ECLI:CZ:US:1998:4.US.149.98
sp. zn. IV. ÚS 149/98
Usnesení
IV. ÚS 149/98
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.M., zastoupené JUDr. P.P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 5 To 462/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 2. 4. 1998 doručena ústavní stížnost proti výše uvedenému rozhodnutí s tvrzením, že došlo k porušení základního práva vyjádřeného v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Stěžovatelka uvádí, že Městský soud v Praze k odvolání státního zástupce zrušil podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 4. 1997, sp. zn. 8 T 151/96, a podle §259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podle §262 tr. řádu zároveň nařídil, aby věc byla projednána a rozhodnuta jiným samosoudcem. Stěžovatelka právě k této části výroku namítá, a že ustanovení §262 trestního řádu lze použít pouze výjimečně, což v jejím případě, jak dále argumentuje, není odůvodnitelné. Z uvedených důvodů proto navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Po posouzení výše uvedených skutečností soudce zpravodaj shledal, že v předmětné trestní věci, s ohledem na vrácení věci soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, nebylo v době podání ústavní stížnosti pravomocně rozhodnuto o vině a trestu, popř. o zproštění obžaloby, tzn., že zde není rozhodnutí, které by nabylo právní moci. Stěžovatelka má tedy v rámci dalšího řízení dostatek prostředků, které jí umožňuje použít trestní řád k tomu, aby mohla uplatnit své případné námitky. Za dané situace je proto třeba považovat ústavní stížnost za návrh podaný předčasně.
Soudce zpravodaj tak dospěl k závěru, že podaný návrh je nepřípustný, a proto ho podle ustanovení §43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb. odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj