ECLI:CZ:US:1998:3.US.62.97
sp. zn. III. ÚS 62/97
Usnesení
III. ÚS 62/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A.Ž., zastoupeného advokátkou JUDr. D.S., proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 6. 11. 1996, sp. zn. Kzn 373/96, mimo ústní jednání dne 17. 2. 1998 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností domáhá se stěžovatel vydání nálezu, kterým by bylo rozhodnuto, že "usnesením Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 6. 11. 1996 (sp. zn. KZn 373/96), jímž byla podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta jako opožděně podaná stížnost stěžovatele proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 9. 9. 1996 (sp. zn. Zn 188/96), jímž bylo podle §159 odst. 1 tr. ř. odloženo jeho trestní oznámení na JUDr. T.S. pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., byl porušen zákon, neboť státní zástupce použil nepravdivé důvody, na základě kterých rozhodl v rozporu se skutečností, a tudíž i v rozporu s ustanovením §174 odst. 1 tr. ř."; v závěru své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení napadeného usnesení v celém jeho rozsahu.
III. ÚS 62/97
V odůvodnění své ústavní stížnosti stěžovatel rozvedl důvody, pro něž ústavní stížnost podává; za stěžejní považuje to, že stížnost proti usnesení, kterým bylo odloženo jeho trestní oznámení na bývalého ministra ČSFR JUDr. T.S. pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele [§158 odst. 1 písm. a) tr. zák.], podal řádně a včas, přesto však Městským státním zastupitelstvím v Praze byla tato stížnost [s odkazem na ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř.) zamítnuta jako podaná opožděně. S tímto stěžovatel nesouhlasí a tvrdí, že předmětnou stížnost podal v zákonné lhůtě a na podporu svého tvrzení podrobně rozvedl, kdy mu bylo napadené usnesení doručeno, a kdy proti němu stížnost podal; z těchto tvrzení pak vyvodil, že "postup orgánu veřejné moci je nezákonný".
Ústavní soud si vyžádal spisový materiál Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 (sp. zn. Zn 188/96), ze kterého mimo jiné vyplývá, že napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 26. 10. 1996 a proti tomuto usnesení podal stěžovatel na poštovním úřadě v Z. stížnost dne 28. 10. 1996; Ústavnímu soudu byly dále předloženy listiny vztahující se k věci vedené pod sp. zn. Zn 76/96 a z napadeného usnesení Městského státního zastupitelství v Praze se podává, že v odůvodnění tohoto rozhodnutí Městské státní zastupitelství v Praze vychází z podkladů o doručení v jiné věci, a to věci vedené pod sp. zn. Zn 76/96.
Toto nedopatření však Městské státní zastupitelství v Praze samo napravilo usnesením ze dne 17. 3. 1997 (sp. zn. Zn 188/96), kterým povolilo stěžovateli, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 9. 9. 1996 (sp. zn. Zn 188/96), navrácení lhůty k podání stížnosti (§61 odst. 3 tr. ř.), a současně zrušilo své usnesení (§61 odst. 2 tr. ř. per analogiam) ze dne 6. 11. 1996 (sp. zn. KZn 373/96), jímž zamítlo jako opožděně podanou stížnost oznamovatele proti shora citovanému usnesení [§148 odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Z obsahu posléze označeného usnesení je patrno, že samotným orgánem veřejné moci došlo k nápravě způsobené nesprávnosti a že usnesení, proti němuž ústavní stížnost směřovala, bylo autoremedurou zrušeno; Ústavnímu soudu proto již nepřísluší přezkoumávat zákonnost postupu ústavní stížností dotčeného orgánu veřejné moci, včetně té okolnosti, zda k autoremeduře došlo ve shodě se zákonem.
III. ÚS 62/97
Ústavní stížnost stěžovatele je proto zjevně neopodstatněná, neboť směřuje proti rozhodnutí, které bylo zrušeno samotným orgánem veřejné moci a proti neexistujícímu rozhodnutí není ústavní stížnost přípustná [§43 odst. 1 písm. c), f) zák. č. 182/1993 Sb.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 17. 2. 1998
JUDr Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu ČR