ECLI:CZ:US:1998:3.US.456.97
sp. zn. III. ÚS 456/97
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů JUDr. K. B. a O. B., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. srpna 1997, sp.zn. 2 Cdon 1188/96, takto:
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. srpna 1997, čj. 2
Cdon 1188/96--123, se z r u š u j e .
Odůvodnění:
Navrhovatelé podali dne 1. 12. 1997 ústavní stížnost, která
byla Ústavnímu soudu doručena dne 3. 12. 1997 a směřovala proti
usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon
1188/96, kterým bylo odmítnuto dovolání navrhovatelů proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11.
1995, sp. zn. 8 Co 1270/95.
Ze spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci, sp.zn. 4
C 618/93, který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že dne 7. 10.
1992 uplatnili navrhovatelé u Pozemkového úřadu v J. H. podle
zákona č. 229/1991 Sb. nárok na vydání souboru nemovitostí v kat.
území P. (dále jen "předmětné nemovitosti") a náhradu za živý
a mrtvý inventář. Pozemkový úřad navrhovatelům oznámil dopisem ze
dne 26. 1. 1993, že jimi požadovaný majetek již byl vydán Z. P.,
který v mezidobí převedl část předmětných nemovitostí na svého
syna. Navrhovatelé proto podali u Okresního soudu v J. H. žalobu,
kterou se domáhali vydání majetku podle §13 odst. 2 zákona č.
229/1991 Sb. a zároveň požadovali, aby soud vyslovil neplatnost
smluv, kterými Z. P. převedl část předmětných nemovitostí na svého
syna. Okresní soud v J. H. žalobu dne 11. 1. 1995 rozsudkem,
sp.zn. 4 C 618/93, zamítl. Proti rozsudku Okresního soudu v J. H.
ze dne 11. 1. 1995, sp.zn. 4 C 618/93, podali navrhovatelé
odvolání. V něm namítali, že soud provedl nedostatečně důkazní
řízení. Zároveň namítli podjatost předsedkyně senátu.
Krajský soud v Českých Budějovicích dne 2. 11. 1995
rozsudkem, čj. 8 Co 1270/95-90, rozsudek soudu I. stupně částečně
potvrdil a částečně změnil. Potvrdil výrok o zamítnutí návrhu na
určení neplatnosti smlouvy o převodu části předmětných nemovitostí
a ve výroku o zamítnutí náhrady za živý a mrtvý inventář. Změnil
rozsudek soudu I. stupně tak, že stanovil Z. P. povinnost vydat
každému z navrhovatelů 1/4 předmětných nemovitostí. Rozsudek nabyl
právní moci doručením podle §47 odst. 2 o.s.ř. dne 26. 1. 1996.
Okresní soud v J. H. však vyznačil na originálu rozsudku (č.l.
90) jako datum nabytí právní moci den 1. 2. 1996. Proti rozsudku
krajského soudu podali navrhovatelé dovolání. V něm namítali, že
závěr odvolacího soudu je v rozporu se zjištěnými skutečnostmi
a o námitce podjatosti soudkyně nebylo vůbec rozhodnuto.
Nejvyšší soud ČR svým usnesením ze dne 27. 8. 1997, sp.zn.
2 Cdon 1188/96, dovolání odmítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že
dovolání bylo podáno opožděně. Podle ust. §240 odst. 1 občanského
soudního řádu (dále jen "o.s.ř.) lze podat dovolání do jednoho
měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání této
lhůty nelze prominout. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci
dne 26. 1. 1996. Od tohoto dne začala plynout jednoměsíční
dovolací lhůta. Poslední den dovolací lhůty připadl na den 26. 2.
1996. Dovolatelé své dovolání podali až 29. 2. 1996, kdy je
odevzdali poště jako doporučenou zásilku. Dovolací lhůtu tedy
zmeškali a toto zmeškání nelze prominout. Proti tomuto rozhodnutí
podali navrhovatelé včas ústavní stížnost, v níž namítali, že
postupem všech orgánů bylo porušeno jejich právo na soudní a jinou
právní ochranu, zaručenou hlavou pátou Listiny základních práv
a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy ČR. V souvislosti
s tím požadovali zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.
8. 1997, sp.zn. 2 Cdon 1188/96, rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 2. 11. 1995, čj. 8 Co 1270/95-90, rozhodnutí
Pozemkového úřadu v J. H. ze dne 11.9.1991, čj. poz. 3/91-16/V,
rozhodnutí ze dne 18.12.1991, čj. poz. 3/91-96/V a rozhodnutí ze
dne 18.12.1991, čj. 1136/91-97/Vl. Dále požadovali, aby Ústavní
soud uložil Pozemkovému úřadu v J. H., obnovit stav před porušením
výše citovaného Ústavou zaručeného práva. Navrhovatelé dotazem
u Okresního soudu v J. H. zjistili, že rozsudek Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 1995, čj. 8 Co 1270/95-90,
nabyl právní moci dnem 1. 2. 1996 (takto byla právní moc vyznačena
na originálu rozsudku). To potvrdil později tento soud i písemně
na vyhotovení rozsudku a zmíněné datum uváděl na příslušných
dokumentech, včetně těch, na jejichž základě byl proveden zápis do
evidence nemovitostí. Nejvyšší soud dovodil právní moc rozsudku
ovšem ze spisu jinak. To znamená, že Okresní soud v J. H. pochybil
při stanovení právní moci rozsudku. Navrhovatelé tak byli uvedeni
v omyl a tím jim bylo odňato právo domáhat se dále stanoveným
postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Tím došlo
k porušení čl. 36 Listiny.
Nejvyšší soud ve svém vyjádření ze dne 21. 1. 1998 uvedl, že
ze stížnosti vyplývá, že navrhovatelé nezpochybňují závěr
dovolacího soudu, že rozsudek krajského soudu, napadený dovoláním,
nabyl právní moci dne 26. 1. 1996, a že dovolání proti němu bylo
podáno až dne 29. 2. 1996. Namítají, že byli uvedeni v omyl
chybnou informací okresního soudu a tím jim bylo odňato právo
domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Je
zřejmé, že okresní soud přehlédl, že rozsudek krajského soudu
nabyl právní moci náhradním doručením podle §47 odst. 2 o.s.ř.
a neurčil proto správně datum právní moci. Nejvyšší soud však
nemohl, podle svého názoru, tuto okolnost zohlednit a nemohl se
důvodností dovolání zabývat. Ze strany Nejvyššího soudu proto
nedošlo k porušení práv zakotvených v čl. 36 Listiny. Zákon
v dovolacím řízení výslovně vylučuje možnost prominout zmeškání
lhůty.
Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom
skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl.
90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného
dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy
ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny
a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo
svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle
čl. 10 Ústavy ČR.
Ústavní soud byl nucen konstatovat, že navrhovatelé podali
své dovolání opožděně v důsledku mylné informace o datu, kdy nabyl
právní moci rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích,
kterou jim úřední formou (vyznačením doložky právní moci na
rozsudku) podal Okresní soud v J. H. Doložka právní moci sice není
právní skutečností, která by zakládala, měnila nebo rušila právní
vztahy, avšak je úředním osvědčením o právní skutečnosti - nabytí
právní moci. Jako takové jí svědčí presumpce správnosti a strana
soudního sporu není povinna zkoumat, či nahlížením do spisu
ověřovat, zda takto úředně osvědčená právní skutečnost nastala,
jak je v osvědčení uvedeno. Nejvyšší soud ČR se však měl v dané
souvislosti zabývat pochybením okresního soudu, které ve svém
důsledku má dopad do základních práv navrhovatele, zvláště když
zmíněnou skutečnost v souvislosti s podaným dovoláním zjistil,
zjištěnou vadu měl odstranit a měl se tudíž celou záležitostí
zabývat meritorně.
Postupem Nejvyššího soudu ČR, tedy "jiným zásahem orgánu
veřejné moci", takto bylo porušeno základní právo navrhovatelů,
dané jim čl. 36 odst. 1 Listiny, totiž bylo jim znemožněno domáhat
se stanoveným postupem svého práva u nestranného a nezávislého
soudu.
Na základě těchto skutečností proto Ústavní soud rozhodl tak,
že usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.1997, sp.zn. 2 Cdon
1188/96, zrušil.
Protože napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo zrušeno,
nezabýval se Ústavní soud již ostatními částmi ústavní stížnosti
(návrhem na zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích, čj. 8 Co 1270/95-90, rozhodnutí Pozemkového úřadu
v J. H. ze dne 11.9.1991, čj. poz. 3/91-16/V, rozhodnutí ze dne
18.12.1991, čj. poz. 3/91-96/V a rozhodnutí ze dne 18.12.1991, čj.
1136/91-97/Vl, jakož i návrhem na uložení povinnosti Pozemkovému
úřadu v J. H.). Tato část ústavní stížnosti je předmětem
rozhodování Nejvyššího soudu o dovolání a jejich řešením by
Ústavní soud předjímal rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.
V Brně dne 2. dubna 1998