ECLI:CZ:US:1998:4.US.107.98
sp. zn. IV. ÚS 107/98
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti ŠS K zastoupeného JUDr. J.M., proti rozhodnutí O.Ú., ze dne 4. února 1997, č.j. PÚ 314/97-3578 NA (2031/00/22), a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. prosince 1997, č.j. 31 Ca 97/97-30, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 10. března 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozhodnutí O.Ú., - okresního pozemkového úřadu ze dne 4. února 1997, č.j. PÚ 314/97-3578 NA (2031/00/22), a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. prosince 1997, č.j. 31 Ca 97/97-30. Uvedeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba proti O.Ú. - okresnímu pozemkovému úřadu, kterou se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí tohoto úřadu, jímž bylo podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pozitivně rozhodnuto o vlastnictví oprávněných fyzických osob k zemědělským nemovitostem v kat. území D., v rozhodnutí blíže specifikovaným, jež stěžovatel dosud užíval na základě nájemní smlouvy uzavřené s povinnou osobou, tj. SP.
Stěžovatel je přesvědčen, že uvedená rozhodnutí jsou nesprávná a nespravedlivá a že procesními postupy v řízení před jejich vydáním, při jejich vydání a způsobem rozhodnutí ve věci samé, byly porušeny v ústavní stížnosti blíže nespecifikované ústavní principy České republiky jako právního státu. Uvádí, že ve správním řízení, které vedlo k vydání ústavní stížností napadeného rozhodnutí okresního úřadu - pozemkového úřadu, mu byla odňata možnost jednat jako účastník řízení. Navrhuje, aby Ústavní soud posoudil ústavnost počínání správního orgánu i krajského soudu a nálezem napadená rozhodnutí zrušil.
Krajský soud v Hradci Králové jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatel nebyl protiprávně opomenut ve správním restitučním řízení jako účastník řízení. Zákon o půdě účastenství vymezuje odlišně od obecné úpravy správního řádu, a to v ustanovení §9 odst. 8. Protože stěžovatel nebyl povinnou osobou, ale pouze nájemcem restituovaných nemovitostí, nemohl být účastníkem správního řízení. Z toho důvodu byla jeho žaloba v nařízeném jednání, v přítomnosti stěžovatele a dalších účastníků, jako nedůvodná zamítnuta. Dále uvádí, že z obsahu všech podání učiněných stěžovatelem plyne obava z ohrožení jeho existence v budoucnu. Taková obava, byť sebereálnější, však tvrzenou nezákonnost nezpůsobuje. Navrhuje, aby ústavní stížnost byla nálezem zamítnuta, pokud nebude usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 31 Ca 97/97, a seznámil se s jeho obsahem. Žalobou ze dne 26. května 1997 se stěžovatel domáhal přezkoumání ústavní stížností napadeného rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu, referátu O.Ú., s odůvodněním, že je mu zcela záměrně při vydávání nejdůležitějších rozhodnutí týkajících se jeho hospodářských středisek odnímán statut řádného účastníka řízení dle §14 správního řádu a že napadeným rozhodnutím byly opět vydány oprávněným osobám pozemky, které byly po přechodu na stát zastavěny dílnami, sklady a garážemi atd. a navíc některé stavby ani neslouží zemědělské výrobě. Krajský soud v nařízeném jednání přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí podle hlavy druhé části páté o.s.ř. a žalobu neshledal důvodnou. Pokud žalovaný pravomocně rozhodl o vydání specifikovaných pozemků a staveb, nezkrátil tím nijak nájemní právo stěžovatele, neboť podle ustanovení §22 odst. 3 zákona o půdě stěžovateli vznikl zákonný nájemní vztah. Žalovaný neporušil ani obecná ustanovení správního řádu o účastenství, když zákon o půdě jako lex specialis má o účastenství ust. §9 odst. 8. Z uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem spisu sp. zn. 31 Ca 97/97 dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel v zásadě opakuje námitky, které již uplatňoval v řízení u krajského soudu, a staví tak v podstatě Ústavní soud do role další soudní instance. Toto postavení Ústavnímu soudu, jak již opakovaně dal najevo v mnoha svých rozhodnutích, nepřísluší. Do rozhodovací činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasahovat pouze v případě, že jejich rozhodnutím je zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod. Takové porušení práv stěžovatele však v posuzované věci Ústavní soud neshledal. Stěžovateli nebylo odepřeno právo na soudní ochranu, vyplývající z čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), ani právo na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy zakotvené v čl. 36 odst. 2 Listiny, proces byl také veden při dodržení ústavních principů zakotvených v hlavě páté Listiny,zaručující právo na spravedlivý proces.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. srpna 1998
JUDr. Pavel Varvařovskýpředseda senátu