ECLI:CZ:US:1998:3.US.5.98
sp. zn. III. ÚS 5/98
Usnesení
III. ÚS 5/98-16
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele O., zastoupeného advokátem doc. JUDr. Ing. M.P., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové čj. 23 Co 429/96 121 ze dne 16. října 1997, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu 6. ledna 1998, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. října 1997 č. j. 23 Co 429/96-12 1, spolu s rozhodnutím Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 24. května 1996, č. j. 8 C 787/95-80, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 24. května 1996 a opravného usnesení ze dne 24. května 1996. Uvedl, že podle jeho přesvědčení jsou soudní rozhodnutí nepřezkoumatelná, zejména pak konstatování a hodnocení důkazů v rozsudku okresního soudu považuje za zmatečné. Soudy se při určení výše restitučního nároku nevypořádaly s rozpory v tvrzení svědků, oprávněné osoby a v obsahu listin. Svými rozhodnutími zasáhly do práv navrhovatele, zaručených ústavou České republiky, jakož i do práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření ze dne 21. ledna 1998 poukázal na rozsah dokazování, provedené hodnocení důkazů soudy obou stupňů a na obsah zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Vyjádřil se také k výkladu a aplikaci §20 odst. 3, §16 odst. 6 zákona o půdě a uvedl, že stížnost pokládá za neoprávněnou.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným
III. ÚS 5/98-17
zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje - za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§72 odst. 1 písm. a) a §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.]. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomností účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li návrh zjevně neopodstatněný nebo je-li podaný návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. c) a f) citovaného zákona o Ústavním soudu].
Z obsahu stížnosti a spisu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 8 C 787/95 bylo zjištěno, že Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. října 1997 potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 24. května 1996 č.j. 8 C 787/95-80, ve znění doplňujícího rozsudku a opravného usnesení, a to ve výroku o povinnosti stěžovatele zaplatit žalobci náhradu živého a mrtvého inventáře v částce 1.123.531,- Kč s příslušenstvím, ve výroku, jímž byla žaloba ohledně částky 295.943,- Kč proti stěžovateli zamítnuta a ve výroku o povinnosti zaplatit soudní poplatek ve výši 44.944,- Kč. Dále zrušil rozhodnutí soudu I. stupně, kterým byla zamítnuta žaloba o 196.830,- Kč a rozhodnuto o nákladech řízení. Návrh stěžovatele směřuje proti celému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové.
S ohledem na výše uvedené je stížnost stěžovatele proti výroku Krajského soudu v Hradci Králové, jímž bylo potvrzeno zamítnutí žaloby proti stěžovateli v částce Kč 295.943,-, návrhem zjevně neopodstatněným, když zamítnutím žaloby nebylo zasaženo do jeho práv a svobod. Pokud jde o zrušující výrok ohledně 196.830,- Kč a nákladů řízení, je návrhem v tomto rozsahu nepřípustným - stěžovatel má možnost uplatnit opravné prostředky proti rozhodnutí soudu, jemuž byla věc vrácena k dalšímu řízení a novému rozhodnutí [§43 odst. 1 písm. c) a f) zák. č. 182/1993 Sb.].
Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá mj. i zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 občanského soudního řádu. Ústavní soud pak není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, pokud při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Jestliže tedy obecné soudy respektují kautely, dané §132 občanského soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu, "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a další). Výše uvedené konstatování se vztahuje i na posuzovanou věc, tj. na přezkoumání rozhodnutí o povinnosti stěžovatele zaplatit žalobci 1.123.531,- Kč s příslušenstvím. Obecné soudy se nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu a tím ani do rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod čl. 90, 95 odst. 1 a s čl. 96 odst. 1 Ústavy, když v provedeném řízení a po zhodnocení důkazů zavázaly stěžovatele k povinnosti, vyplývající z §20 odst. 2
zákona o půdě. Proto byl i v tomto rozsahu návrh stěžovatele, jako zjevně neopodstatněný, odmítnut [§43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 5. května 1998
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj