ECLI:CZ:US:1998:3.US.467.97
sp. zn. III. ÚS 467/97
Usnesení
III. ÚS 467/ 97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J.J., zastoupeného advokátem JUDr. B.G., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. září 1997, sp. zn. 11 Co 692/97, a rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 22. července 1997, sp. zn. 9 C 281/96, mimo ústní jednání dne 10. 2. 1998 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, označeným jako ústavní stížnost, brojí stěžovatel proti pravomocným rozhodnutím obecných soudů (Okresního soudu v Chebu ve věci 9 C 281/96 a Krajského soudu v Plzni ve věci 11 Co 692/97) a tvrdil, že těmito rozhodnutími obecné soudy, pokud mu nepřiznaly v řízení před nimi náklady řízení, porušily jeho "ústavní práva zakotvená v čl. 95 Ústavy a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Zmíněnou ústavní stížnost posléze stěžovatel odůvodnil tím, že "svůj spor před shora označenými obecnými soudy v plném rozsahu vyhrál", a proto mu měl soud uložit, "aby mu v plném rozsahu (míněno zřejmě protistrana) nahradil náklady řízení potřebné k účelnému uplatňování jeho práva"; vývody své ústavní stížnosti posléze uzavřel návrhem, aby rozsudky
III. ÚS 467/97
obecných soudů ve shora označených věcech "byly zrušeny, pokud jde o slova "7 050 Kč" a aby "tuto částku soud nově určil".
Bez ohledu na to, že podání stěžovatele bylo opatřeno doložkou mající osvědčit plnou moc danou jeho zástupci, nutno konstatovat, že samotná ústavní stížnost se vyznačuje rysy charakteristickými pro laické podání, aniž by bylo - z hlediska ústavně právních aspektů - přiměřeným způsobem vyloženo, v čem k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod mělo dojít.
V posléze zmíněné souvislosti nezbývá než konstatovat, že Ústavní soud opakovaně a v četných svých rozhodnutích již dříve vyložil, za jakých podmínek a okolností je, ať již ze zákona o Ústavním soudu (č. 182/1993 Sb.), či z Ústavy ČR (č. 1/1993 Sb.), oprávněn do jurisdikce obecných soudů zasáhnout (k tomu srov. kupř. III. ÚS 23/93 - rozhodnutí č. 5 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1.). Tyto zvláštní podmínky tak, jak již v publikovaných nálezech Ústavního soudu byly vyloženy, však ve věci stěžovatele splněny nejsou.
Jde proto o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a proto nezbylo než o ní jako takové rozhodnout odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.], když zjevnost zmíněné opodstatněnosti plyne nejen ze samotných důvodů ústavní stížnosti, ale i - a to především - z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo shora příkladně poukázáno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák, č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 10. 2. 1998
JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu