ECLI:CZ:US:1998:3.US.60.98
sp. zn. III. ÚS 60/98
Usnesení
III. ÚS 60/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Mgr. R.G., zastoupeného advokátem JUDr. M.K., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 9. 2. 1998 ústavní stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 10. 2. 1998. Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí Policie ČR čj. PSM-996/DS-97, ze dne 12. 12. 1997, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí ODI Policie ČR (dále jen "okresní dopravní inspektorát") čj. ORKA - 1 688/DI97, ze dne 17. 10. 1997. Podle názoru navrhovatele byla uvedenými rozhodnutími porušena jeho základní práva podle čl. 8 odst. 1, čl. 14 odst. 1 a čl. 26 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a současně správní orgány těmito rozhodnutími porušily ust. čl. 2 odst. 2 Listiny. Spolu s ústavní stížností podal navrhovatel i návrh na zrušení §6 odst. 1 písm. h) zák. č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Ústavní stížnost byla podána včas.
III. ÚS 60/98
Z podání navrhovatele a ze spisu ODI Ústavní soud zjistil, že navrhovatel byl dne 15. 10. 1997 jako řidič osobního automobilu účastníkem dopravní nehody tím, že nedal přednost v jízdě jinému motorovému vozidlu a způsobil tak střet s tímto vozidlem. Při šetření dopravní nehody na místě samém byl navrhovateli zadržen řidičský průkaz a v této věci vydal ODI rozhodnutí, čj. ORKA 1688/DI-97, ze dne 17. 10. 1997, jímž podle ust. §15 odst. 3 vyhl. č. 87/1964 Sb., o řidičských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, vyslovil, že zadržený řidičský průkaz nebude vrácen před konečným rozhodnutím ve věci dopravního přestupku. Proti uvedenému rozhodnutí podal navrhovatel odvolání, o němž rozhodl KDI rozhodnutím, čj. PSM-996/DS-97, ze dne 12. 12. 1997 tak, že napadené rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl. Ústavní soud dále ze spisu ODI zjistil, že ve věci bylo vydáno konečné rozhodnutí, a to rozhodnutí, čj. ORKA-1688/DI-97, ze dne 12. l. 1998, jímž byl navrhovatel uznán vinným spácháním dopravního přestupku a byla mu uložena pokuta v částce 3 000,Kč a vysloven zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu od 15. 10. 1997 do 11. 1. 1998. K odvolání navrhovatele bylo toto rozhodnutí změněno rozhodnutím KDI, čj. PSM-996/DS-97, ze dne 4. 3. 1998, avšak podstata původního výroku zůstala stejná, rovněž tak i uložené sankce.
Ústavnímu soudu přísluší rozhodovat o ústavních stížnostech, které podle §72 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutími v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. O ústavní stížnosti však Ústavní soud rozhoduje jen tehdy, je-li ve smyslu §75 odst. 1 cit. zákona přípustná. V předmětné věci ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí správního orgánu. Předmětné rozhodnutí správního orgánu je podle §248 odst. 2 písm. e) občanského soudního řádu jako rozhodnutí předběžné povahy vyloučeno ze soudního přezkumu, a proto v dané věci byly naplněny podmínky §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.
Vzhledem k přípustnosti ústavní stížnosti v dané věci se Ústavní soud zabýval posouzením věcného obsahu ústavní stížnosti. V této souvislosti je nutno uvést, že Ústavní soud nemá postavení součásti obecné soudní soustavy a nepřísluší mu plnit
Ill. ÚS 60/98
funkce určené obecným soudům. Ústavní soud posuzuje napadená rozhodnutí pouze z toho hlediska, zda jimi byly porušeny základní práva nebo svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Navrhovatel se především domáhá ochrany svých základních práv zakotvených v čl. 8 odst. 1, čl. 14 odst. 1 a čl. 26 Listiny. V uvedených ustanoveních je chráněna osobní svoboda (čl. 8 odst. 1), svoboda pohybu a pobytu (čl. 14 odst. 1) a právo na svobodnou volbu povolání, právo na svobodné podnikání a právo na práci (čl. 26). Ve vztahu k těmto základním právům a svobodám nelze, podle názoru Ústavního soudu, vázat rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu. Rozhodnutím o zadržení řidičského průkazu na omezenou dobu není žádným způsobem navrhovatel omezen na své osobní svobodě stejně jako se může svobodně pohybovat a zdržovat na kterékoliv místě. Rovněž právo na svobodnou volbu povolání, právo na svobodné podnikání či právo na práci představují možnost jedince rozhodnout se jaké povolání bude vykonával, event. zda při nemožnosti zajistit si prostředky k obživě vlastní prácí bude požadovat pomoc státu. Uplatnění těchto práv není rovněž spojeno s otázkou, jakým způsobem se bude dopravovat do místa, v němž realizuje svoje pracovní zapojení. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena uvedená základní práva a svobody. V této souvislosti navíc Ústavní soud konstatoval, že "právo na řidičský průkaz" nepatří mezi základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Navrhovatel v ústavní stížnosti dále uvedl, že správní orgány obou stupňů svými rozhodnutími porušily čl. 2 odst. 2 Listiny. Podle uvedeného ustanovení lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. K posouzení této námitky navrhovatele přezkoumal Ústavní soud spisový materiál postoupený k jeho žádosti ODI a současně si vyžádal i stanovisko KDI. Ani v tomto případě však Ústavní soud nevystupuje v pozici obecného soudu a není oprávněn přezkoumávat postup dokazování a hodnocení provedených důkazů. Ústavní soud při přezkoumání postupu správních orgánů dospěl k závěru, že správní orgány nepřekročily meze svých oprávnění daných příslušným zákonem. Argumentace navrhovatele tím, že příslušné orgány jednaly způsobem, který jim není umožněn zákonem, ale pouze podzákonným aktem (vyhláškou) neobstojí ve srovnání s úpravou zák. č. 12/1997 Sb. Na základě výše
III. ÚS 60/98
uvedených skutečností konstatoval Ústavní soud, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. l písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Navrhovatel současně s ústavní stížností podal i návrh na zrušení §6 odst. 1 písm. h) zák. č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Podle §74 zák. č. 182/1993 Sb., lze podat návrh na zrušení zákona nebo jeho části pouze spolu s ústavní stížností za předpokladu, že uplatněním tohoto zákona nebo jeho části nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud odmítl podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, nemohl se dále samostatně zabývat návrhem na zrušení zákona nebo jeho části.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. května 1998
JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu