ECLI:CZ:US:1998:3.US.484.97
sp. zn. III. ÚS 484/97
Usnesení
III. ÚS 484/97-14
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky B.F., zastoupené advokátkou JUDr. Z.T., o návrhu ze dne 22. prosince 1997, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 23. prosince 1997, se stěžovatelka domáhala přezkoumání postupu a rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu ve Ž. a Ministerstva zemědělství České republiky ze dne 16. října 1997, značky 1623/97-3152. Uvedla, že podle jejího přesvědčení Okresní pozemkový úřad ve Ž. svými rozhodnutími ze dne 27. února 1995 a 22. dubna 1997, stejně tak i Ministerstvo zemědělství, porušily Listinu základních práv a svobod, když ji upřely vlastnické právo k parcele č. 538 v kat. území S. a také když jí neumožnily účastnit se řízení a domoci se jeho obnovy. Navrhla, aby Ústavní soud zrušil označená rozhodnutí s tím, že zaváže okresní pozemkový úřad k jednání se stěžovatelkou jako s účastnicí řízení k vydání předmětné parcely oprávněným osobám, případně ke zřízení věcného břemene v její prospěch.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutí v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ta je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje - za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2, §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.]. Z obsahu
III. ÚS 484/97-15
stížnosti a napadeného rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 16. října 1997, značky 1623/97-3152, bylo zjištěno, že navrhovatelka nevyčerpala k ochraně svého tvrzeného práva všechny procesní prostředky, když se v souladu s §244 a násl. občanského soudního řádu nedomáhala ve správním soudnictví přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu, tedy Ministerstva zemědělství, ve věci jejího návrhu na obnovu řízení. Ústavní soud vyslovil již v nálezu sp. zn. IV. ÚS 366/96, ze dne 13. června 1997, že rozhodnutí správního orgánu o zamítnutí návrhu na obnovu správního řízení (§62 a násl. zák. č. 71/1967 Sb.) nelze považovat za rozhodnutí pouze procesní povahy (§248 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), jestliže jsou s ním spojeny i hmotněprávní aspekty. Ve věci navrhovatelky, která se domáhala obnovy řízení s tvrzením, že ji postupem správního orgánu byla odňata možnost účastnit se řízení, v němž pak došlo k zásahu do jejích vlastnických práv [§62 odst. 1 písm. c) zák. č. 71/1967 Sb.], je nepochybné, že takový návrh a rozhodnutí hmotněprávní aspekty obsahuje.
Pro výše uvedená zjištění byl návrh podle §43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb. jako nepřípustný odmítnut.
Pokud stížnost dále směřovala proti rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu ve Ž. sp. zn. PÚ 3922/92, ze dne 27. února 1995, pak v tomto směru byl dán důvod k jejímu odmítnutí podle §43 odst. 1 písm. b) a d) zák. č. 182/1993 Sb., když stěžovatelka nebyla účastnicí řízení, na základě něhož bylo rozhodnutí vydáno, a když lhůta k jejímu podání uplynula. Závěrem k obsahu stížnosti, v níž se navrhovatelka domáhá uložení povinností dotčeným orgánům jednat s ní jako s účastnicí řízení, vydat nemovitost či zřídit věcné břemeno v její prospěch, odkazuje ústavní soud navrhovatelku i její právního zástupce na znění zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, který vymezuje, v souladu s čl. 87 Ústavy, jeho postavení, pravomoc a způsob rozhodování.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 17. února 1998
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj
a
l