ECLI:CZ:US:1998:3.US.420.97
sp. zn. III. ÚS 420/97
Usnesení
III. ÚS 420/ 97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatele M.F., zastoupeného advokátem JUDr. J.B., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 10. 11. 1997 ústavní stížnost, v níž brojí proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 17 Co 296/97, ze dne 10. 9. 1997, neboť
P
jím mělo být porušeno jeho základní právo.
Ze spisu Okresního soudu ve Svitavách, sp.zn. 9 C 315/93, který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že dne 11. 3. 1993 podala J., žalobu o .zaplacení částky 84 150,10 Kč s příslušenstvím proti žalovanému M.F., soukromému podnikateli. Soud vydal dne 22. 3. 1993 ve věci platební rozkaz proti kterému podal žalovaný odpor. Při jednání před soudem dne 10. 5. 1993 žalovaný uznal žalovanou částku co do důvodu i výše a soud pak vydal rozsudek, v němž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci žalovanou částku s poplatkem z prodlení ve výši 0,5 promile denně do zaplacení a náklady
1 .
111. ÚS 420/97
řízení. V rozsudku soud označil žalobce jako "J SD S ". Rozsudek nabyl právní moci dne 15. 6. 1993. Dne 19. 9. 1996 podal žalobce návrh na vydání opravného usnesení, v němž by bylo uvedeno jméno žalobce v souladu se zápisem v obchodním rejstříku jako "J., ve S ". Okresní soud svým usnesením, čj. 9 C 315/93-15, dne 21. 5. 1997 návrh zamítl. V odůvodnění uvedl, že vydání opravného usnesení není na místě, neboť žalobce navrhuje opravit takový nedostatek záhlaví rozsudku, který nelze označit za chybu v psaní a v počtech nebo jako zřejmou nesprávnost. Ke špatnému označení žalobce došlo proto, že byl špatně označen v žalobě samotné.
Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, v němž uvedl, že žalobce byl v návrhu označen správně, jak to v podstatě odpovídá zápisu v obchodním rejstříku, okresní soud však v rozsudku označil žalobce jinak než bylo uvedeno v návrhu. Z tohoto důvodu se nemohl žalobce domoci svých práv, neboť následné exekuční řízení bylo zastaveno s tím, že oprávněný subjekt neexistuje.
Krajský soud v Hradci Králové dne 10. 9. 1997 usnesením, čj. 17 Co 296/9723, návrhu vyhověl a opravil záhlaví předmětného rozsudku. V odůvodnění uvedl, že okresní osud pochybil, když označil v záhlaví rozsudku žalobce jinak, než bylo uvedeno v žalobě. K provedení opravy podle ust. §164 občanského soudního řádu není stanovena žádná lhůta a lze tak učinit i po právní moci rozsudku. Usnesení nabylo právní moci 3. 10. 1997.
Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včas ústavní stížnost, v níž namítal, že napadeným usnesením bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces. Soud totiž napravoval chybu žalující strany jíž se dopustila označením sebe samé. Takovou chybu nelze napravit opravným usnesením. Soud tím poskytl žalující straně nepoměrnou výhodu, neboť jí umožňuje pokračovat v řízení o výkon rozhodnutí, které by jinak bylo zastaveno pro nevykonatelnost exekučního titulu. Takový postup je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení a je neoprávněným zásahem do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.
Právo na tzv. "spravedlivý proces" vyplývá z čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 a 37 Listiny základních práv a svobod. Jeho obsahem je právo na to, aby každému bylo umožněno domáhat se svých práv a aby v těchto věcech rozhodovaly nezávislé a nestranné orgány. Ústavní soud dospěl k závěru, že výše uvedená namítaná základní
III. ÚS 420/97
práva navrhovatele nebyla postupem Krajského soudu v Hradci Králové porušena. Nelze považovat za porušení základních práv skutečnost, že krajský soud opravil zjevnou chybu soudu prvého stupně. Z výše citovaného soudního spisu Okresního soudu ve Svitavách, sp.zn. 9 C 315/93, vyplývá, že žalobce sám sebe v žalobě i v dalších písemnostech označoval správně (nikoliv nesprávně, jak uvádí v ústavní stížnosti
navrhovatel). V případě, kdyby tak krajský soud neučinil, byla by naopak porušena základní práva žalobce na spravedlivý proces. Navrhovatel sám v soudním řízení před soudem prvého stupně uznal svůj dluh co do důvodu i výše a za dané situace by takto z viny státního orgánu bylo porušeno právo na spravedlivý proces pro tehdejšího žalobce. V postupu krajského soudu neshledal tedy ústavní soud porušení namítaných základních práv, a proto z výše uvedených důvodů nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písmeno c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 1998
JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu ČR