ECLI:CZ:US:1998:3.US.48.98
sp. zn. III. ÚS 48/98
Usnesení
III. ÚS 48/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci obchodní společnosti A., zastoupené advokátem JUDr. J.H., proti rozhodnutí F.ú., čj. FÚ 84160/384940/1710 - Dz, ze dne 28. 5. 1997, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka podala dne 2. 2. 1998 ústavní stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 3. 2. 1998. Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí F.ú., čj. FÚ 84160/384940/1710 - Dz, ze dne 28. 5. 1997, kterým byl vydán exekuční příkaz na prodej nemovitosti ve vlastnictví navrhovatelky pro daňové pohledávky finančního úřadu. Podle názoru navrhovatelky napadeným rozhodnutím finančního úřadu bylo porušeno její právo zakotvené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a současně tím, že podle příslušných předpisů rozhodoval o opravném prostředku stejný orgán, který rozhodl v I. stupni, byl porušen čl. 36 Listiny. Navrhovatelka proto žádala; aby Ústavní soud zrušil napadené rozhodnutí finančního úřadu. Současně navrhovatelka podala návrh na zrušení ust. §52 zák. č. 337/1992 Sb.
111. ÚS 48/98
Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat náležitosti stanovené zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Jednou ze stanovených náležitostí je lhůta pro podání ústavní stížnosti podle §72 odst. 2 cit. zákona. Podle uvedeného ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Za takový prostředek se ve smyslu §75 odst. 1 cit. zákona nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
V předmětné věci F.ú. rozhodnutím, čj. FU 84160/384940/1710-Dz, ze dne 28. 5. 1997, vydal exekuční příkaz ve věci prodeje nemovitosti ve vlastnictví navrhovatelky. Proti uvedenému exekučnímu příkazu podala navrhovatelka námitky, o nichž rozhodl F.ú. rozhodnutím, čj. FÚ 105888/97/384940/1740, ze dne 8. 8. 1997, tak, že podané námitce nevyhověl. Navrhovatelka podala proti rozhodnutí finančního úřadu, jímž nebylo vyhověno její námitce, správní žalobu, kterou žádala zrušení tohoto rozhodnutí jako nezákonného a vrácení věci finančnímu úřadu k dalšímu řízení. O žalobě rozhodl Krajský soud v Ostravě rozhodnutím, čj. 22 Ca 556/97-8, ze dne 31. 10. 1997, tak, že řízení zastavil. V odůvodnění rozhodnutí krajský soud uvedl, že žaloba směřovala proti rozhodnutí, které nemůže být předmětem soudního přezkumu s odkazem na ust. §248 odst. 2 písm. e) občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."). Podle tohoto ustanovení nemohou být předmětem soudního přezkumu rozhodnutí správních orgánů předběžné, procesní nebo pořádkové povahy včetně rozhodnutí o pořádkových pokutách. Rozhodnutí, které bylo napadeno správní žalobou, je mimo jakoukoliv pochybnost rozhodnutím procesní povahy, představuje realizaci nuceného výkonu práva a nezasahuje do subjektivních práv a povinností upravených hmotněprávním předpisem.
Z výše uvedeného pro řízení o ústavní stížnosti jednoznačně vyplývá, že posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje v předmětné věci, je námitka proti exekučnímu příkazu, protože v dané věci není přípustný soudní přezkum správního rozhodnutí. Vzhledem k této skutečnosti je nutno počátek lhůty pro podání ústavní stížnosti, stanovené v ust. §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., počítat dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí F.ú. o námitce proti exekučnímu příkazu. Ze sdělení F.ú. ze dne 24. 2. 1998 k žádosti Ústavního soudu vyplynulo, že rozhodnutí, čj. FÚ 105888/97/384940/1740, ze
III. ÚS 48/98
dne 8. 8. 1997, nabylo právní moci dne 12. 8. 1997. Tímto dnem tedy počíná lhůta pro podání ústavní stížnosti, která podle §72 odst. 2 cit. zákona měla být podána nejpozději do 10. 10. 1997. Ústavní stížnost však byla podána dne 2. 2. 1998, tj. po lhůtě stanovené pro její podání.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Navrhovatelka současně s ústavní stížností navrhla ve smyslu §74 zák. č. 182/1993 Sb., i zrušení §52 zák. č. 337/1992 Sb. Podle uvedeného ustanovení může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jeho části, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení navrhovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Z důvodů shora uvedených však Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl, a proto se také nezabýval (a ani nemohl zabývat) návrhem směřujícím ke zrušení uvedené části zákona č. 337/1992 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. března 1998
JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu