástupce, sdělili, že jejich návrh směřuje proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 1998, sp. zn. 35 Co 660/97, a že rozsudky sp. zn. 18 Co 582/96 a 18 Co 583/96 se sice týkají týchž účastníku, ale jiné věci, a byly v ústavní stížnosti uvedeny nedopatřením.
III. US 392/98-19
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodni smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Ta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě, stanovené pro jeho podání. Je-li ústavní stížnost vzata zpět dříve, než se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě. Ústavní soud řízení zastaví [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2. §43 odst. 1 písm. b). §77 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 bylo zjištěno, že rozsudek Městského soudu Praze sp. zn. 35 Co 660/97, ze dne 19. května 1998, byl zástupci stěžovatelů doručen 28. července 1998. V souladu s §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisu, lhůta k podání ústavní stížnosti proti označenému rozsudku uplynula dnem 25. září 1998. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti ze dne 8. září 1998, ta směřovala mj. proti rozsudkům sp. zn. 18 Co 582/96 a 18 Co 583/96 Městského soudu v Praze, z podání navrhovatelů, předaného k doručení 17. listopadu 1998 Ústavní soud dovodil, že navrhovatelé v tomto rozsahu návrh vzali zpět, současně pak jako předmět ústavní stížnosti označili rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. května 1998, sp. zn. 35 Co 660/97.
Pokud jde o stížnost proti rozsudkům Městského soudu v Praze sp. zn. 18 Co 582/96 a 18 Co 583/96. Ústavní soud řízení o ní podle §77 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zastavil.
Poněvadž návrh na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 1998, sp. zn. 35 Co 660/97, byl podán až 17. listopadu 1998, tedy po lhůtě, končící dnem 25. září 1998, soud jej v souladu s §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl. Odmítnutí ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 8 C 138/91, ze dne 16. září 1997, je odůvodněno zněním §43 odst. 1 písm. e) a §75 odst. 1 cit. zákona, když stěžovatelé v návrhu ze dne 8. záři 1998 neoznačili rozhodnutí o posledním prostředku, který jim zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje, a když pak návrh proti rozsudku soudu II. stupně byl jako opožděný odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 1998 JUDr. Vladimír Jurka
předseda III. Senátu ÚS