ECLI:CZ:US:1998:4.US.120.98
sp. zn. IV. ÚS 120/98
Usnesení
IV. ÚS 120/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 18. května 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti A.F., zastoupené JUDr. J.P., proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 1997, čj. 28 Ca 14/97-39, a rozhodnutí O.Ú., pozemkového úřadu, ze dne 28. 5. 1996, čj. 3875-1868/92/Bd96, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, potvrzujícímu již citované rozhodnutí O.Ú., pozemkového úřadu, stěžovatelka setrvává na svém stanovisku, zastávaném již v předchozích řízeních, že také nárok na vydání předmětných nemovitostí podle zákona č. 229/1991 Sb., uplatnila již dopisem ze dne 21. 4. 1992, jakož i dopisem ze dne 23. 1. 1993. V těchto dopisech projevená stěžovatelčina vůle směřovala zcela jednoznačně k tomu, aby jí byly vydány všechny nemovitosti zapsané ve vložce č. 27 pozemkové knihy pro k. ú. S.,
- 2 - IV. ÚS 120/98
takže napadenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v článku 11 odst. 1, článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i článku 90 Ústavy ČR.
Z obsahu spisu 28 Ca 14/97 Městského soudu v Praze, jakož i spisu 38751868/92Bd96 O.Ú., pozemkového úřadu, ústavní soud zjistil, že stěžovatelka dopisem ze dne 21. 4. 1992 požádala o vydání nemovitostí v k. ú. S. Správní orgán, stejně jako Městský soud v Praze, toto její podání vyložil tak, že jím byl uplatněn nárok na vydání nemovitostí, v něm výslovně uvedených, tedy nikoli těch nemovitostí, o které jde v projednávané věci. K obdobnému závěru dospěly správní orgán i Městský soud v Praze i při výkladu stěžovatelčina podání ze dne 23. 1. 1992,
totiž že se netýká, v tomto řízení požadovaných, nemovitostí. Tento výklad se i Ústavnímu soudu jeví jako zcela adekvátní a logický, a to nejen proto, že stěžovatelka ve zmíněných podáních nárokované nemovitosti výslovně specifikuje, ale také s přihlédnutím k tomu, že ohledně některých z těchto nemovitostí stěžovatelka uzavřela dne 26. 3. 1992 dohodu o jejich vydání, jež v následném soudním řízení vedeném pod sp. zn. 10 C 1166/93 Okresního soudu v Mladé Boleslavi byla uznána neplatnou. Městský soud v Praze v napadeném rozhodnutí také zcela případně poukázal na to, že v podání ze dne 21. 4. 1992 není vůbec zmínka o pozemcích v k. ú. K., a dospěl ke správnému závěru, že nárok, týkající se pozemků uvedených v podáních ze dne 5. 2. 1994 a 8. 2. 1996, nebyl uplatněn v zákonem stanovené lhůtě, tj. do 31. 1. 1993 (§13 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy se jeví Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 18. května 1998
JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu