ECLI:CZ:US:1998:3.US.401.97
sp. zn. III. ÚS 401/97
Usnesení
III. ÚS 401/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů ing. M. a N.V., obou zastoupených advokátem JUDr. S.K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 1997, sp. zn. 16 Co 154/97, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 5. 1995, sp. zn. 13 C 3/92, mimo ústní jednání dne 24. 2. 1998 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností napadli stěžovatelé pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 5. 1995, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 1997 (vydaný soudem I. stupně ve věci 13 C 3/92), a tvrdili, že těmito rozhodnutími obecné soudy, jako orgány veřejné moci, porušily jejich ústavně zaručená základní práva plynoucí z čl. 11 odst. 3 a čl. 36 odsí. 1 Listiny základních práv a svobod; aniž by však svá tvrzení blíže rozvedli, zejména pak v tom, čím k porušení zmíněných práv konkrétně mělo dojít, poukázali na to ve své bytové věci, že "v žádném směru nezapříčinili důvod k podání výpovědi, že takovýto důvod neexistuje a nikdy neexistoval" a že pokud obecné soudy založily svá rozhodnutí na znaleckém posudku ing. H., jde o rozhodnutí podložené nedostatečně či
III. ÚS 401197
Za této situace proto nezbylo než ústavní stížnost stěžovatelů posoudit jako zjevně neopodstatněnou a jako o takové o ní rozhodnout odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.], když zjevnost její neopodstatněnosti plyne nejen ze samotných zcela kusých důvodů samotné ústavní stížnosti, ale, a to především, z konstantní judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo již příkladmo poukázáno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 24. 2. 1998
JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu ČR
-63