ECLI:CZ:US:1998:4.US.147.98
sp. zn. IV. ÚS 147/98
Usnesení
IV. ÚS 147/98 ČESKÁ R E P U B L I K A
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 14. května 1998 ve věci ústavní stížnosti M.P.K., zastoupeného JUDr. J.K., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 10. 1995, čj. 4 T 134/95-130, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů, počínající dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Z obsahu spisu 4 T 134/95 Obvodního soudu pro Prahu 10 Ústavní soud zjistil, že napadený rozsudek byl doručen všem procesním stranám, a to tak, že k poslednímu doručení došlo dne 16. 10. 1995. Stěžovatele nelze v projednávané věci za tuto procesní stranu považovat, neboť vzhledem k povaze trestného činu, spáchaného L.I.S., odsouzenou pro trestný čin podplácení podle §161 odst. 1, 2 trestního zákona, nemá postavení poškozeného
- 2 - IV. ÚS 147/98
podle ustanovení §43 trestního řádu (o škodu způsobenou trestným činem jde ve smyslu §43 odst. 2 trestního řádu vždy tehdy, je-li její vznik v příčinné souvislosti se skutkem, pro který je pachatel stíhán, takže sem nepatří škoda způsobená trestným činem, pro který pachatel stíhán není, byt' může souviset se skutkem, který je předmětem stíhání), ani zúčastněné osoby podle §42 trestního řádu, neboť v projednávané věci nedošlo k zabrání věci. Brojí-li tedy stěžovatel v ústavní stížnosti ze dne 31. 3. 1998 proti výroku napadeného rozsudku, týkajícího se propadnutí věci, a to 100 000,-- USD, proto, že podle jeho tvrzení šlo o jeho vlastní finanční prostředky, činí tak z hlediska citovaného ustanovení evidentně po uplynutí 60denní zákonné lhůty a navíc k podání ústavní stížnosti není ani zjevně oprávněn. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů,odmítnout.
Jen pro úplnost Ústavní soud uvádí, že podle ustanovení §55 odst. 2 trestního zákona trest propadnutí věci může soud uložit jen tehdy, jde-li o věc náležející pachateli. V tomto směru Obvodní soud pro Prahu 10 vycházel nejen z výpovědi odsouzené, která při svém výslechu dne 3. 4. 1995 uvedla, že peníze, poskytované jako úplatek, jsou jejími penězi, ale i ze sdělení ČB., ze dne 2. 6. 1995, z něhož plyne, že odsouzená měla dispoziční právo celkem ke dvěma účtům vedeným u uvedené banky, z nichž bylo ve dnech 31. 3. 1995 a 3. 4. 1995 vybráno celkem 100 000,-- USD. Teprve v řízení vedeném Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 Zt 141/95 a týkajícím se A.K. vyšly najevo, a to již po vydání napadeného rozsudku, finanční machinace jmenovaného, a proto usnesením tohoto zastupitelství ze dne 23. 10. 1995 došlo k zajištění peněžních prostředků na, ve výroku tohoto usnesení uvedených, účtech u zmíněné banky. To vše znamená, že uspokojení svého případného nároku se stěžovatel nemůže domáhat v tomto, leč jiném řízení.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 14. května 1998
JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj