ECLI:CZ:US:1998:3.US.493.97
sp. zn. III. ÚS 493/97
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelů 1) M. B., 2) J. H. a 3) I. S. o návrhu ze dne 31. prosince 1997, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, podaným ve lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zák. o Ústavním soudu, se stěžovatelé domáhali zrušení rozhodnutí o rozkladu, vydaného ministrem zemědělství dne 23. září 1997 v souvislosti s přezkoumáním rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu č. j. 2349/95-3152, ze dne 17. listopadu 1995. Rozhodnutí, kterým bylo vysloveno, že stavební parcela č. 82 s mlýnem č. p. 62 v k. ú. K., zapsané v knihovní vložce č. 108 a na LV č. 11 katastru nemovitostí, nejsou nemovitostmi, na které se vztahuje §1 odst. 1 písm. b) a §30 zákona o půdě, považují za nesprávné. Podle jejich přesvědčení bylo vydáno na základě nesprávného hodnocení provedených důkazů, bez náležitého zjištění skutkového stavu a bez přihlédnutí k zák. č. 57/1952 Sb., který v kritickou dobu platil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.].
Z obsahu stížnosti, rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu, č. j. 2349/95-3152, ze dne 17. listopadu 1995, rozhodnutí ministra zemědělství České republiky o rozkladu č. j. 3438/97-1000, ze dne 23. září 1997, a usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 A 129/97-20, ze dne 20. února 1998, bylo zjištěno, že na žádost Okresního úřadu K. - pozemkového úřadu, rozhodlo Ministerstvo zemědělství, Ústřední pozemkový úřad v P., že nemovitost st. p. č. 82 s mlýnem čp. 62 v k. ú. K., zapsaná v knihovní vložce č. 108 a na LV č. 11, je nemovitostí, na kterou se vztahuje §l odst. l písm. b) zákona č. 229/1991 Sb. O rozkladu, podaném ZD V., okr. K., rozhodl ministr zemědělství České republiky dne 23. září 1997 tak, že je změnil a vyslovil, že předmětné nemovitosti nejsou nemovitostmi, na které se vztahuje §l odst. l písm. b) a §30 zákona o půdě. Stěžovatelé se žalobou u Vrchního soudu v Praze domáhali přezkoumání uvedeného rozhodnutí, soud řízení svým usnesením ze dne 20. února 1998, č. j. 7 A 129/97-20, zastavil s poukazem na §248 odst. 2 písm. e) občanského soudního řádu a na zjištění, že žalobou napadené rozhodnutí je předběžné a je proto ze soudního přezkumu vyloučeno.
Z výše uvedeného je nepochybné, že v předmětné věci bylo rozhodováno správními orgány o předběžné otázce, tj. o tom, zda se na označené nemovitosti vztahuje zákon č. 229/1991 Sb., těmito orgány ani soudem nebylo dosud rozhodováno ve věci samé. Nutno tedy konstatovat, že žalobci nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje. Podle §245 odst. l občanského soudního řádu při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu posoudí soud i zákonnost dříve učiněného správního rozhodnutí, o něž se přezkoumávané rozhodnutí opírá, jestliže pro ně bylo dříve učiněné rozhodnutí závazné a není-li pro jeho přezkoumání stanoven zvláštní postup.
S ohledem na tato zjištění byla stížnost, v souladu s §75 odst. l a s §43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., jako nepřípustná odmítnuta.
V Brně 7. dubna 1998