ECLI:CZ:US:1998:3.US.447.97
sp. zn. III. ÚS 447/97
Usnesení
III. ÚS 447/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti L.G., zastoupené advokátem JUDr. B.G., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka podala ústavní stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 27. 11. 1997. Ústavní stížnost směřuje proti usnesení Krajského soudu v Plzni, čj. . 13 Co 733/96-28, ze dne 27. 8. 1997, jímž bylo změněno usnesení Okresního soudu v Plzni-městě, čj. 27 C 146/96-22, ze dne 25. 10. 1996, ve výroku o nákladech řízení. Těmito rozhodnutími bylo podle názoru navrhovatelky porušeno její základní právo podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavní stížnost byla podána včas.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis, sp, zn. 27 C . 146/96, vedený u Okresního soudu Plzeň-město. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že navrhovatelka sama podala dne 9. 7. 1996 žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a na náhradu mzdy za dobu neplatného rozvázání pracovního poměru. V průběhu řízení, a to přípisem doručeným soudu dne 27. 9. 1996, udělila navrhovatelka plnou moc JUDr. B.G., aby ji
III. ÚS 447/97
zastupoval v tomto řízení a současně ho pověřila k tomu, aby jejím jménem vzal žalobu zpět. Ve stejném podání právní zástupce navrhovatelky vyúčtoval náklady spojené se zastupování za 2 hlavní úkony ve věci okamžitého zrušení pracovního poměru, 2 hlavní úkony ve věci náhrady mzdy a 2krát paušál, tj. v celkové částce 3 150,- Kč. O zpětvzetí návrhu rozhodl Okresní soud v Plzni-městě usnesením, čj. 27 C 146/96-22, ze dne 25. 10. 1996 tak, že řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zastavil. Ve věci náhrady nákladů pak stejným usnesením rozhodl tak, že je přiznal za 2 hlavní úkony (příprava a převzetí zastoupení, zpětvzetí žaloby) po 1 500 Kč,- a za dva režijní paušály po 75,- Kč, tj. celkem 3 150,- Kč, a dále přiznal náhradu poloviny soudního poplatku, tj. 750,- Kč. Celkem tedy na nákladech řízení přiznal částku 3 900,- Kč.
Do výroku o nákladech řízení podala navrhovatelka odvolání z toho důvodu, že jí byla přiznána pouze náhrada za dva hlavní úkony, ale její právní zástupce učinil 3 hlavní úkony, protože jí sepsal i návrh na zahájení řízení ve věci. Žádala proto, aby odvolací soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že by přiznal tuto náhradu ve výši 6 975,- Kč. Ve věci rozhodoval Krajský soud v Plzni jako soud odvolací, který přezkoumal napadené usnesení v části odvoláním výslovně dotčené, tj. ve výroku o nákladech řízení před soudem I. stupně. Po přezkoumání napadeného usnesení a s přihlédnutím k důvodům odvolání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Soud I. stupně při rozhodování o nákladech řízení vycházel správně z ust. §146 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") vzhledem k tomu, že návrh byl vzat zpět pro chování odpůrce a uložil proto odpůrci uhradit navrhovatelce náklady řízení. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že náleží náhrada za právní pomoc, a to ve výši dvou úkonů a dvou režijních paušálů. Návrh na přiznání náhrady nákladů za 3 hlavní úkony není důvodný, protože navrhovatelka podala návrh sama, svým jménem a nebyla doložena plná moc, z níž by bylo patrno, že sepisem návrhu pověřila svého právního zástupce. Plnou moc pro právního zástupce předložila teprve v souvislosti se zpětvzetím návrhu a současně také uplatnila právo na náhradu nákladů řízení za dva hlavní úkony ve věci, a to jednak okamžitého zrušení pracovního poměru a jednak ve věci náhrady mzdy, a dále za dva režijní paušály. Právnímu zástupci navrhovatelky tedy náleží odměna za převzetí a přípravu zastoupení jako jeden úkon a zpětvztetí návrhu jako druhý úkon právní pomoci. Současně však odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně nepostupoval
III. ÚS 447/97
správně při stanovení výše odměny. Při stanovení výše odměny bylo nutno postupovat podle §12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., podle něhož při spojení dvou nebo více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno zákonem, se zvyšuje mimosmluvní odměna náležející ve věci s nejvyšší tarifní hodnotou o polovinu mimosmluvní odměny, jež by jinak náležela v ostatních spojených věcech. Za právní zastoupení ve věci okamžitého zrušení pracovního poměru náleží odměna za jeden úkon ve výši 500,- Kč, za právní zastoupení ve věci náhrady mzdy v částce 6 000,- Kč náleží odměna zajeden úkon 1 000,- Kč. Nejvyšší mimosmluvní odměna 1 000,- Kč se tedy zvyšuje o polovinu mimosmluvní odměny, jež by náležela v další spojené věci, tj. o 250,- Kč. Celková odměna za jeden úkon právní pomoci tedy náleží ve výši 1 250,- Kč a za jeden režijní paušál v částce 75,- Kč. Celkem tedy náleží odměna ve výši 2 650,- Kč a dále náleží náhrada poloviny soudního poplatku ve výši 750,- Kč. Na nákladech řízení tedy navrhovatelka vynaložila částku 3 400,- Kč. Odvolací soud proto usnesení, čj. 13 Co 733/96-28, ze dne 27. 8. 1997, změnil usnesení soudu I. stupně ve výroku o nákladech řízení tak, že tuto náhradu přiznal ve výši 3 400,- Kč.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni podala navrhovatelka ústavní stížnost. Podle jejího názoru soudy obou stupňů nepostupovaly správně, jestliže jí přiznaly náhradu nákladů jen za dva úkony právní pomoci, protože její právní zástupce učinil tři úkony právní pomoci. Těmito rozhodnutím byla porušena ustanovení §142 a 146 o.s.ř. a tím i ustanovení čl. 95 Ústavy ČR a čl. 36 Listiny. Navrhovatelka proto žádala, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil obě napadená rozhodnutí ve výrocích o nákladech řízení.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu zasahovat do rozhodovací pravomoci obecných soudů. Do jejich rozhodovací pravomoci je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, jestliže jejich pravomocným rozhodnutí byly porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Listiny. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka se dovolávala ochrany svého práva podle čl. 36 Listiny, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí. Na základě přezkoumání těchto rozhodnutí však dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Především je nutno konstatovat, že ústavní stížnost nesměřuje do merita věci, která byla předmětem soudního řízení, ale pouze do rozhodování o nákladech řízení.
111. ÚS 447/97
Při posouzení nákladů, které navrhovatelce vznikly v souvislosti se soudním řízením, se však Ústavní soud zcela ztotožňuje se závěry, o němž svá rozhodnutí opřely oba obecné soudy. Především je nutno vycházet se skutečnosti, že soudy obou stupňů přiznaly jen takové náklady, které byly skutečně vyúčtovány a z pohledu soudů také vynaloženy. Ústavní soud se zcela ztotožňuje s názorem, že ve věci byly učiněny dva úkony právní pomoci tak, jak to vyplývá i z plné moci k právnímu zastoupení, která je založena v soudním spisu. Nelze proto ze skutečnosti, že soudy přiznaly náhradu pouze za dva úkony právní pomoci a dva režijní paušály, vyvozovat porušení čl. 36 Listiny a čl. 95 Ústavy ČR. Při rozhodování o výši nákladů spojených s právní pomocí napravil odvolací soud pochybení soudu I. stupně, čímž i výše poskytnuté náhrady nákladů je v souladu s příslušnými ustanoveními právních předpisů. Ani v
tomto případě nedošlo podle názoru Ústavního soudu k porušení uvedených ustanovení Listiny a ústavy ČR.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
P o u č e n í Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 1998
JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu ČR