ECLI:CZ:US:1998:3.US.490.97
sp. zn. III. ÚS 490/97
Usnesení
III. ÚS 490/97-13
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele Ing. V.M., zastoupeného advokátkou JUDr. M.N., o návrhu ze dne 27. prosince 1997 na zrušení rozsudku Okresního soudu ve Frýdku Místku č. j. 12 C 197/95-29, ze dne 22. listopadu 1996, a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 9 Co 269/97, ze dne 4. září 1997, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným ve lhůtě stanovené §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., se navrhovatel domáhal přezkoumání rozhodnutí obecných soudů, jimiž byl zavázán k zaplacení částky 70.000,- Kč s příslušenstvím na účet Ú.p. Uvedl, že se těmito rozhodnutími cítí být dotčen na svých právech, zaručených čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle jeho přesvědčení se zejména Krajský soud v Ostravě nevypořádal s jeho námitkami, které se týkaly neplatnosti smlouvy, na jejímž základě byl žalovaný nárok uplatňován, soud 1. stupně se touto otázkou prejudicielně nezabýval vůbec. Z uvedených důvodů navrhl, aby Ústavní soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 9 Co 269/97-67, ze dne 4. září 1997, a Okresního soudu ve Frýdku Místku č. j. 12 C 197/95-29, ze dne 22. listopadu 1996, nálezem zrušil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.].
S ohledem na obsah stížnosti navrhovatele, rozsudku Okresního soudu ve Frýdku Místku č. j. 12 C 197/95-29, ze dne 22. listopadu 1996, a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 9 Co 269/97, ze dne 4. září 1997, jakož i na stanovisko Ústavního soudu, které zaujal ve svých rozhodnutích sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a dalších, byl návrh stěžovatele shledán zjevně neopodstatněným. Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční
111. ÚS 490/97-14
činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy (čl. 81, čl. 90 Ústavy), proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 Ústavy). Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 obč. soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují kautely, dané §132 obč. soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. V předmětné věci nebylo Ústavním soudem zjištěno, že by se obecné soudy v řízení a v rozhodování dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, když po provedeném řízení a hodnocení důkazů vyhověly žalobě, směřující proti stěžovateli. Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. září 1997 pak vyplývá, že se odvolací soud vypořádal i s námitkou stěžovatele, týkající se platnosti právního úkonu, tj. dohody, obsahující mj. podmínky pro vznik práv a povinností jejich účastníků. V tomto směru odkazuje Ústavní soud na vyčerpávající a přiléhavé odůvodnění označeného rozsudku.
Pro výše uvedené bylo v souladu s §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 15. ledna 1998
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj