infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-135-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 02.04.1998, sp. zn. III. ÚS 456/97 [ nález / JURKA / výz-2 ], paralelní citace: N 43/10 SbNU 289 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:3.US.456.97

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Odpovědnost soudu za správnost údajů v doložce právní moci

Právní věta Doložka právní moci sice není právní skutečností, která by zakládala, měnila nebo rušila právní vztahy, avšak je úředním osvědčením o právní skutečnosti - nabytí právní moci. Jako takové jí svědčí presumpce správnosti a strana soudního sporu není povinna zkoumat, či nahlížením do spisu ověřovat, zda takto úředně osvědčená právní skutečnost nastala, jak je v osvědčení uvedeno.

ECLI:CZ:US:1998:3.US.456.97
sp. zn. III. ÚS 456/97 Nález Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů JUDr. K. B. a O. B., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. srpna 1997, sp.zn. 2 Cdon 1188/96, takto: Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. srpna 1997, čj. 2 Cdon 1188/96--123, se z r u š u j e . Odůvodnění: Navrhovatelé podali dne 1. 12. 1997 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 3. 12. 1997 a směřovala proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1188/96, kterým bylo odmítnuto dovolání navrhovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 1995, sp. zn. 8 Co 1270/95. Ze spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci, sp.zn. 4 C 618/93, který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že dne 7. 10. 1992 uplatnili navrhovatelé u Pozemkového úřadu v J. H. podle zákona č. 229/1991 Sb. nárok na vydání souboru nemovitostí v kat. území P. (dále jen "předmětné nemovitosti") a náhradu za živý a mrtvý inventář. Pozemkový úřad navrhovatelům oznámil dopisem ze dne 26. 1. 1993, že jimi požadovaný majetek již byl vydán Z. P., který v mezidobí převedl část předmětných nemovitostí na svého syna. Navrhovatelé proto podali u Okresního soudu v J. H. žalobu, kterou se domáhali vydání majetku podle §13 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. a zároveň požadovali, aby soud vyslovil neplatnost smluv, kterými Z. P. převedl část předmětných nemovitostí na svého syna. Okresní soud v J. H. žalobu dne 11. 1. 1995 rozsudkem, sp.zn. 4 C 618/93, zamítl. Proti rozsudku Okresního soudu v J. H. ze dne 11. 1. 1995, sp.zn. 4 C 618/93, podali navrhovatelé odvolání. V něm namítali, že soud provedl nedostatečně důkazní řízení. Zároveň namítli podjatost předsedkyně senátu. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 2. 11. 1995 rozsudkem, čj. 8 Co 1270/95-90, rozsudek soudu I. stupně částečně potvrdil a částečně změnil. Potvrdil výrok o zamítnutí návrhu na určení neplatnosti smlouvy o převodu části předmětných nemovitostí a ve výroku o zamítnutí náhrady za živý a mrtvý inventář. Změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že stanovil Z. P. povinnost vydat každému z navrhovatelů 1/4 předmětných nemovitostí. Rozsudek nabyl právní moci doručením podle §47 odst. 2 o.s.ř. dne 26. 1. 1996. Okresní soud v J. H. však vyznačil na originálu rozsudku (č.l. 90) jako datum nabytí právní moci den 1. 2. 1996. Proti rozsudku krajského soudu podali navrhovatelé dovolání. V něm namítali, že závěr odvolacího soudu je v rozporu se zjištěnými skutečnostmi a o námitce podjatosti soudkyně nebylo vůbec rozhodnuto. Nejvyšší soud ČR svým usnesením ze dne 27. 8. 1997, sp.zn. 2 Cdon 1188/96, dovolání odmítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dovolání bylo podáno opožděně. Podle ust. §240 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.) lze podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání této lhůty nelze prominout. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 26. 1. 1996. Od tohoto dne začala plynout jednoměsíční dovolací lhůta. Poslední den dovolací lhůty připadl na den 26. 2. 1996. Dovolatelé své dovolání podali až 29. 2. 1996, kdy je odevzdali poště jako doporučenou zásilku. Dovolací lhůtu tedy zmeškali a toto zmeškání nelze prominout. Proti tomuto rozhodnutí podali navrhovatelé včas ústavní stížnost, v níž namítali, že postupem všech orgánů bylo porušeno jejich právo na soudní a jinou právní ochranu, zaručenou hlavou pátou Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy ČR. V souvislosti s tím požadovali zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 8. 1997, sp.zn. 2 Cdon 1188/96, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 1995, čj. 8 Co 1270/95-90, rozhodnutí Pozemkového úřadu v J. H. ze dne 11.9.1991, čj. poz. 3/91-16/V, rozhodnutí ze dne 18.12.1991, čj. poz. 3/91-96/V a rozhodnutí ze dne 18.12.1991, čj. 1136/91-97/Vl. Dále požadovali, aby Ústavní soud uložil Pozemkovému úřadu v J. H., obnovit stav před porušením výše citovaného Ústavou zaručeného práva. Navrhovatelé dotazem u Okresního soudu v J. H. zjistili, že rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 1995, čj. 8 Co 1270/95-90, nabyl právní moci dnem 1. 2. 1996 (takto byla právní moc vyznačena na originálu rozsudku). To potvrdil později tento soud i písemně na vyhotovení rozsudku a zmíněné datum uváděl na příslušných dokumentech, včetně těch, na jejichž základě byl proveden zápis do evidence nemovitostí. Nejvyšší soud dovodil právní moc rozsudku ovšem ze spisu jinak. To znamená, že Okresní soud v J. H. pochybil při stanovení právní moci rozsudku. Navrhovatelé tak byli uvedeni v omyl a tím jim bylo odňato právo domáhat se dále stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Tím došlo k porušení čl. 36 Listiny. Nejvyšší soud ve svém vyjádření ze dne 21. 1. 1998 uvedl, že ze stížnosti vyplývá, že navrhovatelé nezpochybňují závěr dovolacího soudu, že rozsudek krajského soudu, napadený dovoláním, nabyl právní moci dne 26. 1. 1996, a že dovolání proti němu bylo podáno až dne 29. 2. 1996. Namítají, že byli uvedeni v omyl chybnou informací okresního soudu a tím jim bylo odňato právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Je zřejmé, že okresní soud přehlédl, že rozsudek krajského soudu nabyl právní moci náhradním doručením podle §47 odst. 2 o.s.ř. a neurčil proto správně datum právní moci. Nejvyšší soud však nemohl, podle svého názoru, tuto okolnost zohlednit a nemohl se důvodností dovolání zabývat. Ze strany Nejvyššího soudu proto nedošlo k porušení práv zakotvených v čl. 36 Listiny. Zákon v dovolacím řízení výslovně vylučuje možnost prominout zmeškání lhůty. Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ústavní soud byl nucen konstatovat, že navrhovatelé podali své dovolání opožděně v důsledku mylné informace o datu, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterou jim úřední formou (vyznačením doložky právní moci na rozsudku) podal Okresní soud v J. H. Doložka právní moci sice není právní skutečností, která by zakládala, měnila nebo rušila právní vztahy, avšak je úředním osvědčením o právní skutečnosti - nabytí právní moci. Jako takové jí svědčí presumpce správnosti a strana soudního sporu není povinna zkoumat, či nahlížením do spisu ověřovat, zda takto úředně osvědčená právní skutečnost nastala, jak je v osvědčení uvedeno. Nejvyšší soud ČR se však měl v dané souvislosti zabývat pochybením okresního soudu, které ve svém důsledku má dopad do základních práv navrhovatele, zvláště když zmíněnou skutečnost v souvislosti s podaným dovoláním zjistil, zjištěnou vadu měl odstranit a měl se tudíž celou záležitostí zabývat meritorně. Postupem Nejvyššího soudu ČR, tedy "jiným zásahem orgánu veřejné moci", takto bylo porušeno základní právo navrhovatelů, dané jim čl. 36 odst. 1 Listiny, totiž bylo jim znemožněno domáhat se stanoveným postupem svého práva u nestranného a nezávislého soudu. Na základě těchto skutečností proto Ústavní soud rozhodl tak, že usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.1997, sp.zn. 2 Cdon 1188/96, zrušil. Protože napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo zrušeno, nezabýval se Ústavní soud již ostatními částmi ústavní stížnosti (návrhem na zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, čj. 8 Co 1270/95-90, rozhodnutí Pozemkového úřadu v J. H. ze dne 11.9.1991, čj. poz. 3/91-16/V, rozhodnutí ze dne 18.12.1991, čj. poz. 3/91-96/V a rozhodnutí ze dne 18.12.1991, čj. 1136/91-97/Vl, jakož i návrhem na uložení povinnosti Pozemkovému úřadu v J. H.). Tato část ústavní stížnosti je předmětem rozhodování Nejvyššího soudu o dovolání a jejich řešením by Ústavní soud předjímal rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci samé. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. V Brně dne 2. dubna 1998

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1998:3.US.456.97
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 456/97
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 43/10 SbNU 289
Populární název Odpovědnost soudu za správnost údajů v doložce právní moci
Datum rozhodnutí 2. 4. 1998
Datum vyhlášení  
Datum podání 3. 12. 1997
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Jurka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §240 odst.1, §47 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /zákonem stanovený postup (řízení)
Věcný rejstřík osvědčení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka Nepřijatý návrh stanoviska Pl. ÚS-st 8/98 pro řízení sp. zn. IV. ÚS 352/98.
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-456-97
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 30386
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-30